Kolem Migračního paktu EU dnes probíhá ve Sněmovně debata – a vláda se dokonce nechala podpořit i fanatickou vítačkou Johanssonovou, která před časem sama prohlásila, že „migraci nemůžeme zastavit.“
Dlouhodobě se navíc netají tím, že by jakoukoli migraci kompletně legalizovala, ale i tím, že je třeba zajistit, aby všude vládli „správní“ politici, kteří takové kroky umožní.
Dokonce to byla právě ona, kdo přikázal, aby Frontex fungoval jako další pašerácká neziskovka – a kvůli ní pak odešel tehdejší šéf Frontexu, který chtěl agenturu využívat ke střežení hranic.
Ten o ní prohlásil:
„V dubnu 2022 jsem opustil svou roli ředitele agentury Frontex, protože jsem si uvědomil, že již nemám politické prostředky nezbytné k plnění svěřené mise.
Od roku 2015 se tato mise skládala ze zřízení evropského sboru pohraniční a pobřežní stráže na ochranu Francie a Evropy před migračním vlnou.
Od října 2019 jsem však během svých prvních výměn s novou evropskou komisařkou paní Johanssonovou, zaznamenal změnu ve směrnicích. Frontex přestal být pohraniční stráží.“
Pod jejím vedením má Frontex za úkol fungovat výhradně jako další pašerácká neziskovka. Snaha o střežení hranic se trestá.
Její názory jsou velmi dobře známé, ale stejně tak je známo, že již na svém postu od podzimu nebude, místo ní tam nová vláda pošle někoho úplně jiného.
Takže brát vážně slova představitelky toho nejfanatičtějšího křídla vítačů – Ylvy Johanssonové, kterou mají Švédové rádi asi stejně jako našinci Jourovou – je jen další ukázkou neznalosti bruselské politiky.
Johanssonová podporuje masovou výměnu obyvatel – a to ideálně legálně.
Zde jen několik jejích výroků z poslední doby:
Myslím si, že to je skutečně to, co po nás naši lidé žádají: nejde o to, kolik migrantů je, ale o to, zda to můžeme udělat spořádaným způsobem, zda můžeme řídit, kdo je u moci, kdo přichází, a to by skutečně pomohlo lidem integrovat se a usadit se ve společnosti, a to je místo, kde by měli být vítáni, a já opravdu souhlasím s premiérem Mitsotakisem, když řekl, že existuje také jed, a to xenofobie a rasismus, a že je třeba se s nimi vypořádat, protože je to právě tento jed ve společnosti, který bude bránit všem dobrým výsledkům, kterých bychom mohli dosáhnout díky dobrému řízení migrace.“
Johanssonová je velkou zastánkyní legalizace každého, kdo chce do Evropy. Nedávno – právě při schvalování Migračního paktu – tvrdila, že do Evropy by mělo být přijato nejméně 4,5 milionu migrantů ročně:
Musím říci, že legální migrace funguje velmi dobře, ale nestačí to, protože z demografických důvodů se počet pracujících obyvatel v EU sníží o jeden milion ročně, což znamená, že legální migrace zahraničních pracovníků by se měla zvyšovat přibližně o milion ročně, tedy na 4,5 milionu, a to je skutečná výzva provést to spořádaným způsobem.
Nedávno také prohlásila:
A myslím si, že nejdůležitější je uvědomit si, že migrace je normální. Migrace existovala vždycky. Migrace bude existovat vždycky.
Migrace je součástí lidského bytí. Migranti tu budou vždycky.
O zastavení migrace tedy nemůže být řeč. Nikdy se to nestane a je to nemožné. A byla by to vlastně katastrofa, kdybychom to udělali.
Johanssonová tak sama prosazuje výměnu obyvatel, ale také zdůrazňuje, že je nutné, aby vládli „správní“ politici. Tedy nyní samozřejmě podpořila Rakušana, protože ví, že je z „jejího těsta.“
A také ví, že na podzim už eurokomisařkou zcela jistě nebude, takže může plácat co chce.
Absolutní nesmysl je ohánět se přijatými Ukrajinci. Proč? To je úplně jednoduché – a nechápu, proč si toho nevšiml nikdo z opozice.
V prvé řadě by měl začít Migrační pakt platit od roku 2026, což bude doba, kdy by mělo ono přerozdělování skutečně začít. Do té doby zde možná i polovina oněch Ukrajinců být nemusí – část se může vrátit domů, část může zmizet od jiných zemí EU a část může třeba i získat občanství.
