Včera v úterý 17. prosince došlo k mimořádně nebezpečné eskalaci války na Ukrajině, když byl ukrajinskou tajnou službou spáchán v Moskvě atentát na náčelníka služby radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády generál poručíka Igora Kirillova. V dnešní analýze rozebereme možné příčiny a důsledky této nejnovější ukrajinské diverzní akce. Popis samotného atentátu najdete v ruštině zde, včetně videí z místa činu. Pro naši dnešní analýzu není nijak podstatné, jak byl Ukrajinci atentát spáchán, ale pouze proč, a jaké to může mít důsledky.
Generál poručík Igor Kirillov, náčelník služby radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády se v úterý stal v Moskvě terčem profesionálního atentátu ukrajinských tajných služeb. Velmi podezřelé načasování atentátu, vzhledem k posledním aktivitám americké státní administrativy, jasně ukazuje, že minimálně určité síly uvnitř kyjevského režimu se nyní budou pokoušet za každou cenu zatáhnout NATO do otevřeného konfliktu s Ruskem na straně Ukrajiny. Z tohoto hlediska jde o velmi nebezpečný vývoj, který přímo ohrožuje přežití evropské populace.
(1) Příčiny a důsledky atentátu.
Není žádných pochyb, že atentát spáchaly ukrajinské tajné služby, neboť podle kyjevských médií, se ukrajinská tajná služba SBU přiznala k likvidaci ruského generála slovy: “Kirillov byl válečný zločinec a zcela legitimní cíl, protože vydal rozkaz použít zakázané chemické zbraně proti ukrajinským vojákům. Odplata za válečné zločiny je nevyhnutelná.“. Po technické stránce je třeba dodat, že Ukrajinská strana provedla atentát naprosto profesionálně bez civilních ztrát, a že generál i jeho pomocník byli za stavu nevyhlášené války mezi Ukrajinou a Ruskem legitimními cíli pro podobnou akci. Likvidace legitimního válečného cíle profesionální operací bez újmy civilistům však vždy nemusí nutně znamenat, že de facto není činem, který může přinést děsivé politické nebo válečné následky či rozsáhlé utrpení civilistům, a že není politickou akcí s velmi špinavými motivy. V případě atentátu na generála Kirillova se zdá být už jasné, že právě o takovouto “mimořádně špinavou” akci jde.
Nejméně část kyjevského vedení se nyní za každou cenu a všemi prostředky snaží “získat členství a nebo ochranu NATO”, a nijak přitom nezohledňuje fakt, že by to vedlo ke III. světové válce. Shodou okolností v den atentátu na generála Kirillova zveřejnila organizace založená CIA na podvracení SSSR (nyní Ruska a Číny) text, v němž uvedla, že administrativa Joe Bidena už v roce 2021 suspendovala všechny plány na rozšíření NATO o Ukrajinu, a po té dokonce veřejně nahradila všechny pozvánky Ukrajiny do NATO splněním nespecifikovaných podmínek bez jakéhokoli časového rámce metaforickými výrazy “otevřených dveří” a “mostů”, který nabývají hodnoty anglického výrazu “unrequited”, používaného ve spojeních “neopětované lásky – unrequited love”, nebo ve významu “nijak neoplacené či nevrácené předchozí služby – not reciprocated or returned in kind “. Trumpova administrativa tento členství Ukrajiny v NATO nepřátelský trend Bidenova Bílého domu ještě prohloubí. Trump už oficiálně sdělil evropským členům NATO, že USA přenechají starosti o Ukrajinu Evropě, a původně malá Liga proti členství Ukrajiny v NATO mezi evropskými zeměmi aliance nabírá na síle.
Organizace založená CIA tento trend “neintegrovat Ukrajinu do NATO, a neposkytnout jí nyní ochranu” ostře kritizovala a uvedla, že Ukrajina je pro Západ klíčová, protože jako jediná z postsovětských zemí by členstvím v NATO poskytla “mnohorozměrný nárůst moci Západu nad Ruskem”, a naopak “pro Ukrajinu neposkytnutí ochrany a členství v NATO při současném konfliktu s Ruskem znamená konec její životaschopnosti”. Organizace proto vyzvala, aby “byla rychle zformována koalice evropských ochotných zemí”, které Ukrajině ochranu před Ruskem poskytnou. A aby tato “koalice evropských ochotných zemí” získala pro svoji “ochranářskou misi” od ostatních evropských zemí NATO ochranu podle článku 5 aliance, a od USA bezpodmínečně nutný jaderný deštník. Jakékoli jiné řešení “míru na Ukrajině” je podle organizace založené CIA na podvracení Ruska “neživotaschopné” a Rusko se nezastaví, aby Ukrajinu pozřelo do své sféry vlivu. Z textu jasně vyplývá, že stejně jako v Kyjevě, i uvnitř US Deep State nyní existují síly, které se budou snažit o eskalaci konfliktu na Ukrajině všemi prostředky, tak aby Ukrajině byla poskytnuta ochrana NATO, ačkoli to může s nejvyšší pravděpodobností vyvolat jaderný konflikt, a pravděpodobně pouze omezené jaderné údery Ruska proti Střední a Východní Evropě, protože jaderné země NATO Francie, Británie a USA v žádném případě z nutnosti zachovat čirou existenci svých národů nebudou na “mírné” jaderné zpustošení východní a střední Evropy reagovat a konflikt rychle, aby se na poslední chvíli zachránily, de-eskalují.
