Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Podle vězňů, kteří měli to štěstí, že válku přežili, se denní porce jídla skládala z vodnaté polévky z různých druhů tuřínů vařených ve vodě a tří a půl centimetru širokého krajíce chleba denně. Tábor byl tak přeplněný, že v zimních měsících, kdy mrzlo, museli vězni spát vsedě na podlaze a nějak se snažili podělit o pouhých 200 přikrývek v táboře s desítkami tisíc vězňů. V březnu 1945 se v důsledku hladu, žízně a vypuknutí epidemie tyfu pohybovala průměrná denní úmrtnost vězňů mezi 250 a 300.
V Belsenu se Lisiewitz zapsala do povědomí jako deprivovaná krutá sadistka. Jedna z ruských vězeňkyň, tehdy jednadvacetiletá Alexandra Siwidowa, popsala, jak Hilde zacházela s ostatními vězni, kteří umírali hlady a snažili se získat trochu jídla. Hilde Lisiewitz byla viděna, jak je bije gumovým obuškem za to, že se pokusili ukrást jídlo navíc. Po výprasku pak Lisiewitz takové incidenty hlásila vedoucím bloků, k nimž oběti patřily, a ti vězně zbili znovu. Lisiewitz vězně také uhodila gumovým obuškem do hlavy, srazila je na zem a pak do nich na podlaze kopala. Mnoho vězňů muselo být po tomto zacházení převezeno do nemocnice a někteří z nich dokonce zemřeli.
Další svědkyně, tehdy 21letá Dora Almaleh, také popsala detaily sadistického chování Lisiewitz. Jednoho dne v dubnu 1945, když byla v Belsenu, patřila Dora k pracovní skupině, která měla na starosti převážení zeleniny ze skladu do kuchyně na ručním vozíku. Tuto pracovní skupinu vedla Lisiewitz. Během práce Dora dovolila dvěma vězňům, aby si z vozíku vzali dva tuříny. Lisiewitz spatřila, co Dora dělá, a strhla muže, kteří byli velmi slabí, na zem a pak je bila po hlavách tlustou holí, kterou vždy nosila u sebe. Pak jim dupala holínkami po hrudi přímo nad srdcem. Muži zůstali nehybně ležet, stále křečovitě svírajíc zeleninu. Lisiewitz pak chytila Doru a třásla s ní, dokud se nerozplakala. Pak řekla: „Nebreč, nebo tě taky zabiju.“ Pak odešla a po 15 minutách Dora přistoupila k mužům a dotkla se jich, aby zjistila, zda jsou ještě naživu. Podle jejího úsudku už byli mrtví. Sáhla jim na srdce a necítila tep. Na dotek byli studení jako mrtvoly. Pak odešla a nechala těla na místě.
Hrůzovláda Lisiewitz skončila 15. dubna, kdy britská 11. obrněná divize osvobodila Bergen-Belsen a ona byla zatčena. Vězni konečně dostali jídlo a oblečení. Kvůli epidemii tyfu a zavšivení byl pak tábor vypálen do základů.
Lisiewitz byla souzena v belsenském procesu, který začal 17. září 1945, a byla odsouzena k jednomu roku vězení. Z vězení byla propuštěna 16. listopadu 1946. Brzy poté se provdala a přijala jméno Michnia. Bývalá dozorkyně SS měla tři děti, usadila se v Hamburku a stala se zbožnou katoličkou a pravidelně chodila na mše.
V roce 2015 ji však temná minulost znovu dostihla. Svému irskému sousedovi se jednou svěřila se svou minulostí a nočními můrami z doby, kdy pracovala v Bergen-Belsenu. Tomi Reichental, rodilý Slovák, přeživší Bergen-Belsenu žijící v Irsku a aktivně se věnující osvětě o holokaustu mezitím v roce 2012 vystoupil v rozhlase. Krátce poté ho kontaktovala žena, která uvedla, že žije v Hamburku a její sousedka přiznala, že je bývalou dozorkyní v táboře, kde byl kdysi vězněn Tomi. Tomi poté odcestoval do Hamburku a pokusil se Lisiewitz kontaktovat, aby se s bývalou dozorkyní tábora smířil a nabídl jí šanci odsoudit svou minulost. Lisiewitz však odmítla. Tomiho neúspěšná cesta do Hamburku přitáhla pozornost médií, mimo jiné proto, že o svém záměru setkat se s Lisiewitz vytvořil dokumentární film s názvem „Close to Evil“ – v překladu “Blízko zla“.
V roce 2015 navíc státní zástupci prostřednictvím informátora prověřovali, zda se Michnia podílela na střežení pochodu smrti z Gross-Rosenu do pracovního tábora v Gubenu, během něhož zemřelo 1400 z 2000 žen, protože by mohla čelit obvinění ze spoluúčasti na vraždě.
Hilde Lisiewitz, dnes známá jako Michnia, dodnes trvá na tom, že se na žádných zvěrstvech nepodílela, že nikdy v táboře Bergen Belsen neviděla ležet žádné mrtvoly a že by prokurátoři měli nechat tak malé „rybky“, jako je ona, na pokoji. Když byla bývalá dozorkyně SS usvědčená z válečných zločinů, dnes pravidelná návštěvnice kostela, dotázána na své pocity vůči Tomimu Reichentalovi a jeho dokumentu, který její temnou minulost ukázal široké veřejnosti i prokurátorům, odpověděla bez váhání: „měl by se za sebe stydět“!
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#worldwar2
#ww2
