Namalovat hákové kříže na Železný kříž vztyčený v roce 1943 v Jizerských horách na památku padlých Sudeťáků v řadách Waffen SS a Wehrmachtu při porážce Paulusovy armády u Stalingradu je prý špatné, ale polévat sochu osvoboditele a maršála Rudé armády červenou barvou je prý v pořádku! Neznámí aktivisté pomalovali u Štěpánky sudetský památník levotočivými hákovými kříži z Indie na znamení štěstí a lásky, nacisté používali svastiku pravotočivou na znamení pokroku a ducha času! Nejedná se náhodou o provokaci s cílem zdiskreditovat odpůrce přepisování dějin a revizionismu v Sudetské otázce? Aktivisté by byli, ale kádry nejsou!
Česká média včera přinesla informaci, že neznámý pachatel nebo skupina aktivistů pomalovala hákovými kříži památník sudetských Němců v Jizerských horách [1], kteří v letech 1941 až 1943 padli na východní frontě v Rusku a zejména při obléhání Stalingradu. Celá kauza s tímto památníkem se dostala do veřejného podvědomí před několika týdny, kdy české servery přinesly informaci, že nedaleko Kořenova v Jizerských horách a v blízkosti rozhledny Štěpánka se nachází památník sudetským Němcům, tedy za války občanů Říše.
Jak jsme přinesli informace v našem článku [2], památník byl na místě vybudován v letech 1943 až 1944 poté, co 6. armáda polního maršála Friedricha Pauluse upadla v Rusku do zajetí po porážce u Stalingradu. Památníku vévodí kamenný kříž, který ztvárňuje nejvyšší německé vojenské ocenění, Železný kříž. Místní spolek Jizeran [3] již v roce 2011 památník obnovil a teprve nyní se o tomto památníku začalo mluvit, protože česká média zahájila proces revizionismu a propagace sudetských Němců. Bez článku na Novinky.cz na počátku prosince by se o tomto památníků česká veřejnost nedozvěděla.
Spolek Jizeran sudetský památník obhajuje, že prý připomíná obyčejné Němce, z nichž mnozí do války nechtěli, ale museli. K tomuto drzému tvrzení bych dodal, že nikdo nenutil Němce v Sudetech, aby volili Henleinovu Sudetoněmeckou stranu a nezdálo se, že by sudetští Němci kritizovali a bránili vyhánění českých občanů z pohraničí na podzim 1938 poté, co by podepsán Mnichovský protokol. Nikdo z těch Němců nechtěl žít v československém státě, nikdo z nich neuznával československou vládu, všichni Sudeťáci byli občany III. Říše a spadali pod brannou povinnost, s čímž museli počítat, když volili Konráda Henleina, který sliboval odtržení Sudet od ČSR a jejich připojení k Říši.
Sudeťáci tak dostali přesně to, co chtěli. A na konci války byli odsunuti z Československa mj. i proto, že všichni přijali občanství III. Říše a zřekli se československého občanství. Jelikož pohraničí ČSR po válce znovu patřilo Československu, mohli na jeho území zůstat jen občané Československa, což sudetští Němci již nebyli od roku 1938. Spolek Jizeran se tak dopouští dost možná vlastizrady a opečovává pomník nacistické moci v Sudetech, německých občanů, kteří odtrhli pohraničí spolu s Konrádem Henleinem od Československa.
Železný kříž pomalovaný hákovými kříži z Indie
Nelze se proto divit, že někdo z vlastenců vyrazil k pomníku a Železný kříž pomaloval. Bohužel, pomaloval ho úplně špatně, protože ty hákové kříže jsou levotočivé, což je indický symbol štěstí, lásky a prosperity. Nacisté používali pravotočivou svastiku, která symbolizuje pokrok, rozvoj, budoucnost a Ducha času, který bdí nad lidstvem a poskytuje mu prozřetelnosti. Symbol Adolfu Hitlerovi osobně schválil Heinrich Himmler, odborník a specialista na okultní procesy řízení ve III. Říši. Namalovat levotočivou svastiku na pomník sudetských Němců je opravdu přešlap, kterým je vysílán symbol o neznalosti dotyčného, který Železný kříž pomaloval.
Jenže na straně druhé mi to připadá, že by mohlo jít o provokaci, která má zesměšnit vlastence a udělat z nich takové naprosté hlupáky, že ani neumí nakreslit nacistickou svastiku a místo ní namalují indickou. Kdokoliv, kdo se o problematiku nacismu zajímá, by takovou chybu neudělal. Tohle zkrátka vypadá jako provokace s podtextem, že odpůrci sbližování se znovu s Němci a se Sudeťáky jsou hlupáci, kteří ani nevědí co kreslí, a to znamená, že ani nemohou vědět, k čemu se vyjadřují a nerozumí tomu. Říká se tomu relativizace opozičního názoru a jeho dopadu. Opoziční hlas prostě zdiskreditujete tím, že opozici vykreslíte jako hlupáky, kteří neznají ani rozdíl mezi levotočivou a pravotočivou svastikou.
