Každý, kdo se o problematiku islámu zajímá dlouho a víc než jen okrajově, moc dobře ví, že to, o čem hovoří exmuslim ve videu níže, je realita, které nyní čelí zejména (ale nejen) západní Evropa.
Islám má za jediný cíl: zavést všesvětový chalífát, což znamená, že dobrý muslim je jen ten, který šíří islám, většinou pod pláštíkem takíji, tedy lži, která je v neislámských zemích v zájmu džihádu povinná.
V rozhovoru pro GB News AJ, bývalý muslim, který se později obrátil ke křesťanství, hovoří o svém věznění, útěku z vlasti a o tom, co do něho v době, kdy byl dítě, ve škole vtloukali.
AJ opustil islám a konvertoval ke křesťanství, což bylo rozhodnutí, které u něj vedlo k zatčení a zadržení v jeho domovské zemi. Teprve později se mu podařilo ze země uprchnout.
Jeho příběh není nijak výjimečný: po celém světě jsou lidé, kteří opouštějí islám — takzvaní odpadlíci — vystaveni sociálnímu vyloučení, násilí a v mnoha zemích právnímu pronásledování, někde i trestu smrti.
V rozhovoru AJ vysvětluje, že koncept migračního džihádu není nejasný extremistický pojem, ale něco, co se naučil ve škole společně s dalšími dětmi.
Podle něj tento koncept odkazuje na historické taktiky proroka Mohameda, který se spolu se svými prvními následovníky přestěhoval z Mekky do Medíny.
Nejprve se tam usadili jako vysídlení a uzavřeli spojenectví s místními kmeny, ale během několika let uchopili moc a vyhladili několik kmenů, které odmítl konvertovat.
AJ vnímá tento vzorec jako plán, který je vědomě napodobován: migrace do společnosti, získání pevného postavení a postupné změny politických a kulturních vztahů.
AJ je ve své analýze pojmu „islamofobie“ velmi jasný. Podle něj tento koncept nevznikl organicky, ale strategicky byl konstruován tak, aby byla islámská doktrína imunní vůči podstatné kritice (pojem vymyslelo Muslimské bratrstvo).
Kdokoli, kdo zpochybňuje politické rozměry islámu nebo zacházení se ženami a odpadlíky, riskuje, že bude takto označen. A tím také umlčen. Západ, tvrdí AJ, hraje tuto hru pod záminkou multikulturalismu a tolerance.
Ale klade si ústřední otázku: není pokrytecké tolerovat ideologii, která sama nemá žádnou toleranci vůči disidentům?
Jednou z nejsilnějších částí jeho vyprávění není obava o jeho vlast, ale jeho obavy o Británii a tím i o celý Západ. Je přesvědčen, že svoboda svědomí a svoboda projevu jsou zde také pod tlakem.
A to nejen legislativou, ale i kulturní atmosférou autocenzury. Novináři, politici a akademici se tomuto tématu vyhýbají, ale ne proto, že by ho považovali za nepodstatné, ale protože se obávají sociálních a profesních důsledků.
Toto vakuum, varuje AJ, zaplňují síly, které nemají zájem o otevřenou diskusi.
