Už jedenáct dní bombardují Američané Írán. Pravdomluvná mééédia to odbývají strohými zprávami překopírovanými z Trumpových profilů na sociálních sítích. Žádná hlavní zpráva dne. Prostě někde v Tramtárii Američané civilizují divochy pomocí thermitu a yperitu. Humanitární bombardování, aby Peršané, stejně jako před pětadvaceti lety Srbové, pochopili, že přijdou o všechny elektrárny, mosty i továrny, pokud se nepodvolí haagskému tribunálu. I když… teď už ten Haagský soud nemáme rádi, že? Musím se při nějaké příležitosti zeptat Petra Macinky, jaký je teď náš politický vztah k tomuto soudu, když vydal zatykač na Netanjahua, který celou tuhle válku spískal.
Stejně tak už jedenáct dní bombarduje Írán americké základny v regionu, trefuje se do datacenter Amazonu, zasahuje lodě, jejichž kapitáni uvěřili Trumpovi, že je Hormuzský průliv průjezdný a stačí jen mít odvahu. Do toho uzavřeli Jemenci Rudé moře a pokud chtějí saúdské tankery nakrmit vždy hladovou Čínu či Indii, musejí načerpat ropu v přístavu v Janbu, dále to vzít přes Suezský průplav, proplout Středozemním mořem a pak pěkně obeplut Afriku. Za těchto okolností to mají ruské tankery kratší, než ty saúdské.
Mééédia o tom referují ještě méně. Ani o znovu rostoucích cenách ropy neříkají skoro nic. Zásah americké základny v Kuvajtu či v iráckém Irbílu nestojí za řeč. Stejně tak prakticky nikdo nemluví o tom, že americké ropné rezervy už jsou jen na čtyřicet dní a každý den ubývají, protože je to poslední páka, kterou Trump může zmírňovat ceny benzínu ve Spojených státech, což je nejdůležitější faktor pro americké doplňovací volby v listopadu. Do listopadu ovšem rezervy v žádném případě nevydrží. A ceny už opět atakují sto dolarů za barel. Jen, tentokrát už nepřichází žádné prohlášení, které by nárůst mírnilo.
Málo jsme se také dozvěděli o schůzce Sergeje Lavrova s Rubiem ve filipínské Manile. Trvala prý jen půl hodiny, ale řekli si tam prý úplně jiné věci, než jaké se říkají právě mééédiím. Stejně tak se mlčí o násilném verbování na Ukrajině, kdy se rekruti a civilisté brání tak vehementně, že za chvíli se už brání samotní verbíři. Také se nějak mlčí o Okamurově cestě do Číny… Vlastně nejvíc o ní vím od Jakuba Jandy a jeho Evropských hodnot, které se přestěhovaly na Tchajwan a tam dělají všechno pro to, aby byla další válka.
Místo toho nám novináři servírují informace o kampani našeho prezidenta, který jezdí na Komouš of Ostrava, nebo o tom, že Babiš chce/nechce do evropské protiraketové obrany. Dál probíhá hon na anonymního Thomase Pauknera, ale opět žádná ZBISlava Pokorná neinformuje, že nákup vrtulníků od Strnada už vyšetřuje NCOZ a Hladíkovy dotační šmejdoviny vyšetřuje evropský OLAF.
Pamatujete, jak jsem na konci roku 2021 začal psát, že pro válku na Ukrajině jsou splněny všechny podmínky? Tenkrát jsem vycházel z toho, že se prostě změnila atmosféra. Už to nebylo, jako když uzavírali Minské dohody, kdy ještě válku nechtěli, protože na ni nebyli připraveni. Na konci roku 2021 se to zlomilo, protože už připraveni byli. Nebo si alespoň mysleli, že jsou připraveni.
Stejně tak jsem letos v zimě psal jako jeden z prvních o tom, že Trump už není mírotvorce, ale díky Epstein files a dalším okolnostem byly rovněž splněny všechny podmínky pro válku v Zálivu. Opět, nebylo to díky nějakému lepšímu pohledu do zákulisí, prostě se opět změnila atmosféra i rétorika s bylo to cítit.
Teď mám opět neodbytný pocit, že se něco změnilo, ale tentokrát už vím, co to je. Mocní přestali mluvit s novináři. Přestaly se vynášet detaily z jednání. Politické špičky i úředníci si přestávají pouštět pusu na špacír. Informací ubývá, zůstávají jen oficiální proklamace. Mééédia najednou nepřetřásají plány, ba ani ti vrabci si necvrlikají. Tak jako jsme v únoru 2022 v mééédiích neviděli jedinou fotku ostřelovaného centra Doněcku a v ruských médiích nebyla jediná čárka o jednotkách, které stály na hranicích s Ukrajinou a stejně jako jsme v březnu 2025 měli jen naprosto minimální informace o Íránu i amerických základnách v Perském zálivu, tak teď najednou je ticho po pěšině jak s Íránem, tak s Ruskem, ale i s Čínou.
Sakra, před měsícem na nás mééédia chrlila alespoň propagandu! Bylo lepší, když Bartoníčkové a Pečínkové žvanili nesmysly, než když teď mlčí.
Tuším, byl to Nikoaj Patrušev, který při jakési schůzce s Američany utrousil poznámku, že ruská armáda svůj případný úkol na Ukrajině zvládne a od toho dne Američané s válkou počítali, ale tato informace se dostala ven, až když válka začala. Teď mám pocit, že něco podobného zaznělo mezi Rubiem a Lavrovem v Manile. Mocní se prostě pro něco( už před týdny) rozhodli, soupeři si to (teď) navzájem deklarovali, ostatní pak postaví před hotovou věc a přijali opatření, aby to presstitutky pokud možno nevyžvanily.
Jako kdyby už byly napsány notičky a ve skladech už byly ty statisíce nových vlajek, aby bylo s čím mávat a co vyvěšovat… Ti nahoře už vědí a nebo dostali správná doporučení… jen soudruh PePa jaksi není v obraze a tak netuší, že zákon o rozpočtových pravidlech, který (blbec) vetoval, se mění proto, aby bylo možné ještě více zbrojit a ještě hlouběji zatnout sekeru do eráru. Asi v Ankaře nedával pozor… Babiš si ovšem pozor dával a Trump ho za to odměnil letmým stiskem ruky…
O dětech se říká, že když jsou zticha, zpravidla dělají nějakou neplechu, ale totéž platí i o politice i žurnalistice. Jakmile se o něčem přestane mluvit, zřejmě se v zákulisí děje něco, o čem bychom sakra vědět měli.
Jen… tentokrát nevím, co se má stát. V roce 2022 i letos v únoru to bylo víceméně jasné. Šlo se do války. Ale teď? Jde se do další eskalace? Přechází humanitární bombardování v bombardování kobercové? Rozhodli se Rusové k demonstrativnímu jadernému úderu? Shoří celý Perský záliv?
Nebo je konec války na Ukrajině blíž, než si myslíme, jak říkal Trump? Hraje v tom roli Čína? Čeká nás velké politické překvapení?
Nevím. Ale atmosféra se teď právě zase mění. Politici nemluví s novináři a šéfredaktoři či majitelé novin už dostali patřičné pokyny.
Něco je ve vzduchu…
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