Posledně zmíněný krok očekávám, neboť vlády v jiných zemích rozdávají před volbami občanství, což by se mohlo týkat i té naší. Pak se také může stát, že v roce 2026 tu bude například „pouze“ 50 tisíc Ukrajinců.
Mezitím však do Evropy přijdou další miliony muslimských ilegálů, kteří přetíží jak vstupní země (Itálie, Španělsko, Řecko, Kypr, Malta), tak ty, které jsou aktuálně cílovými zeměmi (Německo, Francie, Nizozemsko, Švédsko).
Zatímco u nás tedy v roce 2026 bude pravděpodobně méně „žadatelů o ochranu“ než letos, v jiných zemích bude trend opačný. Počet Ukrajinců by ovšem – i v případě, že by jich zde zůstalo třeba 150 000 – byl stále výrazně nižší, než například počet žadatelů o azyl v podobně velkých zemích jako je Rakousko, Švédsko nebo Belgie.
Hodně přijatých Ukrajinců v letech 2022 – 2023 tak určitě nebude v roce 2026 relevantní a aktuálně si umím představit jen velmi málo zemí, které – v přepočtu na počet obyvatel – přijaly méně cizinců než my (sečteme-li Ukrajince a cizince z Asie a Afriky).
Pokud tedy Rakušan tvrdí, že máme jakousi dohodu, pak by totéž mohli tvrdit i všichni ostatní (v samotném paktu nikde výjimku nemáme). I kdyby se vzalo v úvahu údajně dnes registrovaných 350 000 Ukrajinců, pak je to stále méně, než kolik žadatelů o azyl mají v součtu za poslední roky zaregistrovány podobně velké západoevropské země (např. Švédsko, Rakousko, Belgie).
Kdo by tedy byl nakonec zahrnut do onoho „přerozdělování“? Určitě ne země, které přijímají od roku 2015 prakticky neustále – a ne pouze nárazově jako my.
A jak si vše bude vykládat příští eurokomisař, který bude mít tuto gesci? Podle toho, co se lze dočíst v zahraničních médiích, tak všude se s přerozdělováním (povinnou solidaritou) počítá.
Jak chtějí nemyslící politici, kteří tvrdí, že se nás nebude přerozdělování týkat, podobnému kroku zabránit, když se nakonec zjistí, že v součtu máme méně Ukrajinců, než jiné země žadatelů o azyl z Afriky a Asie (přičemž je třeba počítat i s tím, že také ony přijaly nějaké ty Ukrajince)?
Proč navíc při dnešní debatě právě v tomto smyslu opozice neargumentovala? Chvíli jsem některé příspěvky opozice v debatě poslouchala, ale s těmito argumenty nikdo nepřišel.
Neslyšela jsem, že by někdo tímto směrem argumentoval, když se Rakušan oháněl Ukrajinci, kterých máme méně než kolik má například o něco menší Rakousko v součtu všech žadatelů o azyl.
A i korporátní média přímo zamlčují fakt, že pakt se bude aktivně naplňovat až v roce 2026, kdy už u nás může být třeba jen polovina stávajícího počtu Ukrajinců. Mezitím se však ještě víc naplní budoucí evropské chalífáty, které jsou už nyní přetížené.
Pak budeme zcela jasně první „na ráně,“ protože žadatelů o azyl budeme mít méně než většina ostatních zemí. Bude samozřejmě záležet i na dalších okolnostech (HDP na obyvatele apod.), ale stále nečekám, že budeme považováni za „přetíženou“ zemi.
Kam jinam by se přerozdělovalo, když jinde už nebude místo? Snad mimo Polska, Maďarska nebo Slovenska, kde se asi také masově přijímat nebude.
Pokud tedy bude jedním z faktorů při řešení „povinné solidarity“ zohledňování dosavadního počtu přijatých migrantů (včetně Ukrajinců), pak prosté kupecké počty hovoří jasně: za ty dva roky bude drtivá většina evropských zemí mnohem přetíženější.
Nakonec je zde ovšem jedna možnost, jak lze vše zvrátit: pokud by došlo k razantní proměně europarlamentu, může se tento dokument třeba i zrušit – a pak lze navrhnout přísné podmínky, včetně střežení hranic.
To by však musel EP vypadat o hodně jinak než tomu je aktuálně a Johanssonovou by musel nahradit někdo, kdo nepovažuje výměnu obyvatel za svůj hlavní úkol.
Jenže to je zřejmě při současném stylu politiky EU, jejímž úkolem je vyměnit obyvatelstvo, představa vskutku utopická…
Ohodnoťte tento příspěvek!