Jestřábi US Deep State a Kyjeva se nyní všemi prostředky snaží zatáhnout NATO do konvenční války s Ruskem, protože už neexistuje jiný způsob, jak odvrátit bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny, respektive splnění Putinových podmínek, které se rovnají rozporcování Ukrajiny a podřízení jejího zbytku, nebo značné části, pod ruskou sféru vlivu. Protože podle Kissingerova pravidla pro vedení válek mezi jadernými mocnostmi platí, že ani jedna z mocností, (v současném konfliktu na Ukrajině pouze USA a Rusko), nesmí být výsledkem jejich válečného soupeření ohrožena totální porážkou, je jasné že existence, či neexistence Ukrajiny je podle významu Kissingerova pravidla USA lhostejná, a porážka a kapitulace Ukrajiny USA nijak neohrožuje totální porážkou. Podle stejného pravidla ovšem vstup “koalice ochotných zemí NATO” do konfliktu na Ukrajině vytváří možnost porážky Ruska, a konvenční válka může skončit v ruský neprospěch, protože “zamražení konfliktu na Ukrajině”, kterého by vstup armád části zemí NATO na Ukrajinu mohl dosáhnout, vytváří problém nesplnění válečných cílů Ruska, vyčerpání Ruska a možného vpádu do Ruska.
Rusko, kterém je v konvenční válce z hlediska svých zdrojů slabší než NATO, aby odvrátilo možnou porážku v rozsahu podle Kissingerova pravidla, má dvě možnosti –
- plnohodnotné zapojení Číny do válečných operací, (zapojení Severokorejců může představovat vážný signál pro USA, že Čína si je vědoma, že by byla po Rusku další na řadě, a v případě nutnosti bude jednat, a vyšle masy svých dobrovolníků, jako v Koreji). Tato varianta ovšem naráží na problém ruské dopravní infrastruktury, které by nebyla v několika příštích letech schopna, než by ji Čína vybudovala, transportovat obrovské logistické objemy z Číny do evropského Ruska, aby nějaká větší síla, než 50 až 100 tisíc Číňanů mohlo vstoupit do bojů, a Putin mohl mobilizovat a snížit výkon své ekonomiky. Problém by asi nebyl lehce řešitelný ani transfery po moři do Iránu, a dále po zemi do Ruska, ačkoli by USA proti čínským lodím nezasáhly, protože mezi USA a Ruskem, a USA a Čínou by nebyly vedeny přímé válečné operace, podobně jako tomu bylo ve Vietnamu, problém s dostatečnou kapacitou a průchodností Iránských koridorů by byl, oproti evropským koridorům na Ukrajinu, značný. Za první i druhé světové války, nebyly ani Rusko, ani SSSR schopny adekvátně rychle reagovat na mobilizaci sil Německa u svých hranic. SSSR sice měsíc před přepadením zahájil přesuny svých jednotek z hloubi země na hranice, ale většina divizí se musela k hranicím přesunovat pěšky, protože nebyly dopravní kapacity, a dorazily tak až se zpožděním 7 až 30 dní, a Němci tak ničili sovětské jednotky po částech. Díky této logistické železniční nevýhodě Ruska i SSSR celkově početně slabší Němci měli vždy na začátku války značnou početní převahu na frontě. Syrského letošní invaze do Kurské oblasti ukázala, že konvenční síly Ruska nejsou schopny účinně bránit celé své území, a stejně jako Německo za I. a II. světové války může rychlý konvenční útok mobilními silami ovládnout značná ruská teritoria. Ukrajina sama není schopna tuto strategii invaze na nechráněné ruská území provádět účinně, protože sama nemá potřebné síly. Mobilní rychlé síly NATO by však mohly, buď uvolnit ukrajinské jednotky z fronty nebo ze záloh, a nebo provést útok samy. Obdobně by síly NATO mohly účinně rozprostřít nad invazními ukrajinskými jednotkami ochranné štíty proti ruským letadlům, a nebo přečíslit na některých místech fronty ruské dělostřelectvo. Tato varianta rozsáhlé konvenční války několika ochotných zemí NATO a Ukrajiny proti Rusku, bez účasti USA, Francie a Británie, je velice nepředvídatelná, jak by se vyvíjela. Podle Kissingerova pravidla, by USA strpěly obsazení a ztrátu Finska, Pobaltí a Ukrajiny, kdyby k ní došlo, aniž by do konfliktu vstoupily. Podle stejného pravidla by ovšem mohla tato válka ochotných proti Rusku, ( a Číně), která může z výše uvedených logistických důvodů způsobit porážku ruským silám, vyvolat ruskou obavu z totální porážky. A to by vyvolalo omezenou jadernou reakci.
