LIBOR ČÍHAL
Politická scéna posledních měsíců je tristní až k uzoufání, někdo ovšem může i slavit, Leyenová vede dál Unii, Macron pořád vládne, Trumpovi o dvě procenta klesly preference, Ukrajina vtrhla do Ruska atd., a pro příštích pár neděl tyto „dobré“ zprávy vydrží. Tristní i jinde, Španělsko je na cestě rozkladu, vládnoucí socan i když prohrál volby, aby dál vládl, se spojil s katalánskými separatisty a omilostníl jejich lídra Puigdemonta, ve Francii takový stav politické bídy, že si to před pěti měsíci nedokázali představit ani největší pesimisté. V Německu, kde v některých spolkových zemích, dochází k lidovému prozření panující bídy, instituce usilovně pátrají po možnostech, jak prozření mas zarazit. V Evropě se generelně ustavila situace, že instituce, ať volené nebo nevolené, považují téměř za svoji povinnost negovat vůli občanů, jimž mají vládnout nebo je řídit. Málo kde to dojde do takového bídy jako v Česku, nejsou k mání ani základní medikamenty jako Rowachol, Cholagol, antibiotika, mluví se i dalších a ministrův škleb naznačuje lidem, že je to tak pro ně dobré. Ministr sám minimálně opticky evidentně vyniká nezřízenou poživačností. Je otázkou, co je horší, rozpadne se Španělsko nebo v apatyce nejsou k mání antibiotika?
Když výjimečně v sedmdesátých letech na okresním prvomájovém shromáždění trapnější řečník zabrousil k fašistickému nebezpečí, bylo jasné, že zaspal dobu. Rasismus se zdál publiku tak odbytou a nudnou záležitostí, že stranická špička si na to vzpomněla jen zcela výjimečně v letech, kdy se propadl export do jižní Afriky. V okresní úrovni, aby vůbec na prvomájové shromáždění někdo přišel, byla tato témata tabu. Dnes jsou fašisté a rasisté všude, a to ještě evropské instituce prozatím nenasadily proti Čechům nejsilnější zbraň, kterou mají v rukách, zrovnoprávnění romského obyvatelstva, které se určitě bude cítit v Čechách velmi znevýhodněno. Pokud by se tato demokratura v národní rovině octla v potížích, má za zády evropské a dnes vyškolené i národní soudy, které jsou tak silné, že zabrzdí popř. pošlou do basy disent jakéhokoliv typu.
Soud je vrcholem pseudodemokratické institucionální mocenské struktury EU, formální ideologie tohoto systému se oficiálně nazývá svět evropských hodnot, parametry tohoto světa se dají intuitivně postřehnout z brožur, které EU plodí, jinak bychom se asi nikdy nedovtípili, že žijeme v Evropě. V této evropskounijní strukturře politika neexistuje, protože ztratila smysl. Reálná politika byla nahrazena moralismem, který má daleko k morálce, moralismus znamená praktickou implementaci abstraktního světa evropskounijních pseudohodnot. Politika na druhé straně znamená implementaci živých reálných lidských hodnot. Evropskounijní moralismus je deformací lidské morálky, je to patologická, antihumánní kvalita. Moralismus se nevyhnutně objeví v nejimpotentnějších fázích každé revoluce, obvykle je zakončen guillotinami nebo gulagem. Koercitivní metody všech typů moralismů jsou si podobné.
Jistému moralismu jsme propadli už před třiceti lety, kdy politika a média eliminovaly Sládka pro jeho radikální útočný typ rétoriky, dnes vidíme, že daleko nebezpečnější než rétorika, která de facto nic nemaskuje, je moralistní maska, která maskuje úplně všechno. Moralismus postavil nepřekročitelné bariéry v občanské společnosti, úplně proti evropským hodnotám i křesťanským principům podle libovolných abstraktních kritérií rozděluje společnost na dobrou a špatnou část. Občan nemá žádnou možnost odvolat se nebo se dovolat pravdy. To, co se vydává dnes za politiku, není než triviální rozhodování o tom, co je dobré nebo špatné ve smyslu evropskounijních pseudohodnot.
Odpůrci evropskounijního systému vesměs používají konstruktivní argumenty, argumentují např. tím, že není povolena diskuze o množství imigrantů do Evropy, jistá nezávislost a autonomnost unijních zemí by byla efektivnější než tvrdý bruselský centralismus, bylo by dobré zmírnit zelenou unijní ekonomickou politiku atd., ovšem tento druh kritiky je stejně efektivní jako účinek emisních povolenek na snížení teploty planety. Efekt nulový. Unijní struktura je fašistická a totalizující a jak známo z historie, jediný pozitivní efekt může přinést pouze usilování o její totální rozbití. Návrat k politice v jakémkoliv systému by měl regenerující efekt, ale zdá se, že vládnoucí moralismus ji definitivně znemožnil.
