Upravený zevnějšek může muži dodat zdání zdvořilosti, skutečné gentlemanství však vyrůstá z ctností, jako jsou pokora, trpělivost a odvaha.
Zeptejte se dospívajícího chlapce: „Co je to gentleman?“ a odpovědi se nejspíš budou ubírat známým směrem. „Je to starý pán, který nosí oblek a hůl.“ „Je to muž, který ženám otevírá dveře.“ „Je to někdo, kdo má dobré vychování.“ Někteří možná jen pokrčí rameny a odpovědí: „Nemám tušení.“
Mnozí dospělí mezitím naříkají nad tím, že gentleman vymizel, nebo ho přinejlepším považují za ohrožený druh – tvora téměř stejně vzácného jako tygr sumaterský. Jako důkaz uvádějí hrubé chování a rady některých influencerů z takzvané manosféry na sociálních sítích, nedostatek základní etikety u stolu, který lze pozorovat v mnoha restauracích, a také stížnosti řady žen hledajících lásku, partnerský vztah a manželství.
Dospívající svou odpovědí odhalují neznalost. Kritici zase přesně pojmenovávají příznaky, ale jen zřídka nabízejí lék na churavějící stav gentlemana 21. století.
V obou případech je řešením výchova. Žádný chlapec se jako gentleman nenarodí. Je třeba mu ukázat, co to znamená – a že jde o mnohem víc než jen otevřít v kavárně dveře starší paní – a také proč z něj gentlemanství může učinit lepšího člověka a ze světa lepší místo.
Gentlemana dělají dobré způsoby
„Zdvořilost je znakem gentlemana stejně jako odvaha.“
Tento výrok, připisovaný prezidentu Theodoru Rooseveltovi, v sobě skrývá více, než by se na první pohled mohlo zdát. Zdvořilost a společenské chování jsou vnějšími projevy rytířskosti, pod jejich povrchem však stojí ctnosti.
Nejprve se podívejme právě na tyto vnější projevy.
Ať už sáhneme po knihách, jako je As a Gentleman Would Say, nebo po internetových stránkách typu The Art of Manliness, setkáme se se stejnými základními radami týkajícími se každodenní zdvořilosti. Mnohé z nich se ostatně příliš neliší od doporučení, která najdeme v knihách starých sto let.
Brett a Kate McKayovi z The Art of Manliness například upozorňují na část příručky Hill’s Manual of Social and Business Forms z roku 1880 nazvanou „The Unclassified Laws of Etiquette“. Některé z těchto pravidel už čas učinil nepotřebnými, řada z nich je však totožná s dnešními základními zásadami gentlemanova chování. Patří mezi ně například: „Nikdy neopomeňte nabídnout nejpohodlnější a nejlepší místo v místnosti nemocnému, staršímu člověku nebo dámě“ či „Nikdy se neopomeňte dostavit v dohodnutý čas přesně.“
Sven Raphael Schneider ve svém článku „What It Means to Be a Gentleman Today“ uvádí 11 znaků takové kultivovanosti. Nejde jen o dobré oblékání a zdvořilé vystupování, ale také o tradiční způsoby chování. Gentleman například „jedná s lidmi s úctou“ a „nepředpokládá o druhých automaticky to nejhorší“.
Když si podobné články přečteme a sečteme všechna pravidla a doporučení, dostaneme se k obecné definici gentlemana jako člověka, který se snaží, aby se lidé v jeho společnosti cítili co nejpříjemněji, aniž by ze sebe přitom nechal dělat něčí rohožku. Právě tomu se děti učí, když si doma osvojují dobré způsoby a procvičují je ve škole i mezi přáteli.
To je však jen část definice. Stejně jako je automobil s naleštěnou karoserií a zářícími okny k ničemu, pokud nenastartuje motor, ani u gentlemana nestačí jen vnější dojem. Bez charakteru jeho vybrané způsoby mnoho neznamenají. Podívejme se tedy pod kapotu.
