Nancy Wake – manželka boháče, koketa, odbojářka a agentka SOE, která brutálně zabíjela nacisty

Nancy Wake – manželka boháče, koketa, odbojářka a agentka SOE, která brutálně zabíjela nacisty

video
play-sharp-fill


Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…V důsledku toho byl Henri zatčen a až do října 1943, kdy byl popraven zastřelením, byl vystaven brutálnímu mučení.

Nancy byla mezitím v Anglii vybrána pro výcvik u britské jednotky SOE – Special Operations Executive, britské vládní zpravodajské jednotky spolupracující s francouzským odbojem. Během svého působení u SOE prošla rozsáhlým výcvikem v dovednostech přežití, technikách tichého zabíjení, prolamování kódu, obsluze vysílačky, nočním seskoku padákem a zacházení s různými zbraněmi, jako například plastickými trhavinami, puškami, pistolemi a granáty.
V dubnu 1944 byla Nancy po výcviku spolu s dalšími 39 ženami a 430 muži vysazena do jižní části střední Francie. Tam měli provésti přípravy na spojeneckou operaci Den D. Přistála však na stromě. Když ji objevili zamotanou ve větvích, přivítal ji velitel francouzského odboje kapitán Henri Tardivat poznámkou: „Doufám, že všechny stromy ve Francii letos ponesou tak krásné ovoce,“ na což ona odpověděla: „Vynechte ty kecy a dostaňte mě z toho stromu.“
K jejím povinnostem patřilo organizování výsadků munice padákem, zřizování komunikačních a zásobovacích linek a koordinace odbojového úsilí pro ofenzívu v den D.

Jedním z Nancyiných největších hrdinských činů během války byla cesta na kole dlouhá 500 kilometrů přes několik německých kontrolních stanovišť. Absolvovala ji, aby obnovila spojení s Londýnem, protože během útěku před Němci zapomněl radista Denis Rake vysílačku a kódy, které byly pro spojení s Londýnem nezbytné. Bez těchto kódů by nebylo možné shazovat čerstvé zásoby a munici, protože britská letadla by nebyla schopna lokalizovat své cíle. Vyčerpávající cesta ze Saint-Santin k nejbližší vysílačce a operátorovi SOE v Châteaurou trvala 72 hodin, během nichž si sotva odpočinula.
Nancy také vedla útok na úřadovnu gestapa v Montluçonu, kde hodila do budovy granáty, což mělo za následek smrt 38 Němců. Kromě toho zlikvidovala důstojníka SS holýma rukama, když mu zasadila smrtelný karatistický úder do krku, aby mu zabránila vyhlásit poplach během náletu na německou továrnu na zbraně, který vedla.
Jednou Nancy zjistila, že někteří mužští členové odboje zneužívají tři mladé ženy jako prostitutky a špatně s nimi zacházejí. Zasáhla a přiměla je, aby ženy propustily, a ona jim pak poskytla koupel a nové oblečení. Dvě z dívek osvobodila, ale u třetí pojala podezření, že by mohla být německou špionkou. Po výslechu a potvrzení svého podezření Nancy nařídila odbojové skupině informátorku popravit. Ačkoli se zpočátku zdráhali tento čin provést, nakonec ustoupili, když Nancy trvala na tom, že popravu provede sama. Špionka si před tím, než měla čelit popravčí četě, před ní odplivla a svlékla se do naha. Nancy, kvůli této popravě necítila žádnou lítost.
6. června 1944 se pod krycím názvem operace „Overlord“ vylodily americké, britské a kanadské jednotky na plážích Normandie ve Francii.
Dne 25. srpna 1944 byla osvobozena Paříž a od nacistického útlaku bylo velmi rychle osvobozováno jedno město za druhým. Během oslav vítězství ve Vichy se Nancy dozvěděla o smrti svého manžela. Poté se vrátila do Británie.

Bezprostředně po válce obdržela Nancy od Spojenců řadu ocenění, včetně britské medaile krále Jiřího VI – anglicky George Medal, medaile svobody amerického prezidenta a francouzské medaile odboje. Až do roku 1949 pracovala pro zpravodajskou službu na britských velvyslanectvích v Paříži a v Praze a vypěstovala si hlubokou averzi vůči komunismu.
Poté se vrátila do Austrálie a kandidovala do parlamentu za konzervativní stranu. Po prohrách ve volbách v roce 1949 a následně v roce 1951 se vrátila do Británie. V roce 1957 se provdala za Johna Forwarda – bývalého důstojníka britského královského letectva – a počátkem 60. let s ním přesídlila do Austrálie. Manželé neměli žádné děti. V Austrálii Nancy napsala své paměti, které vyšly v roce 1985 pod názvem “The White Mouse”, v překladu Bílá myš. Po manželově smrti v roce 1997 prodala své medaile, aby získala finanční prostředky, protože jak řekla: „Nemělo smysl si je nechávat, nejspíš se dostanu do pekla a stejně by se roztavily“. V roce 2001 Nancy naposledy opustila Austrálii a emigrovala do Londýna.
Nancy Wake bylo 98 let, když 7. srpna 2011, necelý měsíc před svými 99. narozeninami, zemřela.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1

#historie
#dejiny
#worldwar2
#ww2