Co je svět světem, tak si člověk přeje žít, žít dlouho, být zdravý na těle i na duchu. Medicína pokročila mílovými kroky, ale zcela nás spasit nemůže, zejména ne proti naší vůli. Technologie, které se mohou starat o naše tělo, jsou fascinující, ale přesto, jako by se medicína nebyla schopna smířit s myšlenkou, že člověk je jednota těla i ducha. Toto poznání se nám stále smrskává do nic neříkající věty: „To máte ze stresu“. Říká se, že nejdůležitější odpovědi jsou často ty nejtriviálnější, a tak dnes budeme hledat odpovědi na to, jak si udržet zdraví a dlouhý život v těch nejprostších věcech, které nás obklopují: Ve vodě, v dechu, v přírodě, v těch největších pokladech, které jsou kolem nás, a nám tak zevšedněly, že nás přestaly zajímat. Jak řekl spisovatel Paulo Coelho: „Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá jako ta voda ve studni, tam zůstane také.“ Milí posluchači, mými hosty – slyšíte ten plurál, dnes mám dva hosty – jsou významná česká lékařka, která zasvětila svůj profesní život balneologii a lázeňské medicíně, paní doktorka Milada Sárová. Jsem ráda, že tě tady mám. Vítej. A je tady s námi také docent, doktor, vysokoškolský pedagog Petr Kolisko, který se už desítky let věnuje problematice výzkumu vztahů mezi tělem a psychikou.
Martina: Zatímco Milada Sárová – a mnozí už ji znáte z našeho předchozího rozhovoru – je balneoložka, a dalo by se zjednodušeně říct, odbornice na vodu, tak jednou z Petrových specifikací je pohyb. Pohyb a dech. Řekněte, jak vás napadlo, že spojení těchto vašich dvou profesních zájmů je přesně to, co současný člověk potřebuje, a nemá, protože možná neví? Milado?
Milada Sárová: Seznámila jsem se s docentem Koliskem vlastně v roce 2004, to už je 22 let, kdy jsem poprvé viděla jeho vyšetřovací metodu spektrální analýzy, a Petr mě uchvátil právě tím, jak lehce umí člověka léčit tím, že ho rozpohybuje, rozdýchá, a některé nemoci se jakoby rozplynou. A to jsem si řekla, že to je nadstavba toho, co už jsem dlouho dělala v praxi v Karlových Varech, kde jsem vždycky upřednostňovala vliv pitné kúry vřídla na lidský organismus. A to propojení potom bylo jednoduché. Po našem seznámení jsme byli požádáni, že pojedeme do Švédska, kde jsme měli za úkol mluvit na téma: Syndrom vyhoření, a od té chvíle už jsme prakticky spolupracovali, a dodneška děláme výzkumy, a staráme se o zdraví.
Skutečné zdraví spojuje tělo i duši – od antického Epidauru až po dnešní boj s vyhořením
Martina: „Syndrom vyhoření“, to je civilizační choroba, která nad námi často visí jako Damoklův meč. Petře Kolisko, proč syndrom vyhoření? Co se děje – na základě tvých výzkumů – s člověkem, že nemá pud sebezáchovy a nepřestane, dokud neshoří?
Petr Kolisko: Já se na tento problém dívám jednak z evolučního hlediska, protože člověk se vyvíjel tisíce a tisíce let v nějakém přirozeném kontextu v souladu s přírodou. A my jsme za posledních sto let naprosto změnili svůj způsob života, a dneska vidíme v současné společnosti, že neustále narůstá větší psychická tenze. A já vidím vlastně takovou trojnožku: Jednak je to výživa, jednak je to pohyb, a jednak je to psychika. A když je to všechno vyrovnané, tak je všechno v rovnováze. Ale současná společnost člověka často nutí vytvářet vysoký psychický výkon za cenu nedostatečného odpočinku, nedostatečné regenerace.
Člověk je v počátku syndromu vyhoření často velmi entusiastický, snaží se všechno splnit, pracovat na 110 procent, ale pokud nemá dostatečný regenerační potenciál, tak začne převažovat dlouhodobá zátěž, která překračuje adaptační hladinu organismu, která je fyziologická, a je evolučně dána, a dochází k tomu, že se v organismu začnou snižovat celkové energetické rezervy což je velmi složitý problém – a nerad bych o tom hovořil pro laiky – ale v podstatě člověk potom začne reagovat úplně jinak. Jednak má pocit únavy, psychické i fyzické, nedovede odpočívat, a další a další psychoemocionální problémy.
