Něco málo zpráv o nové americké vládě. Zdroje informací v odkazu na konci článku s výjimkou spekulací.
Elon Musk jako šéf „úřadu pro rušení úřadů”, Matt Gaetz v čele ministerstva, kterému někteří říkají ministerstvo „nespravedlnosti”, Robert Kennedy jako patron zdraví, Tulsi Gabbard v čele zpravodajských služeb, Tom Homan jako strážce hranic nebo Pete Hegseth jako nový náčelník v Pentagonu. To jsou asi jména, která vyvolávají největší poprask.
New York Times napsal, že „Trump hodil granát doprostřed hlavního města a dívá se s potěšením, kdo uteče a kdo vytrvá”.
Vysoušení bažiny
Postoj k novým členům kabinetu je určen odpovědí na otázku, zda Donald Trump dostal ve volbách, které přesvědčivě vyhrál, mandát k tomu, aby realizoval svoje sliby. Pro Američany, kteří si myslí, že ano, je to „vláda snů”.
Donald Trump voličům slíbil, že „vysuší bažinu” nebo že zlikviduje „zkorumpovaný stát”, v originále „deep state”. Republikánští voliči na jeho sliby slyšeli, protože již dlouhou dobu vnímali svoje kongresmany jako členy takzvané „Uniparty”. Je jedno, jestli voliči zvolí republikány nebo demokraty, ilegální imigraci není nikdo ochoten řešit a republikánští členové Uniparty nakonec vždy otočí, protože mají panickou hrůzu z médií.
Republikáni pouze jménem
Pro republikánské členy Uniparty se vžil název RINO neboli „Republican In Name Only”, republikáni pouze jménem. Název je starý zhruba sto let, ale na popularitě získal v devadesátých letech během hnutí „Tea party”. Po vítězství ve volbách v roce 2016 čelil neortodoxní Trump Republikánské straně, ve které byla většina „Rinos” v čele s tehdejším republikánským šéfem Kongresu Paulem Ryanem.
Situace v roce 2024 je jiná. Paul Ryan a řada dalších Rinos z politiky odešli nebo prohráli v republikánských primárkách. Donald Trump změnil Republikánskou stranu k obrazu svému a v současném Kongresu a Senátu je většina poslanců, kteří se otevřeně hlásí k politickému programu Donalda Trumpa, byť ne všichni. To jsou ti, kteří Trumpův výběr kritizují.
Výběr podle úrovně rozhořčení
Nominovaní členové vlády jsou polovinou Ameriky milováni, protože ta si je jista, že mají nejlepší kvalifikaci pro vysoušení bažiny. Je to ta polovina Ameriky, která poslouchala rozhlasové vysílání ikony amerického konzervatismu Rushe Limbaugha. Rush jim totiž říkal, že zkorumpovaný stát jim sám řekne, kdo je nejvhodnější kandidát na nějakou pozici. Je to ten, kterého budou média nejvíc pomlouvat a nejvíc nenávidět.
Bílý nacionalista a teroristka
Pete Hegseth je podle médií „bílý nacionalista”, protože má na paži tetování „We the people” jako první tři slova americké Ústavy a na hrudi tetování „deus vult”. Heslo Deus vult neboli Boží vůle použili poprvé rytíři během první křížové výpravy ve 12. století našeho letopočtu. Pete Hegseth dlouhou dobu provokuje Pentagon svojí kritikou armádních transgender politik nebo programů na diverzitu a inkluzi a jeho vyjádření nejsou ani trochu diplomatická.
Tulsi Gabbard je bývalá kandidátka na prezidenta za Demokratickou stranu, která přešla k republikánům. Po svém názorovém posunu byla zařazena na seznam „potenciálně nebezpečných osob”, které podléhají zvýšené kontrole na letištích. Teď bude šéfovat zpravodajským službám.
Matt Gaetz byl v Kongresu nejhlasitějším odpůrcem „ruské kauzy Donalda Trumpa”, kterou zorganizoval pravděpodobně odstupující Barack Obama (pozn. autora: to možná teprve vyjde najevo, ale indicií je dost) a s určitostí financovala Hillary Clinton za vědomí FBI a CIA. Zaplatila totiž pokutu za to, že financování zprávy zatajila.
Šok a ohromení
O Robertu Kennedym napsal levicový deník Politico, že „lobbisté ve Washingtonu jsou v šoku”. Lidé reagovali slovy, že není lepšího doporučení. Když demokratická senátorka Elizabeth Warren vyjádřila svoje hluboké znepokojení, lidé poukázali na to, že dostala od farmaceutických firem více než 800 tisíc dolarů.
