11. května 2026
V posledních dnech se objevily dva pozoruhodné články. Souvisí spolu tím, že oba autoři jsou ostřílení pravicoví stratégové, kteří byli úzce zapojeni do administrativy George W. Bushe a jejího tažení proti Iráku.
První článek napsal Turki Al-Faisal:
Je vnukem zakladatele Saúdské Arábie krále Abdulazize a synem krále Faisala. Je předsedou Centra pro výzkum a islámská studia Nadace krále Faisala.
V letech 1979 až 2001 byl princ Turki generálním ředitelem Al Mukhabarat Al ‘Ammah, saúdskoarabské zpravodajské služby, z této funkce odstoupil 1. září 2001, deset dní před útoky z 11. září, při nichž 15 saúdských občanů uneslo americká komerční letadla.
Princ Turki následně působil jako velvyslanec u dvora sv. Jakuba a ve Spojených státech.
V komentáři zveřejněném v sobotu v polooficiálním deníku Arab News Faisal odhaluje hlavní spiknutí stojící za válkou USA proti Íránu.
Ačkoli jsou Saúdové na Írán naštvaní, uznávají, že to není skutečný viník, který způsobil chaos, v němž se nyní nachází celý Perský záliv:
Když se Írán a další pokusili vtáhnout Království do pekla zkázy, naše vedení se rozhodlo snášet bolest způsobenou sousedem, aby ochránilo životy a majetek svých občanů. Kdyby Království chtělo – a je toho schopno – reagovat na Írán stejným způsobem a zničit íránská zařízení a zájmy, výsledkem by mohlo být zničení saúdských ropných zařízení a odsolovacích stanic podél pobřeží Arabského zálivu a dokonce i hluboko uvnitř Království.
Kdyby se izraelský plán na vyvolání války mezi námi a Íránem podařil, region by se ponořil do trosek a zkázy. Tisíce našich synů a dcer by zahynuly v bitvě, v níž jsme neměli žádný zájem. Izraeli by se podařilo vnutit regionu svou vůli a zůstat jediným aktérem v našem okolí.
Díky moudrosti a prozíravosti korunního prince Mohammeda bin Salmana se království vyhnulo hrůzám války a jejím ničivým následkům. Spolu s Pákistánem nyní skutečně hasí oheň bojů, pomáhá zabránit eskalaci a dává zastáncům míru naději, že se mohou cítit uklidněni ohledně životů svých blízkých a bezpečnosti svých zájmů.
Tento komentář vyvrací všechny fámy šířené sionistickými propagandisty, kteří tvrdili, že Saúdové naléhají na rozšíření války.
Od té doby, co čínská umírněnost před třemi lety vedla k politické dohodě mezi Íránem a Saúdskou Arábií, nedošlo mezi těmito zeměmi k žádné velké konfrontaci. Navzdory válce Saúdská Arábie vítá íránské poutníky na hadždž. Írán sice zasáhl americká zařízení v Saúdské Arábii, ale zdržel se útoku na hlavní saúdské ropné zájmy. V důsledku toho dosahuje státní ropná společnost Saudi Aramco rekordních zisků.
Saúdský postoj je jedním z mnoha znamení, že USA ztratily svou dominanci v Perském zálivu.
Druhý komentář, od neokonzervativce Roberta Kagana v proválečném časopise Atlantic, tento názor potvrzuje. Kagan, který tlačil vládu Bushe a Cheneyho k válce s Íránem, připouští, že USA tuto válku prohrály:
Šachmat v Íránu – Washington nemůže zvrátit ani kontrolovat důsledky prohry v této válce. (archivováno) – Atlantic
Je těžké si vzpomenout na dobu, kdy Spojené státy utrpěly v konfliktu totální porážku, tak rozhodující neúspěch, že strategickou ztrátu nebylo možné ani napravit, ani ignorovat.
…
Porážka v současné konfrontaci s Íránem bude mít zcela odlišný charakter. Nelze ji ani napravit, ani ignorovat. Nebude návratu ke stavu předtím, žádný konečný americký triumf, který by napravil nebo překonal způsobenou škodu. Hormuzský průliv nebude „otevřený“, jak tomu bylo kdysi. Díky kontrole nad průlivem se Írán stává klíčovým hráčem v regionu a jedním z klíčových hráčů ve světě. Role Číny a Ruska jako spojenců Íránu se posílí; role Spojených států se podstatně oslabí. Konflikt zdaleka neprokázal americkou zdatnost, jak opakovaně tvrdili zastánci války, ale odhalil Ameriku, která je nespolehlivá a neschopná dokončit to, co začala. To vyvolá řetězovou reakci po celém světě, jak se přátelé i nepřátelé přizpůsobí americkému neúspěchu.
