Tento citát od Howarda Zinna přesně vystihuje, jak se cítím. Jako člověk mám právo na vlastní myšlenky a názory, a čím dál tím více se cítím v opozici vůči dnešnímu uspořádání světa a vůči tomu, jak politici vedou naši zemi. Nesouhlasím s tím, jak ožebračují obyčejné lidi, zatímco přidávají těm nahoře.
Žijeme ve světě, kde se mluví o demokracii, ale skutečnost je jiná. Demokracie není tam, kde se cenzurují názory a umlčují hlasy, které nejsou v souladu s oficiálními dogmaty. Přesto píšu, co si myslím, bez ohledu na následky. Potlačování vlastních myšlenek a názorů by pro mě bylo jako bolest duše. Psát a mluvit je moje terapie, moje obrana proti nespravedlnosti, kterou vnímám všude kolem.
A právě proto věřím, že je důležité nevzdávat se. Možná nevyhraju žádnou velkou bitvu, ale mým cílem je být slyšet, i kdyby jen kvůli tomu, že pravda nesmí zůstat skrytá.
Sdílet své myšlenky má smysl. Každý názor, každá slova, která někdo vysloví, mohou být jako semínka. Některá z nich možná zapadnou do prázdna, jiná narazí na úrodnou půdu – a kdo ví, kdy a kde z nich něco vyroste. Možná dnes někdo jen tiše přikyvuje, možná si někdo přečte můj názor a zůstane nad ním přemýšlet. A možná, že právě tyto malé impulzy vedou k větším změnám.
Rozdávat myšlenky je dárek pro ostatní, ale i pro sebe. Je to způsob, jak ukázat, že jsem tu, že vnímám, přemýšlím a nebojím se říct nahlas, co považuji za důležité. Není to jen o opozici vůči těm, kteří mlčí nebo slepě následují. Je to o víře, že změna začíná tam, kde se lidé odmítnou smířit s tím, co je.
I když někteří říkají, že to nemá cenu, že to stejně nic nezmění, já tomu nevěřím. Má to cenu, protože v momentě, kdy přestaneme sdílet své názory, přestaneme být svobodní. A o svobodu nemůžeme přijít kvůli tomu, že nás někdo umlčí – o svobodu přijdeme, pokud se sami rozhodneme mlčet.
Proto píšu. Proto mluvím. Proto se ptám. A v tom chci pokračovat. Nejde jen o mě. Jde o nás všechny. Protože když mlčíme, stáváme se součástí problému. Ale když mluvíme, stáváme se začátkem řešení.