Martina: Hrozí nebezpečí, že když nás teď někdo poslouchá, tak si řekne: „Á jeje, já nevím, co dřív, a někdo mi říká, že mám odpočívat. A jeden z nich mi radí, že se z toho mám vyběhat, a druhý mi poradí, že mám pít co nejvíc vody, a pokud možno co nejvíc karlovarské vody, a budu zachráněn.“ Řekněte mi, je to až tak jednoduché?
Petr Kolisko: Není to tak jednoduché. Víte, my jsme před několika lety prošli veškerá antická centra holistické medicíny, a už 400 let před naším letopočtem v Epidauru vznikl Aesculapion – jak se to nazývá – a to bylo holistické centrum. Když se podíváte na strukturu a složení procedur, a všech věcí, které tam aplikovali, tak to je naprosto dokonalá celostní medicína, která zahrnuje jednak psychickou složku, jednak fyzickou složku, a také sociální složku. Protože tam se zpívalo, byla tam divadla, hrála tam hudba, a kromě toho tam byly věci regenerační, rekondiční, a léčebné procedury.
Martina: Zkrátka opravdový chrám zdraví.
Petr Kolisko: Přesně tak. A my se po dvoutisících letech, nebo po dvou a půl tisíci letech, snažíme vytvářet holistická centra zdraví, celostního zdraví, ale pořád se vracíme k antickému odkazu Aeskulapa.
Složení karlovarské vody se za tři sta let nezměnilo ani o píď
Martina: Vy jste dokázali propojit své odborné zájmy. Já se teď opět zaměřím na karlovarskou vodu, a doporučuji posluchačům, ať si určitě na našich stránkách dohledají tři rozhovory s paní doktorkou Sárovou, takže pokud se vám bude zdát, že vodu nerozebíráme až tak zevrubně, tak se v uplynulých rozhovorech můžete dozvědět mnohem více. Ale mě teď zajímá voda z jiného úhlu pohledu. My totiž – mohlo by se zdát – že o termální vodě už víme prakticky vše. Dokážeme ji biochemicky rozebrat na prvočinitele, mineralogicky víme, jaké soli tam jsou. Existuje něco, co o vodě dosud nevíme, paní Milado Sárová?
Milada Sárová: Tak karlovarská terma, je terma proto, že vychází ze země v teplotě 73 stupňů Celsia, 2 000 litrů za minutu, s ohromným množstvím minerálů, je tam vlastně obsažena celá Mendělejevova tabulka. A to je taková infuze, to vlastně není voda, to je sloučenina všech těchto záležitostí, kterou jsem nikde ve světě nenašla. To myslím, že v tom máme opravdu prvenství, a to jak v kvalitě, tak v kvantitě. Takovou vodu nikde nenajdete. A to Vřídlo, které je původně vulkán – my říkáme „dýchající vulkán“, který je z hloubky dvou kilometrů tlačen ještě z větší hloubky z magmatických krbů plynem, na jeden litr vody vynáší dva litry plynu, a celé toto prostředí je pro mě chrám přírody.
A k tomu byly postaveny kolonády, kde mají lidé možnost v době špatného počasí korzovat, a popíjet vodu. Já jsem si myslela, že toho o karlovarské vodě vím hodně, ale teď se točil film ke třistaletému výročí Hippokrata Karlových Varů, doktora Davida Bechera, a tam hydrogeolog Tomáš Vylita opět mluví o vzniku této vody. A já jsem se dověděla, co jsem ještě nevěděla, že vlastně největší část této vody je opravdu z kapek, které se dostaly do země jako déšť před desítkami tisíci let. Tuto vodu znali mamuti.
