Nastává jedna z nejnebezpečnějších situací moderní doby. Ukrajinskému prezidentu Zelenskému se daří (pochopitelně se Spojenými státy a jeho spojenci za zády) přesvědčit západní svět, že Ukrajina může Rusko vojensky porazit. Zveličování vlastních úspěchů, podceňování nepřítele, symboly vítězství (naposledy křižník Moskva), trvalý tlak na racionálněji uvažující západní politiky, aby se zcela odřízli od ruských energetických zdrojů, dodávali Ukrajině ještě více zbraní a dokonce, aby se státy NATO aktivně zapojili do bojů, je balancováním na ostří nože, které může uvrhnout svět do apokalypsy.
Přitom řešení by bylo nasnadě: zasednout k jednacímu stolu ve složení USA, NATO a Rusko s vyjednávacím základem Minsk II v rukou, v prvé řadě diplomaticky docílit zastavení bojů a v řadě druhé dojednat „metternichovsky“ vyváženou dohodu, beroucí ohled na zájmy všech stran.
Bohužel je již zcela jasné, že na Západě (včetně nás) již zcela převládl názor, že se blíží celková porážka Ruska a tím pádem rychlý návrat „předválečných časů“. Názor, který může být s nemalou pravděpodobností chybný, ale je s ohromnou pravděpodobností vysoce, převysoce nebezpečný.
Pokud bychom si pak odpověděli na otázku „cui bono“ se nejedná, ale válčí, pak jsou jasným favoritem Spojené státy, a to nejen jejich zbrojaři. Nejvyšší oběti pak pochopitelně přinese Ukrajina, ale též evropské státy včetně Česka, a druhotně pak země třetího světa.
Ať už dopadne rusko – ukrajinský konflikt jakkoli, již dnes je zřejmým výsledkem oslabení EU a její větší závislost na USA a větší následná míra zbrojení, která umožní Spojeným státům upozadit svoji roli v NATO a přesunout svůj vojenský a ekonomický potenciál do jižního Pacifiku k dalšímu střetu o americkou hegemonii nad světem, tentokrát s Čínou.
Je veliká škoda, že u nás neexistuje jediný vládnoucí politik, který by si tohle uvědomoval a choval se „orbánovsky“. S následky naší asymetrické, patolízalské, emocionálně vybičované politiky, se tak bohužel budeme vypořádávat léta a léta a nejvíce budou tradičně postiženi ti nejchudší a nevinní.
Přeji všem Velikonoce plné míru v duši a pohody a do nastávajících jarních dnů hodně síly. Budeme ji potřebovat.
Miroslav Macek