Nedávná milost prezidenta Zemana „dvonásobnému“ vrahovi Jiřímu Kajínkovi nedává mnoha lidem klidně spát. Ten nepokojný spánek má na svědomí ani ne tak Kajínkova svoboda, jako „korunní“ svědek pan Pokoš, který vnáší neklid a příslovečné dusno do atmosféry po jeho propuštění z věznice. Abychom si rozuměli, možná by atmosféra nebyla tak hustá, kdyby ji pan Pokoš nazahušťoval tvrzením, že se bojí o bezpečnost rodiny, o svůj život, neboť je přesvědčený, že Kajínek se bude mstít. Podle sebe soudím tebe, říká je dno přísloví. Nelze se zbavit dojmu, že pan Pokoš nemá čisté svědomí a proto ty obavy, ten strach z možné odplaty. Otázka je, zda by to Kajínkovi stálo za to, aby se případnou mstou chtěl dobrovolně vrátil tam, odkud po třiadvaceti letech vyšel.
Kauzy s Kájínkovým omilostněním se chytilo také několik investigativních novinářů a dalších lidí, kteří přicházejí z řadou pochybností, neřku-li tvrzení, že Jiří Kájínek je zcela prokazatelně dvojnásobný vrah a milost, udělená prezidentem byla když ne omylem, tak velkou chybou. Není od věci zmínit několik zajímavých postřehů, se kterými tito lidé přišli „na světlo boží“.