Největší nepřítel gentlemana
V dopise z roku 1814 svému příteli Thomasu Lawovi, v němž se zabýval morálkou, napsal prezident Thomas Jefferson:
„Sebeláska tedy není součástí morálky. Ve skutečnosti je jejím pravým opakem. Je jediným protivníkem ctnosti, protože nás naše sklony neustále vedou k vlastnímu uspokojení na úkor našich morálních povinností vůči druhým.“
Vzhledem k tomu, jak velký důraz dnešní kultura klade na jednotlivce, osobní prospěch a vlastní uspokojení – často na úkor rodiny a společnosti –, působí Jeffersonova slova dnes ještě aktuálněji než v době, kdy je napsal. Heslem mnoha lidí naší doby je: „Hlavně se postarat sám o sebe.“
Pokud je přehnané soustředění na vlastní osobu „jediným protivníkem ctnosti“, pak mají ti, kdo chtějí z chlapců vychovat gentlemany, před sebou nelehký úkol. Naše společnost je zaplavena lidmi, kteří mají na druhé vliv – a zdaleka nejde jen o influencery na internetu – a kteří vyzdvihují ego a jednotlivce nade vše.
Hlubší podstata kultivovanosti
Tim Goeglein a Craig Osten jsou autory nedávno vydané knihy What Really Matters: Restoring a Legacy of Faith, Freedom, and Family. V úvodu Goeglein označuje radikální individualismus – přístup „dělej si, co chceš“ – za jednu z hlavních destruktivních sil v americké společnosti. To, že nedokážeme z chlapců vychovávat gentlemany, podle něj „lze přičíst nedostatku kvalitních mužských vzorů, které by je vedly a ukazovaly jim správný směr“.
V rozhovoru pro Epoch Times Goeglein tuto myšlenku dále rozvedl a nejprve položil několik otázek: „Co dělají církve pro to, aby z mladých mužů vyrůstali gentlemani? Co pro to dělají školy, soukromé i veřejné? Co dělá sport? Co dělá populární kultura?“
Podle Goegleina rozhodně ne dost.
Pokud chceme tuto změnu brát vážně, rodiče, učitelé a mentoři podle něj musí přinést tři věci: vědomý záměr, hluboký osobní vztah mezi otcem a synem a pohled na svět utvářený rodinou a církví. Všechny tři prvky hrály roli v tom, jak on a jeho žena vychovávali své dva syny. Zvlášť zdůraznil úlohu otce při výchově synů k gentlemanství.
„Používáme slovo ‚rodičovství‘, které podle mě velmi dobře vystihuje společnou roli rodičů. Já jsem ale začal používat také výrazy ‚otcovství‘ a ‚mateřství‘, protože si myslím, že otcové a matky přinášejí do rodičovství, zvláště v dnešní době, něco jedinečného a odlišného,“ řekl.
Goeglein také poukazuje na důležité spojení mezi gentlemanstvím a dobrým občanstvím, které mnozí komentátoři přehlížejí.
V knize What Really Matters píše:
„Chceme-li napravit to, co trápí dnešní americké muže, musíme chlapcům vštípit smysl a životní cíl. Když mladí muži naleznou v životě smysl, stanou se disciplinovanějšími a soustředěnějšími. Uvědomí si, že jejich život nepatří jen jim samotným. Začnou svému okolí ukazovat, co znamená sebeobětování a bezpodmínečná láska. Stanou se tím, čemu říkáme ‚dobrý občan‘. Stanou se gentlemany.“
V rozhovoru Goeglein navázal na Jeffersonovy myšlenky.
„Otcové a matky zakladatelé byli pevně přesvědčeni, že chcete-li mít svobodu v ústavní republice, musíte podporovat morální zásady a ctnosti,“ řekl. „Bylo třeba pěstovat ctnost v občanech i ve vedoucích představitelích. A já věřím, že právě tato morální kvalita je ústředním rysem, který mají dámy a gentlemani společný.“
„Vlastnosti, které potřebujeme a chceme této generaci vštípit, jsou snaha o vysokou úroveň, zásadovost, čestnost, víra, pokora, trpělivost, vděčnost a odvaha.“
Co můžeme udělat
Předávání těchto i dalších ctností vyžaduje úsilí rodičů a učitelů stejně jako před 250 lety. Je pravda, že tehdejší kultura takové výchově více přála, zároveň však máme dnes k dispozici mnohem více zdrojů. Internetová videa a články, knihy ve veřejných knihovnách i starší lidé v našem okolí představují pokladnici příkladů mužů a žen z americké minulosti, kteří chápali význam oběti a odpovědnosti a kteří žili – a někdy i zemřeli – při obhajobě dávných ctností, z nichž vyrůstá dobrý občan i gentleman.
Vychovávejme své syny na těchto příbězích. Učme je dobrým způsobům, procvičujme je s nimi a sami žijme ctnostným životem. Tím spojíme společenskou etiketu s morálkou – dvě složky, které společně tvoří samotnou podstatu slova „gentleman“.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