- omezená ruská jaderná reakce. Ruská armáda není vytvořena jako armáda, která by vpadla na území NATO, aby ho obsadila. Rusko nemá zdroje, aby takou armádu vybudovalo. Síla ruské armády tkví v její schopnosti vydržet první konvenční úder NATO, a poskytnout Kremlu čas, aby buď invazi NATO politicky zastavil, a nebo jaderně odvrátil. Jaderné odvracení podle Kissingerova pravidla bude nejprve tak silné, aby nezpůsobilo útočící mocnosti – USA – totální porážku, likvidací. Proto bude první jaderný úder mířit na Evropu. Ve variantě vstupu ochotných do ukrajinské války jsou možné dva typy odvracejících ruských jaderných úderů. První jsou malé taktické jaderné údery proti jednotkám a cílům na Ukrajině v síle 1/50 Hirošimy. Ty ovšem nemusí vyvolat potřebný efekt a druhá strana je může pouze využít k politické propagaci svého vstupu do války, nebo k zamražení konfliktu na dobu potřebnou k přípravě dalšího útoku. Pokud by koalice ochotných čítala více zemí, včetně Německa, je nejefektivnějším způsobem, jak koalici porazit, a dosáhnout válečných cílů stanovených Putinem při vpádu na Ukrajinu, salvou zničit důležité logistické prvky v ČR a Německu, a v Západním Polsku. Útok většími než nejmenšími taktickými hlavicemi nebude pro Putina politicky průchozí na Ukrajině, protože by radioaktivní spad a důsledky poškodily spojenecké Bělorusko, nebo neutrální Turecko, a hlavně budoucí území Ruska, nebo zbytku Ukrajiny v ruské sféře vlivu. Naopak zpustošení území Západního Polska, Východního Německa, Bavorska či Čech, jednak naruší a zlikviduje infrastrukturu nutnou k zásobování vojsk koalice ochotných na Ukrajině, jednak zničí průmyslovou základnu nutnou k válce na Ukrajině, jednak nepoškodí území důležitých neutrálních a spojeneckých zemí, a jednak dá na výběr Londýnu, Paříži, Římu a Washingtonu, zda chtějí pokračovat, nebo už dostali dostatečně přes prsty. Podle Kissingerova pravidla Londýn, Paříž i Washington, sice zaštěkají, vycení zuby, ale rychle stáhnou ocas.
Načasování atentátu je zřejmé. (Zdroj 2) USA pár dní pře atentátem, stejně jako západní média, útočily na Rusko kvůli údajnému používání chemickým zbraní na Ukrajině. Washington dokonce v květnu vyhlásil sankce, protože Rusko na Ukrajině údajně používá zakázaný slzný plyn. Ten se sice smí používat při rozhánění demonstrací, ale nikoli za války proti vojákům. Rusko je signatářem paktu zakazujícího používat tyto chemikálie na bojištích. Pokud Rusko zbraně použilo, porušilo pakt, ačkoli použilo přímo nesmrtící zbraně. Důkazy, které poskytnul Washington, jsou opřeny o vychloubání, některých ruských jednotek, že slzný plyn použily, a o ukrajinské “důkazy”.
Důkazy rozhodně nepotvrzují, že by Rusko vedlo na Ukrajině organizovanou cílenou rozsáhlou chemickou válku, ale prokazují, že určitě nějaké jednotky, sem tam zakázaný slzný plyn použily. Zda o své vlastní iniciativě, či na rozkaz, nelze z důkazů vyvodit. Z načasování ukrajinského atentátu však lze dovodit, že jeho cílem mohlo být, spojit americkou kampaň proti ruským chemickým zbraním na Ukrajině, (zdroj 2) s atentátem na náčelníka služby radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády, který navíc neustále armádu USA obviňuje z provádění zakázaných biologických experimentů na Ukrajině, a vytvořit tak zdání, že atentát byl proveden na zakázku USA, a vyvolat tak nějakou Ruskou protiamerickou hybridní odvetnou reakci, která by mohla USA zatáhnout do války, a nebo popohnat aktivizaci “koalice ochotných”. Jak vyplývá i z řady jiných zdrojů, i Zelenského posledních vyjádření, jedině vstup ochotných do války může kyjevský režim spasit od porážky. Jde o velmi nebezpečnou eskalaci.
