Tak máme za sebou další teroristický útok. Tedy ne přímo my, Britové, ale asi nemá cenu předstírat, že se nás to netýká, stejně jako nemá smysl chlácholit se tím, že v Sýrii, Iráku či Jemenu jsou na tom hůř. Ještě třikrát a zvykneme si, tak jako si museli zvyknout lidé jinde po světě. Problém to sice nevyřeší, ale alespoň se z toho nezblázníme. Řešit by to ovšem chtělo. Jenže jak?
Politici sice vždycky přijdou s kategorickým morálním odsudkem, stejně rychlým, jako razantním, ale pak přijdou s nápadem posílit tajné služby, bezpečnostní opatření a kontroly všeho druhu. Jako kdyby nebylo to všechno dost intenzivní již dnes. A s jakým výsledkem? Tohle je spolehlivý způsob, jak dopřát teroristům vítězství i bez boje, protože se budeme kvůli nim strašit navzájem.
Ulice má své vlastní rychlé a razantní řešení: více zbraní, více krve, více násilí, tvrdou pomstu a konečné řešení muslimské otázky. Jako kdyby perzekuce těch 98 % procent muslimů, kteří žádné nebezpečí nepředstavují, mohla nějak vyřešit problém s tím 1 % procentem. Jenže to samozřejmě nic nevyřeší, akorát změní poměr na 50:50, protože akce vyvolává reakci a tlak protitlak a muslimové se začnou bránit. Třeba i tím terorismem, který najednou začne dávat smysl mnohem většímu počtu z nich.
Nemohu si pomoci, ale tohle nejsou adekvátní reakce. Adekvátní by bylo především přestat terorismus podněcovat svými intervencemi do cizích věcí a podporovat ho ve snaze změnit svět k obrazu svému. Zlí blbci kvůli tomu sice ze světa nezmizí, ale zůstanou sami, zbaveni podpory zoufalých lidí. Akorát že to by se země s velmocenskými ambicemi musely přestat chovat velmocensky. Bohužel, právě ony zaujímají postoj, že občas pár mrtvých je víc než dobrá cena za velmocenské postavení.
A proto – ale nejenom proto – je třeba připravit obyvatelstvo na další útoky. Ale ne ho svázat cenzurou, bezpečnostními rámy a kamerami na každém kroky, ty ničemu nezabrání, jen ex post nakrmí bulvár uhrančivými obrázky roztrhaných těl. Je třeba zvýšit kapacitu nemocnic a záchranných složek, přepracovat krizové plány a vzdělávat obyvatelstvo ve zdravovědě a základech přežití. Ne ho ozbrojit a nechat vyjukané občany beztrestně střílet po všem, čeho se leknou, ale dodat jim znalosti a sebevědomí, aby v případě dalšího útoky byli schopni reagovat, pomoci si navzájem a nesložili se.
Je třeba si uvědomit, že jednoduchá řešení složitých problémů nefungují. Ozbrojování, vojenský výcvik, sledování, šmírování, kontroly, koncentrační tábory, segregace, paušální vinění muslimů (které spolehlivě hledá odpovědi tam, kde nejsou) a konečné řešení muslimské otázky (podobnost s konečným řešením židovské otázky není vůbec náhodná), to všechno jsou příznaky kolapsu společnosti a tedy vítězství teroristů. Teroristy neporazíme tím, že přijmeme jejich metody, zestonásobíme je a nasměrujeme je od sebe, terorismus porazíme jedině tak, že ho připravíme o legitimitu a atraktivitu. Terorismus porazíme jedině adekvátní reakcí. A tu musíme teprve vymyslet, protože zatím se utápíme v reakcích, které jsou hystericko-(auto)-agresivní a zcela neadekvátní.
Převzato z blogu Tribun
