V Rusku jede předvolební kampaň na plné obrátky, a Putinova strana Jednotné Rusko se v ní holedbá úspěchy svého Gosudara. Zajímavé srovnání s “úspěchy” všech vládců ČR za stejné období, najdete v textu dnešní analýzy. Tyto české “úspěchy” jsou srovnány ve stejném pořadí, jako Gosudarovy úspěchy, abych nemusel překládat.
HDP ČR 1999 = 2.25 bilionu CZK. HDP ČR 2026 = 8.96 bilionu CZK Putin zvýšil = 13.6x Premiéři ČR zvýšili = 3.98x
Údaje v Putinově grafice HDP na obyvatele, Výška HDP podle zemí světa, a Inflace, jsem neporovnával, a jsou v tomto srovnání vypuštěny. Další údaje jsou ale ve srovnání kompletně porovnány.
Zlaté rezervy 1999 ČR = 14 tun. Zlaté rezervy ČR 2026 = 85.5 tuny. Putin zvýšil = 59.8x Guvernéři ČNB zvýšili = 91.6x Bilance českých zlatých rezerv však není tak pozitivní, jak se zdá. V letech 1997 až 1999 ČNB postupně prodala 41 tun zlata, z původních 65 tun. Konečný násobek zvýšení pro ČR (91.6) jsem přepočítal z tun na ceny roku 1999 a 2026
Státní dluh ČR 1999 = 228 miliard CZK Státní dluh ČR 2026 = 3 991 miliard CZK Putin snížil = 5x Premiéři ČR zvýšili = 17.5x
Průměrná penze ČR 1999 = 5 910 CZ Průměrná penze ČR 2026 = 21 803 CZK. Putin zvýšil = 56.6x Premiéři ČR zvýšili = 3.69x
Průměrný plat ČR 1999 = 12 797 CZK Průměrný plat ČR 2026 = 51 966 CZK Putin zvýšil = 75.5x Premiéři ČR zvýšili = 4.1x
Tato srovnání Putinových domácích ekonomických úspěchů s podobným součtem “úspěchů” všech našich premiérů úřadujících ve stejné době – Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jirky Paroubka, Mirka Topolánka, Jana Fišera, Petra Nečase, Jirky Rusnoka, Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Petra Fialy – vypovídají dvě základní skutečnosti:
(1) Co Východě Evropy Brusel schvátí, pouze věčně vysává a jenom dlouhodobě dáví.
(2) Ukrajina musela počátkem tohoto století zabřednout do občanské války. Protože Východní Ukrajinci a ruskojazyční Ukrajinci celá ta léta Putinova vládnutí sledovali ruská média, a viděli v nich, jak se Rusové vzmáhají, zatímco Ukrajinci se řítí do bídy a beznaděje.
Jde přitom o klasický geopolitický sociálně-ekonomický scénář, který se v ČSR odehrával od nástupu Hitlera až do vzniku protektorátu. Většina Sudetských Němců tehdy hleděla do říše, a do svých peněženek, a stále více se radikalizovala. A hlavně byla záměrně radikalizována. Na Ukrajině došlo k navlas stejným událostem. Pouze s jinými ideologiemi, politiky a cíli. Ale v každém případě při nich bylo v bytostném zájmu Bruselu, a jeho elit, jak přiznala Merklová o skutečném smyslu Minských dohod, aby byl získán čas, většinové neutrální Ukrajince ideologicky podchytit, zmanipulovat a nasměrovat je do střetu proti Rusům, a hlavně nejprve proti vlastním ruskojazyčným Ukrajincům. Aby jim bylo zabráněno se domoci rozšiřování Putinových ekonomických úspěchů i na území, na kterých žijí. Protože to by představovalo drtivou ránu pro soudržnosti EU. A ta by se mohla na svých východních hranicích začít drolit.
Tento scénář, reakce nespokojených lidí na děsivé “úspěchy” Berlínských kancléřů a Bruselských komisařů, ve srovnání s úspěchy Putina, a vládců zemí aliance BRICS, zejména Číny, se nyní dramaticky projevuje už i v Německu. Včera Merzova vláda konečně odtajnila součet německých státních výdajů za dotace na první energetickou krizi vyvolanou válkou na Ukrajině. A suma, kterou Němci zaplatili ze svých daní jen na vnitroněmeckých dotacích pro zmírnění cen plynu a elektřiny v letech 2022-23 vyráží dech – 50.1 miliardy EUR.
A to se řítí druhá energetická krize, tentokráte vyvolaná letošními Zelenského útoky na ruské rafinerie, jak varoval včera Trump.
Němečtí voliči frustrovaní neschopností svých vlád nyní usilovně hledají nové politiky – budoucí reformátory, protože je jim jasné, že jinak Německo rychle zkrachuje. Strana, která nejvíce přichází o voliče, je německá sociální demokracie SPD. Její hlavní vůdkyně Bärbel Basová, místopředsedkyně Merzovy vlády, ovšem ostentativně sabotuje každou snahu o jakoukoli, byť i dílčí reformu. A hodlá pouze Němcům zvyšovat daně, a Německo zadlužovat. Žádná ekonomická reforma totiž nijak “nepasuje” k ideologii, na níž je německá strana SPD založena. A Německo je tedy vládně zaseknuté, a nemůže se pohnout z místa. A to je extrémně zajímavé vzhledem k posledním událostem na ukrajinské frontě.