Kagan uznává, že USA nemají z tohoto dilematu východisko:
I kdyby Trump splnil svou hrozbu zničit íránskou „civilizaci“ dalšími bombardováními, Írán by stále byl schopen odpálit mnoho raket a dronů, než by jeho režim padl – za předpokladu, že by vůbec padl. Jen několik úspěšných úderů by mohlo na roky, ne-li desetiletí ochromit ropnou a plynovou infrastrukturu regionu a uvrhnout svět i Spojené státy do dlouhodobé ekonomické krize. I kdyby Trump chtěl bombardovat Írán jako součást strategie ústupu – aby působil tvrdě a zamaskoval tak svůj ústup –, nemůže to udělat, aniž by riskoval tuto katastrofu.
Pokud to není šach mat, tak se tomu velmi blíží.
Kagan zvažuje alternativu, totální válku proti Íránu, ale odmítá ji jako horší cestu, která pravděpodobně povede k ještě většímu neúspěchu:
Pokud USA nejsou připraveny zapojit se do rozsáhlé pozemní a námořní války s cílem svrhnout současný íránský režim a následně okupovat Írán, dokud se neujme moci nová vláda; pokud nejsou připraveny riskovat ztrátu válečných lodí doprovázejících tankery přes sporný průliv; pokud nejsou připraveny přijmout devastující dlouhodobé poškození výrobních kapacit regionu, které pravděpodobně vyplyne z íránské odvety – odchod teď by se mohl jevit jako nejméně špatná možnost. Z politického hlediska může mít Trump pocit, že má větší šanci přečkat porážku než přežít mnohem větší, delší a nákladnější válku, která by i tak mohla skončit neúspěchem.
Porážka Spojených států je proto nejen možná, ale i pravděpodobná. A takto by porážka vypadala.
…
Nový status quo v průlivu také způsobí podstatnou změnu v relativní moci a vlivu jak na regionální, tak na globální úrovni. V regionu se Spojené státy ukážou jako papírový tygr, což donutí státy Perského zálivu a další arabské státy přizpůsobit se Íránu. Jak nedávno napsali odborníci na Írán Reuel Gerecht a Ray Takeyh: „Ekonomiky arabských států Perského zálivu byly vybudovány pod záštitou americké hegemonie. Odstraňte ji – a s ní i svobodu plavby, která s ní souvisí – a státy Perského zálivu budou nevyhnutelně prosit Teherán.“
Nebudou jediní. Všechny národy, které jsou závislé na energii z Perského zálivu, budou muset s Íránem vyjednat vlastní dohody. Jakou jinou možnost budou mít?
Kagan se domnívá, že prohra ve válce s Íránem bude mít mnohem širší dopady na postavení USA ve světě:
Globální přizpůsobování se postamerickému světu se zrychluje. Kdysi dominantní postavení Ameriky v Perském zálivu je jen první z mnoha obětí.
Později tento týden má americký prezident Donald Trump navštívit Čínu. Předběžný přehled návštěvy ze strany administrativy, zveřejněný ve Financial Times (archiv), předstírá, že USA mohou stále využívat svou válku k vyvíjení tlaku po celém světě:
„Očekával bych, že prezident bude vyvíjet tlak,“ řekl americký úředník novinářům na briefingu.
Uvedl, že Trump obnoví předchozí diskuse se Si o podpoře Číny pro Írán a Rusko, včetně poskytování komponentů dvojího užití a potenciálního vývozu zbraní.
„Očekávám, že tato konverzace bude pokračovat. Myslím, že jste v posledních několika dnech viděli některé kroky, tedy sankce, ze strany USA, které, jak jsem si jist, budou součástí této konverzace,“ dodal úředník.
Ministerstvo zahraničí v pátek uvalilo sankce na tři čínské satelitní společnosti za poskytování snímků a dalších služeb Íránu, které mu pomohly provést vojenské údery proti americkým silám na Blízkém východě. Ministerstvo financí rovněž uvalilo sankce na společnost Yushita Shanghai International Trade za pomoc Íránu při dovozu přenosných protiletadlových systémů [Manpads] z Číny.
Trump stále neuznal, že poté, co prohrál válku, skončila i hra se sankcemi. Určitě není v zájmu Číny ani nikoho jiného pomáhat USA znovu získat hegemonistickou pozici, kterou nyní v Perském zálivu ztratily.
Zveřejněno uživatelem b 11. května 2026 v 11:38 UTC
Překlad Deepl
