Slunce je nám nejbližší hvězdou a je tedy vděčným cílem
astrofyzikálního výzkumu. Je pro nás prototypem, nepříliš vzdálenou
laboratoří pro studium vlastností hvězd a stavů plazmatu v extrémních podmínkách. S rozvojem vymožeností moderní civilizace nabývá studium Slunce na ještě větším významu, neboť prostřednictvím sluneční aktivity ovlivňuje funkce moderní infrastruktury. Co tedy o našem Slunci víme „na beton“, o čem jsme téměř přesvědčeni a nad čím stále bádáme?
Mgr. Michal Švanda, Ph. D., *1980, vědecký pracovník ASU AV ČR a
učitel na MFF UK. Od mala se zajímá o dění na noční obloze, od roku 1999 odborně spolupracuje s ASU na výzkumu Slunce, zejména na výzkumu struktury a dynamiky magnetických a rychlostních polí ve sluneční fotosféře a pod ní. V letech 2009-2011 absolvoval postdocový pobyt v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Německu.
