Marně přemýšlím, zda dát tento článek do rubriky věda, anebo politika. Protože když sleduji, jak se chovají dnes lidé na Národní třídě při výročí 17. listopadu, mám dojem, že přicestovali z nějakého paralelního vesmíru.
Libor Čermák | foto: facebook autora
Já tedy osobně žiji v takovém vesmíru a v takovém desetiletí, ve kterém jsme například zažili neoblíbenou vládu Petra Nečase a Miroslava Kalouska, kdy ekonomika padala a kdy se s obyčejnými lidmi, například s nezaměstnanými, jednalo na příkaz vlády jako s hadrem.
Žiji v desetiletí, kdy jsme také naopak zažili politicky nejkrásnější rok od sametové revoluce, rok 2013, kdy byla tato výše zmíněná vláda ze Strakovy akademie vymetena, kdy byl Miloš Zeman zvolen prezidentem republiky, kdy byla ve svobodných volbách zvolena vláda nová a kdy skončila vleklá ekonomická krize.
Osobně se domnívám, že i díky těmto pozitivním změnám roku 2013 se nyní žije v naší zemi mnohem lépe než tehdy. Magická třináctka nám tehdy skutečně vlila do žil nový optimizmus a nastoupila nové úspěšnější období naší historie.
A teď si představte, že se na Národní třídě sejdou lidé, kteří pískají na představitele současné úspěšné vlády, a naopak tam aplaudují politickým dinosaurům z předchozí neúspěšné kalouskovsko-nečasovské vlády. A dokonce tam volají „Kalousek na hrad“. Co si o tom má člověk myslet, když to slyší?
Buď tito lidé chtějí naštvat své většinové spouobčanstvo, které má v dnešní vládu a prezidenta důvěru. Ale tím samozřejmě podkopávají odkaz sametové revoluce, kdy naopak lidé spolu sdíleli sounáležitost a nadšení ze změn. Anebo mám pocit, že to jsou nějací cestovatelé z nějakého obráceného paralelního časoprostoru, kde je všechno naruby. Jinak si zkrátka takové chování neumím vysvětlit.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
