1. 8. 2019 ParlamentníListy
Velká část davu při demonstracích pořádaných spolkem Milion chvilek pro demokracii dělala jenom kulisu. Právě to vadí advokátu Jaroslavu Ortmanovi, protože mu to připomíná animovaný film Rychlá rota, v němž myši poskakují do taktu, jak jimi někdo manipuluje. Jestli je smyslem těchto akcí, aby odstoupila celá vláda, tak ať si příště svolají na Václavské náměstí shromáždění, zvolí předsedou vlády šéfa Milionu chvilek a nemusíme vůbec chodit k volbám. Ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana vnímá jako pokus o zviditelnění některých senátorů a od Jiřího Dienstbiera i jako osobní zášť.
Pokud někdo intenzivně sleduje, o čem referují domácí média, nutně musí mít pocit, že česká společnost je naštvaná a nespokojená, a to především s politikou. Máte dojem, že ten mediální obraz odpovídá skutečnosti a lidé si přejí nějakou změnu?
Mediální obraz samozřejmě přesný není. Já to vnímám tak, že došlo k odcizení občana od politiky, protože občan má pocit, že vlastně nic moc nemá smysl. Jednou za čas jde volit, volební účast je nízká, obzvlášť do Senátu, prostě občané nevěří ničemu. Proto se domnívám, že společnost je nespokojená a politika se jí odcizila.
Ale akce spolku Milion chvilek naopak ukázaly, že lidé o politiku začínají mít zájem. Vždyť od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce a s tím spojenému údajnému ohrožení nezávislosti justice, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Jak na akce spolku Milion chvilek pro demokracii pohlížíte?
Negativně, protože nemám rád manipulaci. Pamatuji si na film Rychlá rota, v němž myši poskakují do taktu, jak jimi někdo manipuluje. A tady se ti lidé shromažďují, jsou vyzýváni, aby něco volali, někomu vyslovovali nedůvěru, aby odešla Benešová. Vůbec nechápu proč, tomu jsem neporozuměl. Podle mého ti lidé mají najednou pocit, že jsou k něčemu důležití, že se mohou k něčemu veřejně vyjadřovat, že mohou být někde společně přítomni. Ale mně tam chybí, jaký je smysl této akce. Jestli jejím smyslem je, aby odstoupila celá vláda, tak ať si příště na Václavák svolají shromáždění, zvolí si předsedou vlády šéfa Milionu chvilek a nemusíme vůbec chodit k volbám. Takže mi to připadá strašně hloupé.
Takže to neberete jako nějaké probuzení občanské společnosti, která přestala být pasivní a požaduje, aby jí politici naslouchali?
Na té největší demonstraci na Letné bylo přes čtvrt milionu lidí. Tak je to velká síla, nechci to podceňovat, ale vzepětí společnosti si představuji jinak. Navíc to beru tak, že ti lidé se sešli z různých důvodů. Tam byli pravicoví, levicoví, liberálové, objevovali se tam politici jako Štěch, kterého volilo snad deset procent v jeho obvodu, takže to je směsice všeho možného. Ale kdyby se řeklo: „Jde nám o to a to, chceme to a to, takové jsou naše programové cíle,“ tak tam bude možná padesát tisíc lidí.
Daly se ty protesty brát i jako zkušební palba před 17. listopadem, kdy si připomeneme třicáté výročí událostí, které vedly k přechodu od totalitní k demokratické společnosti? Je společnost v takovém kvasu, že by si dokázala vynutit odchod politiků, proti nimž se lidé na shromážděních nejvíce vymezovali? Čekáte horký podzim i s ohledem na to, že se další demonstrace po té červnové s čtvrtmilionovou účastí svolává na pražskou Letnou v předvečer výročí, tedy na 16. listopadu?
Může to být. Ale jestli chce někdo listopad 1989 přeměnit na listopad 2019 s pádem ústavních orgánů, tak prosím, ať to řekne rovnou. Nevím, proč to takhle obchází. Nebo jestli chtějí předčasné volby, ať to řeknou. Ale ty jejich požadavky, které jsou zakuklené jak motýlí kukla, se mi nelíbí. Mám pocit manipulace, rozhodně tam chodit nebudu a manipulovat se nenechám. Listopad 1989 byl spontánní, ne jako teď, v čase, kdy se lidé mají v podstatě dobře, nikdo není utlačovaný, je tu demokracie, můžeme si jezdit do ciziny, může si každý mluvit, co chce. Kdyby nebyla demokracie, tak by Milion chvilek vůbec nemohl publikovat ty své výzvy. Takže v tomto ohledu nerozumím, o co vlastně jde.