Kavárníci budou v sobotu v Praze skandovat před sochou Koněva, asi se jim stýská po nacistech a plánovaném odsunu českého národa do lágrů za Ural
V sobotu uplyne 122 let od narození osvoboditele Ivana Stěpanoviče Koněva a česká lumpen kavárna svolala na 15. hodinu ke Koněvově soše na Praze 6 protestní demonstraci s názvem “Běž domů, Ivane Koněve, a všechny komunisty vezmi s sebou!” a lidé si prý mají přinést píšťalky [4]. Pokud by sovětská armáda počátkem roku 1943 nezastavila 6. armádu maršála Pauluse, žádné demonstrace v Praze by dnes nebyly, nebyli by tam žádní čeští občané, protože Německo plánovalo po skončení II. sv. války prostor Střední Evropy etnicky vyčistit od slovanského obyvatelstva v rámci programu Generalplan Ost.
Jenom díky obětem Rudé armády a lidu SSSR byla III. Říše poražena. Západní vojska mají jen marginální a zanedbatelný podíl na osvobození Evropy, protože veškerou tíhu bojů nesla Rudá armáda na východní frontě, která vázala 87% veškerých vojskových sil Německa po celou dobu II. sv. války. Kde berou dnes Američané, Britové a Francouzi tu nehoráznou drzost přivlastňovat si zásluhu na vítězství ve II. sv. válce?
Problém je v tom, že již uběhlo 75 let od konce války a Duch času opět prověří naše národy. Pamětníci již prakticky vymřeli, na zvěrstva nacistů se plánovaně zapomíná, protože když zemřou pamětníci, už nebude problém s přepisováním školních učebnic. Bez živých pamětníků, kteří to zažili, už nikdo nebude moci zpochybňovat změny ve školních učebnicích, které budou vykreslovat důstojníky Waffen SS a vojáky Wehrmachtu jako hrdiny, kteří bránili Evropu před tím zlým bolševismem a komunismem. Zatímco sochy sovětských maršálů budou odstraňovány, různé spolky českých vlastizrádců budou nejen v Jizerských horách obnovovat staré a zbourané pomníky, které původně byly vybudovány během okupace za Protektorátu anebo na území Říše v Sudetech. Kreténi a chátra nejhrubšího zrna bude nadávat na osvoboditele a bude velebit esesáky, že kdyby vyhráli válku, tak by v roce 1948 nepřišli v Československu k moci komunisté.
Když zemřou pamětníci, začne úřadovat Duch času ve společnosti a podrobovat národy zkoušce
To je ovšem skutečně pravda, to by opravdu komunisté k moci v Československu nepřišli, protože by nebylo žádné Československo a nebyl by žádný národ. Proces rehabilitace nacismu zasáhl Českou republiku s plnou intenzitou. Přestože občané Říše a obyvatelé Sudet se podíleli na válečném úsilí Říše proti spojencům a tedy i proti československému odboji, tak přesto se dnes po celých 75 letech od války najednou znovu objevují čeští vlastizrádci, kteří nepříteli obnovují a opečovávají pomníky. Úroveň idiocie se měří tím, nakolik je národ schopen velebit a uctívat svého kata a mistra popravčího. Když občané Protektorátu otrocky dřeli a umírali v Říši během Totálního nasazení, tak tihle Sudeťáci nedaleko Kořenova stavěli památník v podobě Železného kříže svým padlým synkům u Stalingradu. Takové chucpe! Takový kreténismus je znamením, že český národ je znovu po 75 letech připraven na svůj rozvrat a zánik zevnitř.
Duch času (německy Zeitgeist) je filosofický model hegelismu a dialektiky, jehož autorem je německý filosof Georg Wilhelm Friedrich Hegel [5]. Tento myšlenkový model de facto uplatňuje tvrzení, že veškeré dění lidstva a jeho kroky jsou podrobovány zkoušce času a pokud zkouška dopadne selháním, potom národ nebo lidstvo jako celek je donuceno lekci dějin opakovat tak dlouho, dokud zkouškou času lidstvo nebo národ neprojde. Národ je potom podle Hegela tak silný, jak silný je jeho Duch času, který se projevuje prozřetelností těch, kteří drží moc a vládu v národě. Hegel dochází k závěru, že Duch času přebývá a ukrývá se v rodině a ve výchově potomků v rodině, protože ve knihách podle Hegelova názoru se nachází jen otisk a stín tohoto ducha. Sebelépe napsaná kniha je jenom stínem nositele. Všechno zlé, co se národu stane, je tak podle Hegela dopředu dané a předurčené, protože Duch času nakládá svoji zkoušku na bedra mladých potomků starého národa, nikoliv do knih.
