Docela těžko jsem hledala výraz, kterým bych tyhle tvory pojmenovala. Nevím, co tím chtějí říct, a koneckonců je to jejich věc. Jenže… vždycky je tu nějaké „jenže“. Vystoupily s tím na veřejnost a prezentují se jako dojnice s menstruací. Ono je to ale trochu divné, nemyslíte? Když už savci mají mléko, nemají menstruaci. Aby měly mléko na dojení, musely by otěhotnět – a já opravdu nevím, kdo by na tohle vlezl. Je to řečeno hodně tvrdě, ale nemyslím si, že by se muži chtěli milovat s někým, jako jsou tyhle osoby pohrdající vlastním pohlavím.
Může z nich být někdy matka a manželka? Ani to si nemyslím. Člověk z nich cítí hlubokou nechuť ke všemu ženskému. Přesně tak, jak to demonstrují, se i cítí. A nezlobte se na mě, ale jsou zralé na ubytování v léčebně. Pokud by tam nechytly slinu, mohou se ubytovat v nějaké stodole – do opravdového kravína ke kravám bych je totiž nepustila. Ještě by krávy ztratily mléko. Tyhle nány stejně žádné nemají, i když si na něj pořídily kanystry.
Ještě před pár desítkami let by tohle nebylo možné a naše děvčata by v té době něco takového nikdy nenapadlo. Holky se chovaly jako holky a rozhodně ze sebe nechaly dělat dojné krávy. Kluci se za nimi točili, protože byly půvabné, čisté a ženské. Takové to bylo a tak by to mělo být i dnes. Kluci by měli po holkách toužit – ale jak mohou toužit po někom takovém?
Ženství nebývalo diagnózou ani cirkusovým představením, ale přirozenou půvabností, sílou a hrdostí. Pokud dnes někteří mladí lidé vidí vrchol sebevyjádření v tom, že ze sebe před veřejností udělají deformovanou karikaturu hospodářského zvířete, není to žádný pokrok ani umění. Je to jen smutné volání o pozornost někoho, kdo ztratil úctu sám k sobě. A dokud budeme podobným bizarnostem tleskat nebo nad nimi jen mlčky krčit rameny, budeme se čím dál častěji ptát, kam se z našeho světa poděl obyčejný zdravý rozum.
Autor: Milena Doušková
Taková jsme byly:-)