Dá se té vaší odpovědi rozumět i tak, že máte podezření, že spolek Milion chvilek je někým řízen?
Nevím, kde berou studenti teologie, kteří přerušili studium, na živobytí, kdo je živí. Nevím, kdo platí ozvučení prostor při demonstracích. Nevím, kolik stojí výroba a distribuce plakátů. Nevím, kdo platí ty, kdo se na těch akcích promenádují, kdo platí autobusy, kterými na akce přijíždějí. Myslím si, že v pozadí akcí Milionu chvilek někdo je. Proto se mi nelíbí, že velká část toho davu dělá jenom kulisu a je manipulována. Ale kdo se chce nechat manipulovat, tak ať tam chodí, to je jeho problém, ne můj.
Oba zmínění politici jsou v nesnázích i bez demonstrací proti nim. Na konci března uzavřela policie vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a předložila státnímu zástupci spisový materiál s návrhem na obžalobu všech obviněných v případu, a to včetně Andreje Babiše. Co si myslíte o opakovaných veřejných vyjádřeních uznávaného advokáta Tomáše Sokola, že z informací, které má, si vůbec není jist, jestli bude premiér odsouzen?
Já samozřejmě také nemám žádné informace ze živé kauzy, ani mít nemůžu, ale myslím si totéž co můj kolega. Ale chci připomenout, že vůči několika obviněným v této kauze už bylo trestní stíhání zastaveno. Dospěl k tomu sám státní zástupce, že není důvod pro trestní stíhání, což se týkalo například pana Faltýnka. A jestliže státní zástupce dospěje k závěru, že u části osob je trestní stíhání zastaveno, tak už je nahlodaná důvěra v celé to trestní stíhání. Proč jenom u této části a u jiných ne? A pokud jde o to, jak ta věc dopadne, je možné, že bude podána obžaloba, je možné, že se to vrátí k došetření. Nechci předbíhat, ale myslím si totéž co Tomáš Sokol, že premiér nemusí být vůbec odsouzen. Ale představte si, kdyby došlo k zastavení trestního stíhání, tak nevím, co by ti, kteří chodili demonstrovat, vůbec dělali. Buď by museli říct, že justice je podplacená, pak je to nedůvěra v justici, jejíž důvěru a nezávislost chtějí zachovat.
Jsou ty čtyři měsíce, co uplynuly od chvíle, kdy policie předala případ státnímu zástupci, standardní lhůtou i při tak složitém případu, jakým obvinění z údajného dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie určitě je, nebo se ta doba dá přičítat zákulisním informacím, podle nichž se státní zástupce „cítí být pod značným tlakem“?
Trestní řád ukládá státnímu zástupci stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, a je povinen prokazovat vinu. To je zásada oficiality. Dříve to bylo tak, že státní zástupce se snaží prosadit spravedlivý proces. Dnes je povinen prokazovat vinu, i kdyby si myslel, že tam vina není. Takhle je postavený trestní řád. Ten, kdo je nezávislý, je soud. Ten rozhoduje. Státní zástupce je povinen vinu prokazovat, obhájce je povinen prokazovat nevinu. Takhle jsme jako procesní strany rozdělení a nezávislý je skutečně soud. Můžu říct ze své devětadvacetileté praxe, že jsem se přesvědčil, že v drtivé většině soud skutečně nezávislý byl. A pokud došlo k nějakým pochybením, která jsou marginální, tak se to vypořádalo v rámci kárného řízení, tedy sami soudci se soudci.
Senát podpořil hlasy 48 svých členů ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana kvůli údajnému hrubému porušování Ústavy. Vidíte mezi prohřešky vytýkanými hlavě státu opravdu takové, kvůli nimž je ústavní žaloba namístě?
Myslím, že ústavní žaloba vůbec není namístě. Vidím to tak, že jde o zviditelnění těch, kteří tu ústavní žalobu napsali, kteří pořád pobíhali po Senátu a snažili se lobbovat, aby se další a další přidali. Mezi těmi, kteří jsou v této věci aktivní, je pan Dienstbier, soupeř Miloše Zemana z první přímé prezidentské volby. Takže když si to sečteme a podtrhneme, tak vidíme, že tam jsou osobní zájmy. Jednak snaha po zviditelnění a jednak osobní zášť. A pokud jde o samotnou žalobu, tak si myslím, že k ní vůbec nedojde, protože Sněmovna to nepřipustí. Ale i kdyby došlo, tak nevěřím, že by Ústavní soud shledal na této žalobě něco, oč by se opřel. Takže předpokládám, že z toho nebude nic.