A ona se jako takzvaný Oherský rift podél řeky Ohře dostává do hloubky se základem této vody, což jsou především minerály jako silicium, křemík, vápník, hořčík, a silné horské minerály. Ale tam už čeká plyn, a přichází tam nejmladší voda, což je voda z deště, která je třeba tři, čtyři roky stará, která se náhodou vytvořila ve Slavkovských lesích, a spadla, a tak se také dostává do hloubky. Ale je k tomu ještě další zdroj. A tyto všechny zdroje se promíchají, a to je potom směs, která se dostává na povrch.
Já jsem si myslela, že má praxe, která je delší než padesát let, potvrzuje, že ta voda se nezměnila, a to mohu opravdu dokladovat výsledky na léčbě svých klientů, ale když jsem četla originál knihy doktora Bechera, která je tři sta let stará, tak jsem se musela poklonit, protože ta voda se nezměnila ani za těch tři sta let. To znamená, že je možná tisíc let stále stejná, a dá se říct, že my jsme mezičlánek mezi deštěm, darem z nebes, a pokladem s minerály ze země, a tato voda námi prochází.
Proto všechna činnost všech buněk v našem těle souvisí s kvalitou karlovarské vody, protože ty minerály, v různých koloidních tvarech, se dostaly do těla a fungují ve všech reakcích všech orgánů a systémů, mají opravdu omlazovací účinek. Já si myslím, že nejdůležitější na této léčbě je právě chronobiologie, čas, kdy vodu pijeme, a jak může působit na náš organismus. A právě stresová situace, syndrom vyhoření, a všechno, kvůli čemu jsme v uchvátaném světě plní nejistot, ustaraní a nervózní, je způsobeno tím, že nedodržujeme pravidla vody. Protože my máme spát, když je tma, jít brzy spát. Říká se, že hodina do půlnoci je jako dvě hodina po půlnoci.
Máme se stravovat tak, že máme jíst do polosyta, pít do polopita, zatímco my všichni se večer rychle najíme, a vzniká obezita už u dětí, vznikají různé civilizační nemoci, které se dají upraveným režimem při krátkém pobytu v lázních, edukací, dýcháním upravit, a stav výrazně zlepšit.
Z pohledu kvantové fyziky se voda v lidském těle chová jinak než ta, kterou pijeme
Martina: Je zvláštní, že oba vlastně říkáte, že se stačí vrátit v čase. Petr Kolisko nás poslal do Epidauru, ty nás posíláš do úplně přirozeného času kairos, zatímco my všichni žijeme chronos, kdy nám hodinky diktují, jak budeme žít, a nikoliv naše tělo, ani rytmy dne. Petře, ty se hlásíš, tak já tě vyvolám.
Petr Kolisko: Martino, já bych se ještě chtěl vrátit k vodě trošku z jiného pohledu. Víte, my uznáme biochemické složení, chemické složení vody, to všechno známe. Ale kromě toho se voda chová ještě trošičku jinak, protože se z pohledu současné kvantové fyziky chová jinak, než bychom předpokládali. Protože tam existují takzvané kvantové jevy, to znamená, některé ionty – a jsou to především vodíkové ionty, které jsou ve vodě obsaženy – se chovají podle tradičního pohledu chemie a fyziky absurdně.
Martina: Řekni mi nějaký příklad absurdity.
Petr Kolisko: Ony jsou schopny přestupovat přes bariéru, která je pro ně neprostupná, a to tak, že se změní z materiálního kationtu na vlnové záření, které projde přes bariéru, a opět se změní v kationt. A to je vlastně problematika kvantové fyziky, se kterou si současná medicína ještě neví dostatečně rady, a proto se voda v organismu chová trošičku jinak než voda, kterou pijeme.
Martina: A jak jsi to prozkoumal?
Petr Kolisko: To nejde prozkoumat. To je právě to, že současná věda z pohledu exaktních zkoumání, exaktních vztahů, si s tím dosud přesně neví rady v tom ohledu, jaké to má efekty na lidský organismus. Ale my víme, že kvantové jevy v organismu vody ovlivňují jednak proteiny, jednak ovlivňují membrány, a jednak ovlivňují průchod přes iontové kanály základních prvků, jako je sodík, draslík a vápník.
Voda má tvar jehlanu, čistí střevní mikrobiom a teplá pomáhá slinivce vytvářet inzulín
Martina: Milado Sárová, jak se díváš na kvantové jevy ve vodě ty?