Všichni zatím nominovaní kandidáti mají podle hlasu lidu dvě základní charakteristiky: Jsou to outsideři, nejsou to lobbisté nebo stálí členové washingtonských elit. Za druhé jsou to radikálové, kteří ukázali opravdový zápal pro skutečnou změnu. Elon Musk například podpořil Matta Gaetze prohlášením, že má „velký mozek, páteř ze železa a jasný názor”. Pokud uspějí, dal Trump Americe novou garnituru lídrů. Až na Roberta Kennedyho jsou to všichni čtyřicátníci.
Američané také poukazují na to, že všichni nominovaní kandidáti mají rodiny s více dětmi, a proto mají osobní zájem na tom, aby Amerika prosperovala v dlouhodobém horizontu.
Drobná manipulace
Informace o nominovaných členech Trumpovy vlády v evropském tisku je pokračováním předvolební propagandy. V případě Roberta Kennedyho zůstává například zapomenut fakt, že jej chtěl nominovat Barack Obama do vlády v roce 2008 a deník Politico tehdy psal, že „Obama uvažuje o hvězdách pro svůj kabinet”.
Pete Hegseth je v titulcích novin označován za „komentátora Fox News”. Často zůstávají skryty informace z jeho životopisu: absolvent Princetonu, účastník války v Iráku a Afghánistánu, držitel pěti válečných vyznamenání a velitel Národní gardy s hodností majora.
O Mattu Gaetzovi a Petu Hegsethovi už americká média tvrdí, že se zapletli do obchodu s nezletilými dívkami nebo že to jsou sexuální násilníci. Vzhledem k současné důvěryhodnosti médií u americké veřejnosti a jejich sledovanosti mají vznesená obvinění v podstatě nulový vliv na veřejné mínění. Navíc jsou současná obvinění proti Mattu Gaetzovi postavena na svědcích, kteří jej obvinili z kuplířství již před dvěma lety a které sami žalobci označili za tak nedůvěryhodné, že vyšetřování uzavřeli.
Politické šachy
O jmenování členů kabinetu bude svedena zajímavá politická bitva. V roce 2016 po prvním zvolení Donalda Trumpa do funkce blokovali demokraté a Rinos fungování americké vlády, neboť zdržovali jmenování jejích členů v Senátu. Podle tehdejších zpráv proto, že se cítili „znepokojeni Trumpovým zákazem vstupu do země pro občany sedmi muslimských států”.
Členy kabinetu musí potvrdit Senát, kde mají sice republikáni většinu, ale „Rinos” vyjadřují svoje „pochyby”. Nové republikánské vedení Senátu Donaldu Trumpovi potvrdilo, že v případě potřeby umožní rychle „dočasné” jmenování členů kabinetu, které je možné v okamžiku, kdy Senát „oficiálně nejedná”. Dočasné jmenování členů kabinetu využila řada prezidentů, nejdále zašel Barack Obama, jehož novou taktiku v roce 2012 označil následně Nejvyšší soud za protiústavní a zpřísnil pravidla dočasného jmenování.
Každý senátor má své politické sponzory, kteří nemusí úplně podporovat odpor senátorů proti Trumpově administrativě vzhledem k mandátu, který mu dali voliči, neboť je lepší být s novou vládou spíše zadobře než naopak. Donald Trump se při svém prvním mandátu poučil, neboť sám přiznal, že byl před osmi lety „nezkušený”. Nezávislí komentátoři předpokládají, že tentokrát má strategii jmenování kabinetu promyšlenou lépe a je připraven čelit odporu ze strany „deep state”.
Leden ukáže a asi bude zábavné a poučné to sledovat. Politika není hraní si na písku s bábovičkami.
Pro zábavu
Když se senátora Rona Johsona zeptali, co říká na nominace na členy Trumpovy vlády, ukázal jim fotografii Sama Brintona, člena Bidenovy administrativy odpovědného za jaderný odpad, a Rachel Levine, která dostala titul žena roku, přestože je muž, a je vysoce postavenou úřednicí na ministerstvu zdravotnictví, kterou potvrzuje Senát.
Post scriptum
Pozn. autora:
Otázka, kterou si může každý položit, zní takto: Kdyby opravdu čistě teoreticky a naprosto hypoteticky na nějakém českém ministerstvu bujela korupce, je nejlepším kandidátem na její vymýcení člen stávajících stranických struktur, nebo někdo, kdo přichází zvenčí a kdo opakovaně prokázal svoji odvahu postavit se tisku a demonstroval svoji odhodlanost splnit předvolební sliby?