Včera Zelenskyj jmenoval osvědčeného Banderovce Denise Prokopenko (na fotce) velitelem úderného uskupení AZOV. A už předtím jmenoval velitelem druhého úderného uskupení ještě osvědčenějšího Adndrije Bileckyj. Oba tak nyní velí velkému ukrajinskému útoku. A ten zřejmě není ničím jiným, než pokusem zopakovat starý špinavý germánský trik, jak rozpoutat proti Rusku další, ještě větší válku. Podrobně v analýze.
1. listopadu 1921 pronesl před davem 200 tisíc Američanů shromážděných u příležitosti položení základního kamene Národního památníku USA na I. světovou válku ve městě Kansas City, v doprovodu viceprezidenta USA Calvina Coolidge, nejvyšší velitel všech aliančních vojsk v I. světové válce, francouzský maršál Ferdinand Foch doslova věštecká slova : “To není mír. To je příměří na 20 let!”. (This is not a peace. It is an armistice for twenty years!)
Maršál Foch se tenkrát trefil přesně do černého. Němci prohráli I. světovou válku, ale jejich propaganda, i ta Výmarské republiky, neustále víc a víc zdůrazňovala, že “nebyli poraženi na bojišti”, ale “byli zrazeni a donuceni k potupnému míru” celosvětovým spiknutím židovských bankéřů a politiků. A v rámci této kampaně oslavovali vybrané “neporažené” hrdiny. A tato mediální voda hnaná na mlýn tehdejšího německého meziválečného revanšismu byla nesmírně účinná.
Ukrajina brzy prohraje válku. A bude donucena podepsat pro ni mimořádně potupný mír, který bude znamenat, že Ukrajinci bojovali naprosto zbytečně, protože konečné mírové podmínky budou mnohonásobně těžší, než původní Putinovy požadavky z let 2021/22.
Ukrajinská armáda bude podle těchto podmínek muset být rozpuštěna, a místo ní vznikne něco podobně malého a drasticky osekaného, jako byl německý Reichswehr po I. světové válce. A protože Rusové nejsou stejně naivní, jako byli politici Francie a Británie, kteří Reichswehr Německu nadiktovali. Bude muset být budoucí “Ukroswehr” důsledně “denacifikován” a “debanderizován”, jak nedávno oznámil Lavrov. A tak se v něm nebudou moci etablovat “neporažení hrdinové”, tak jako tomu bylo v meziválečném německém Reichswehru.
Cílem současného útoku dvou sborů ukrajinských generálů-hrdinů Prokopenko a Bileckyj, tak v souladu s předpovědí maršála Foche může být, stvořit mediální obraz – dva nové, neporažené, ovšem spiknutím amerických a ruských politiků zrazené ukrajinské válečné hrdiny. A později kolem nich seskupit, někde mimo území Ukrajiny, protože tam to bude smluvně zakázáno, bývalé ukrajinské vojáky, kteří této revanšistické propagandě uvěří. A takovým územím může být jakákoli země EU. Ostatně, Německo má nyní problém naverbovat dostatečný počet vlastních vojáků. A řešením mohou být, právě dva tři osvědčené ukrajinské sbory v německých uniformách ovšem pod vedením dvou tzv. “neporažených” hrdinů.
A to opět na dálku zavání příměřím na 20 let, jak varoval maršál Foch. A navíc, je známo, že miniaturní Reichswehr o 100 tisících vycvičených profesionálech se dokázal rychle rozrůst na milionovou armádu, protože každý jeho původní příslušník byl v podstatě vycvičen jako velitel čety ve své vojenské odbornosti. A taková jednotka se tak může rychle rozrůst i dnes.
Tato včerejší ruská mapa ukazuje, že Rusové prostor, kam sbory ukrajinských generálů Prokopenka a Biletského útočí, rychle vyklidili, (na mapě tmavší modrá plocha), aby je zavlekli, co nejhlouběji do trychtýře tvořeného řekami Oskol a Severní Doněc. Podrobně jsem celou tuto taktiku ruského generála Kuzovleva popsal v analýze MAP 2701, a nebudu se k ní v dnešní analýze příliš vracet.
Pouze pár poznámek k mapě nahoře:
(1) Kuzovlev na rozdíl od Kupjanska tentokráte rychle prostor, kam se Ukrajinci nyní tlačí, okamžitě vyklidil. Obětovávat vlastní tentokráte nehodlá. Tedy aspoň ne v počtech jako u Kupjansku na přelomu let 25/26.
(2) Ukrajinci sami lezou tímto útokem do trychtýře mezi řekami, a tyto jejich strategie skončila zatím vždy, jak při invazi do kurské gubernie 24/25, tak u Kupjanska 25/56 katastrofou, protože Rusové jim zničí všechny mosty v týlu.
(3) Ukrajinci však získají území a budou v médiích řičet, ač toto území nemá operační hodnotu. Možná jim však nejde tentokráte o nic jiného, než stvoření dvou budoucích hrdinů. Válka se chýlí ke konci, a Ukrajina nemá žádné hrdinské generály, kteří by nebyli poraženi, ale byli zrazeni.
Bude zajímavé, zda se tahle analýza trefila do černého. Prvním signálem by bylo, že bude uzavřen mír rychleji než, kdo očekává.