Milada Sárová: Já bych chtěla říct, že člověk, když se řekne voda, tak vidí H2O, to znamená jedna molekula kyslíku, dvě molekuly vodíku, ale všechno má nějaký tvar, a voda má tvar geniální, protože to je vlastně trojúhelník, jako základna, ale nad touto základnou je jehlan. To znamená, jsou to jako takové malé jehlánky, a dá se říct, že celé naše tělo, asi 99 procent buněk našeho těla, má základ ve vodě, a tato voda je všude, a jsou obsazeny jenom tři vrcholy tohoto jehlanu, to znamená, vodík – vodík – kyslík. Jsou tam volné vazby, a voda je ve stálém pohybu.
Ona vlastně stále víří, tato voda nikdy není v klidu, protože tam je něco prázdného, kam vlastně přilítá něco, co jsme snědli, nebo vypitá voda s nějakým minerálem, a pikosekundovou rychlostí se tam dostává například zinek, který je velmi důležitý při tvorbě inzulínu ve slinivce břišní. Pokud vypijeme karlovarskou vodu, a máme nějaký problém se slinivkou břišní, tak jsou tam dvě věci, jednak uhlohydričitan, který alkalizuje tělo. Vlastně voda, šťáva slinivky břišní, znamená litr a půl vyrobené tekutiny každý den, aby tato šťáva mohla zneutralizovat kyselý žaludeční obsah, a vlastně potom se dostávala do střev, kde vlastně dokončí celý metabolický proces, resorbuje se voda, odchází z těla špatné, zbytečné vlákniny, a tak dále, a odnáší s sebou také špatné mikroby. Musíme myslet, že nemoc je většinou nějak rozmnožený mikrob, nějaká bakterie, která se v těle nemá v tomto množství vyskytovat, která se rozmnoží.
A karlovarská pitná léčba může krásně vyčistit především střevní mikrobiom zaprvé tím, že ta voda je teplá, protože když něco pereme v teplé vodě, tak je to daleko účinnější než ve vodě studené, a voda je v každé podobě úžasné rozpouštědlo. To znamená, že ona všechno rozpustí, a proto se v ní krásně pere. Ale ona i v těle to učiní tak, že se slinivka vykoupe v této vodě, lehoučce si vyrobí dostatek šťávy, a zinek udělá dostatek inzulínu, a vlastně jsme úplně automaticky a jednoduše zdrávi. Zatímco člověk, který na vodu zapomíná, a třeba se dopíjí pivem, nebo jídlem, nebo všemi dobrotami, které jsou v naší republice běžné, a každý si je doma nakonec umí vyrobit, tak slinivka má moc práce, aby z alkoholu vyrobila normální vodu a slinivkovou šťávu. Takže všechno souvisí s dostatkem vypité vody, kvalitní vody, a pokud je ta voda ještě teplá, je ionizovaná – my říkáme „živá“, což způsobují plyny, které jsou ve vodě – tak je to voda zázračná. A je jedno, ve kterém prameni se vyskytuje, ale vždycky má pro mě přednost před vodou, která je z kohoutku.
Po třiceti minutách pitné kúry se měřitelně zvýší energie i schopnost regenerace těla
Martina: Milado Sárová, ty jsi teď popsala, jakým způsobem měřitelně funguje karlovarská voda, nebo i jiné léčivé prameny. Máme tady Bílinku, Rudolfku, a velmi uctívané prameny jiných lázní. Ale ty jsi, Petře, před chvílí zmínil, že voda v organismu se chová jinak než voda na povrchu, a to jsou podle mě jevy, které pravděpodobně nejsou měřitelné. Řekněte mi, jak jste k tomu dospěli, a do jaké míry se vám věda musela v určitém okamžiku trochu změnit ve víru, protože se to zkrátka nedá změřit, zvážit, sečíst, a hodit do computeru?