Když národ začne bourat sochy osvoboditelům a začne stavět pomníky kolaborantům a nacistům, potom národ ve zkoušce Ducha času selhal a bude nucen si historickou lekci celou znovu zopakovat
Když dnes vidíme, co se děje v Evropě a v USA, kde se znovu oslavují nacisté, esesáci a vojáci Wehrmachtu, kde se rozvědčíci z Langley snaží přepisovat české učebnice dějepisu a literatury, když vidíme renovované pomníky vojáků Wehramchtu a děti národa, jak špiní a plivají na sochy osvoboditele, tak to znamená, že zkouškou Ducha času náš národ neprojde a bude nucen si onu drsnou lekci z historie zopakovat. Už znovu máme v národě zrádce, kteří nejen staví pomníky katům našeho národa z dob Protektorátu a bourají pomníky osvoboditelů, ale už znovu se nacházíme v alianci a v souručenství národů, kteří spřádají úklady proti Rusku a plánují znovu válečné tažení do Ruska.
Nic se nezměnilo, znovu tak opakujeme lekci a Duch času nás znovu podrobí zkoušce. Národ a jeho přežití a prosperita je uložena v rodině, ve vnitřním kruhu, ve kterém se předává prozřetelnost Ducha času z rodiče na potomka. To je ten proces, který jako jediný rozhoduje o přežití národů. Hegelovská dialektika, která v podstatě stojí na tom, že v dialogu na každé dobré tvrzení A lze mít jakoukoliv špatnou odpověď B, kterou lze korigovat a dopátrat se pravdy, je tak jenom částí tohoto konceptu.
Jenže, právě Hegel se na sklonku života zabýval tím, kdo nebo co je to arbitr pravdy. Dialektika jako forma rozhovoru tvrzení a protitvrzení je potom garantem sama sobě, což Hegel odmítal, protože by tím šlo vyrábět vlastní tvrzení, nepravdivá, ale doložitelná jako pravdivá. Hegel se proto rozhodl pravdivostní axiom posuzovat z pohledu času jako nejvyššího arbitra. Pouze čas podle Hegela dokáže prověřit, co je pravda a co není. Příkladem toho, jak funguje princip Ducha času, je tvrzení o zbraních hromadného ničení v Iráku.
Pravda o zbraních hromadného ničení v Iráku vyplula na povrch až spolu s časem, hegelovský princip tedy platí, ale k národům je neúprosný a tvrdý
Americká vláda, americká armáda, americké tajné služby, diplomaté, britské tajné služby, britská vláda a vlády západních zemí tvrdily v roce 2002, že Saddám Hussein v Iráku má zbraně hromadného ničení. Žádné neměl, ale byla to záminka k invazi do Iráku. Alternativa na to upozorňovala již v roce 2002. Pravda vyšla najevo o 5 let později v roce 2007, kdy Pentagon ve zprávě přiznal [6], že důkazy z roku 2002 o zbraních hromadného ničení v Iráku byly zfalšovány s cílem získat záminku pro americkou vládu pro invazi do Iráku. A bylo to venku.
Nikdo se neomluvil, nikdo nespustil vyšetřování v americkém kongresu za rozpoutání války na základě zfalšovaných důkazů rozvědky, nikdo nebyl zatčen za rozpoutání útočné války, ticho po pěšině. Jenže, něco se potvrdilo. Pravdivostní axiom byl potvrzen na základě času, kdy pravda vyšla najevo. Tedy tento Duch času v hegelovském pojetí je jako jediný arbitrem toho, co je pravda a co ne. Na Ducha času se odkazuje i jedno české přísloví: “Čas ukáže, jak to je doopravdy!” Pokud jste někdy něco takové řekli, tak jste se odkázali nevědomky na Ducha času a na Hegelův koncept Zeitgeist.
Problém s Duchem času a jeho Prozřetelností je právě v tom, že prověřuje národy a procesy řízení a pokud neobstojí v čase, národy jsou odsouzeny si procesy zopakovat. A když vidíme, co se děje v Evropě, stojí celá Evropa před zopakováním si hrůz, které již v minulosti několikrát zažila. Znovu se národy Slovanů štěpí, kdy jedna část jich chce patřit k nacistům na západě, druhá část k Rusům na východě. Znovu na to národy doplatí. Vnitřní kruh rodiny je znovu rozbíjen a učebnice přepisují rozvědčíci, kteří varují před zlem z Ruska, zatímco vojáci slovanských armád jsou generály ze západu posíláni na hranice s Ruskem ve jménu NATO. V konečném důsledku tak pomníky nacistům pouze odhalují procesy, jak dalece již národ ve zkoušce času propadl.
-VK-
Šéfredaktor AE News