Petr Kolisko: Když začal covid – tuším, že to bylo v roce 2019 – tak najednou do lázní přestali jezdit klienti, a my jsme měli v podstatě více času věnovat se minerální vodě. A tak jsme zorganizovali zjednodušenou výzkumnou studii, která spočívala v tom, že jsme sledovali efekt pitné kúry na neurovegetativní systém. To je strašně složitý, a velmi starý, evolučně starý systém, který ale souvisí jednak s centrální nervovou soustavou, protože ve střední staré etáži mozku, ve středním mozku, jsou vegetativní centra, která korespondují s kůrou mozkovou, a v nižší etáži, což je prodloužená mícha a retikulární formace, jsou centra, která zajišťují základní životní funkce organismu. Říkám to složitě. A my jsme, přes metodu spektrální analýzy variability srdeční frekvence, schopni měřit reaktivitu neurovegetativního systému na různé podněty – já se tím zabývám více než třicet let ve vztahu k pohybu, k dýchání, k psychice – a napadlo nás to udělat s vodou. Tedy, co karlovarská voda udělá během pitné kúry. A byli jsme hodně překvapeni, když se po třiceti minutách po absolvování této pitné kúry výrazně změnila reaktivita neurovegetativního systému ve smyslu celkového zvýšení, laicky řečeno, energie v organismu. To znamená, že se zvýšila jak aktivita sympatického systému, tak se zvýšila i aktivita parasympatického systému, který má vztah k regeneraci.
Martina: To se dá měřit?
Petr Kolisko: Ano. My jsme schopni tady toto kvantifikovat. A proč? Protože ve vodě jsou takzvané hydrogenuhličitové ionty a obsah oxidu uhličitého. A potom vznikla druhá studie, následně na to, kterou dělala jedna moje diplomantka, kde zkoumala efekt – za stejných podmínek – vody, která byla lahvována v PET lahvích, a byla lahvována po dobu několika týdnů, než se ta voda dostane do lahví, a tam byl efekt byl minimální. To znamená, že je zde něco, co potvrzuje, že jednorázové pití vody u pramenů má velmi pravděpodobně vyšší efekt než pití vody, kterou si koupíte, a kterou pijete doma.
Tělo je tak chytré, že si i v těhotenství samo udělá pořádek bez jediné rady lékaře
Martina: Je to vlastně trochu tajemství, protože vy jste měřením dokázali, že se to děje, ale vlastně dodnes nevíme, jak se to děje. Jak to ta voda dokáže. Jak se tělo postará o to, že minerály, sole, rozdistribuuje tam, kam patří, do buněk. Chápu to správně?
Milada Sárová: Výborně. Já bych na to řekla, že tělo je neuvěřitelně chytré, protože vždycky říkám, třeba když někdo užívá třeba deset druhů léků, a já jsem v tom sama ztracená: „To není možný, z toho bych se otrávila“, a říkám: „Děti máte?“ A když je to žena a řekne „Ano“, tak se pak ptám: „Kolik jste brala léků, když jste byla v jiném stavu?“ A ona říká: „To jsem nesměla brát nic.“ A já říkám: „Vidíte, vyrobila jste ve svém lůnu nového člověka, a nikdo vám neradil, protože tělo je natolik chytré, že si samo umí udělat pořádek.“
A u toho příkladu, o kterém mluvil Petr, bych chtěla říct, že samozřejmě, když pijeme vodu u pramene, tak je to voda živá, je ionizovaná, má v sobě kationty, anionty, plyn, radiaci, velmi nízkou ale velmi důležitou, aby voda byla tak rychlá, že se dostane do i míst, kam se ani tekoucí voda jen tak nedostane. Ale chemie v té láhvi samozřejmě zůstává, i když je to načepovaný, tam zůstává dlouho, takže choleretický, cholekinetický účinek, vliv na játra a tak dále, je samozřejmě i po pití lahvované vody výborný.
Ale pokud někdo přijede do Varů, a chce se omladit, chce se – jak je to teď moderní – longevity, zůstat do smrti aktivní, zdráv, prostě plný energie, tak já doporučuji, aby pil právě tuto živou vodu. Protože rozdíl je v tom, kolik natankuje energie. A pro mě bylo velké překvapení, když Petr opravdu dokázal, že u každého, kdo vypil 350 ml vody asi 55 stupňů Celsia teplé, došlo ke změně autonomního nervového systému. Takže si myslím, že tento pokus je velice nový, významný a potvrzující.
Petr Kolisko: Je potřeba pokračovat.
Milada Sárová: Samozřejmě, že my máme své odžito, a velmi rádi bychom viděli, jednak aby se česká populace dozvěděla, že v Čechách existuje takto zázračný pramen, a všichni si to vyzkoušeli. A zadruhé, abychom si také našli na sebe pro další generaci náhradníka, který v tomto výzkumu bude pokračovat, protože vývoj všeho v medicíně letí dopředu mílovými kroky.
Po třech týdnech u karlovarských pramenů ušli lidé o sto metrů víc a tep jim přitom klesal
Martina: Petře.
Petr Kolisko: Martino, já bych jen navázal na ten jednorázový efekt pití karlovarské pitné kúry. My jsme následně ve spolupráci s Infocentrem zorganizovali akci pro karlovarskou veřejnost, která se nazývá Piju prameny. Toto je už čtvrtý ročník, a první ročník byl individuální. Ale my se snažíme zkoumat efekt kombinace, protože lázeňství je kombinace různých vlivů, a nás zajímal vztah pitné kúry a pohybové aktivity. To znamená, že jsme udělali velmi jednoduchý pokus s našimi klienty, které jsme měli možnost zkoumat, a to tak, že jsme dělali vstupní vyšetření kardiovaskulárního systému – krevní tlak, srdeční frekvenci, subjektivní změny kvality zdraví, a tak dále…
Milada Sárová: A saturaci kyslíkem.
Petr Kolisko: A jednoduchý test chůze na šest minut – kde jsme sledovali adaptaci kardiovaskulárního systému přes chytré hodinky.
Martina: Pouhých šest minut chůze?
Petr Kolisko: Pouhých šest minut. A na základě tohoto testu chůze jsme jim doporučovali intenzitu toho, jak mají rychle chodit, a doporučili jsme jim třicet minut rychlé chůze denně.
Milada Sárová: Já tě, Petře, přeruším. Jedná se o obyvatele Karlových Varů, kteří jsou běžně zaměstnáni, kteří chodí do práce, kteří projevili zájem pít vodu, ale protože nevěděli, který pramen a kolik, tak už čtvrtým rokem na této akci během února prochází lékařským vyšetřením, dostávají informace, které prameny jsou pro jejich zdraví nejlepší, a celý březen tito lidé pijí prameny ideálně 21 dní za sebou, a pak jsou znovu kontrolováni, co to s nimi udělalo.
Martina: A co to s nimi udělalo?
Petr Kolisko: Byli jsme hodně překvapeni, když se po třech týdnech naše skupina klientů – to je už dneska zhruba 250 lidí – výrazně fyzicky zlepšila v testu chůze na šest minut, kdy někteří schopní projít třeba o sedmdesát, až o sto metrů delší vzdálenost, ale přitom jejich tepová frekvence zůstala na stejné hladině, nebo ještě klesala.
Martina: Jak jinak se ještě to projevilo fyzicky?
Petr Kolisko: Projevilo se to samozřejmě i na krevním tlaku, na klidové srdeční frekvenci, a na subjektivních změnách, jak popisovali podle dotazníku, co se jim zhruba zlepšilo, jak se cítí. Takže se to pořád vrací k psychosomatickému vztahu mezi tělem a psychikou, tedy k tomu, že pohyb má v kombinaci s různými stimuly vliv i na psychiku.
Milada Sárová: Já bych jenom dodala, že se potom na závěr všech těchto lidí ptám: „Tak přijdete za rok znova? Co na tuto pitnou kúru říkáte?“ A téměř všichni odpověděli jednoznačně: „Je mi strašně líto, že jsem tu vodu nepil už dávno, protože tak, jak výborně se teď cítím, jsem se dlouho necítil.“ Hlavně jde o subjektivní pocit zpevnění, zkvalitnění. U nikoho jsme nenašli zvýšený tlak. Prostě celkově se ti lidé zlepšili. A to i ohledně komunikace, protože se už pak v kolonádě znali, potkávali se. Takže v Karlových Varech se dá místo do hospody chodit na vodu do kolonád, a máte jistotu, že se zlepšíte.
Celý rozhovor s lékařkou Miladou Sárovou a docentem Petrem Koliskem o tajemství karlovarské vody, trojnožce zdraví a návratu k přirozenému rytmu těla si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Text
Přehrát
