Jistě jste ti z vás, kdo se zajímáte o politiku, o této iniciativě slyšeli. V mainstreamových médiích se o ní nijak nepíše, přitom se nyní začíná proslýchat, že by se státy zde angažované měly oddělit od EU a působit jako jeden blok. Zajímavé je, že vloni chtělo k bloku přistoupit i Německo – a bylo neúspěšné. Žádost Ukrajiny byla ihned vyslyšena.
O iniciativě „Trojmoří“ se hovořilo také jako o „nárazníkové zóně“ proti Rusku, přičemž tento účel by mohl být skutečný. A to nejen z toho důvodu, že byla Ukrajina přijata za dalšího člena (zatímco vloni bylo členství odmítnuto Německu), ale i proto, že za touto iniciativou stojí Polsko, které při vzniku bloku vycházelo z idejí nechvalně známého Zbigniewa Brzezinského, který se netajil tím, že by mělo jít o zónu plně ovládanou anglosaským světem. Ovšem jeho nápad měl i jistý historický podklad, tedy původní idea nevyšla z jeho hlavy.
Polsko pak zdůvodnilo založení bloku nutností ochrany před Německem a Ruskem (pak je celkem jasné, proč nebyla loňská „přihláška“ Německa vyslyšena). Lépe se také chápe, proč se náhle právě země spadající pod iniciativu Trojmoří tak oddaně klaní USA a připravují na vlastním území nové americké vojenské základny.
Rada hlav států a předsedů vlád Evropské unie rozhodla dne 23. června 2022 o udělení statutu země žádající o členství v EU Ukrajině. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že to bude ještě dlouhá cesta (Turecko má tento status již 23 let), aby tato země byla přivedena na úroveň požadovanou Unií, ať už jde o ekonomické nebo politické otázky.
Kabinet ukrajinského prezidenta již dal jasně najevo, že Kyjev nedoufá, že se dnes nebo zítra připojí k Unii, protože má jiný projekt, ale že jeho status kandidátské země EU otevírá cestu pro silnou finanční podporu z Bruselu, aby odpovídal standardům, kterým se má přiblížit požadavkům EU.
Ukrajina ve skutečnosti sdílí polský projekt Trojmoří: aliance všech států mezi Baltským mořem a Černým mořem. Jde o státy, které jsou na mapce tmavě modře, tedy jak jistě víte, automaticky tam patří i takřka celé bývalé Rakousko-Uhersko.
Tento projekt je založen jak na geografické realitě, tak na historické minulosti: „Republika dvou národů“ (polská koruna a litevské velkovévodství) od 16. do 18. století. Nejprve ji formuloval během polské revoluce roku 1830 kníže Adam Jerzy Czartoryski a poté v meziválečném období polský generál Józef Piłsudski pod názvem „Międzymorze Federation“.
Paralelně s tím Piłsudski koncipoval ideologii zaměřenou na osvobození všech národů střední Evropy od jejich integrace do germánské a zejména ruské říše, „prometeismus“.
V roce 2016 byla polským prezidentem Andrzejem Dudou představena třetí verze tohoto projektu pod názvem „Iniciativa tří moří“ (třetím mořem je Jaderské moře). Zúčastnilo se jedenáct zemí, členů je však již dvanáct.
Tento projekt v zásadě nabízí legitimní politickou odpověď na nedostatek přirozených hranic ve velké pláni střední Evropy: je lepší se sjednotit, než se podřídit nebo vést válku. Věci však nejsou tak jasné, jak se zdá: Republika dvou národů byla konfederací, která umožňovala království a velkovévodství, aby si každý udržoval své vlastní fungování, zatímco Piłsudski si představoval federaci, v níž by se všechny národy spojily a v níž by Poláci vládli ostatním.
Pro ukrajinské Banderovce je Republika dvou národů dědictvím Rusi, které vytvořili švédští Vikingové, Varjagové, což je ovšem trochu nadsázka, protože jejich území se nepřekrývají. Tyto entity mají jen kulturně společné některé věci. Pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je Republika dvou národů dobrým příkladem konfederace, která umožňuje osvobodit se od Ruska, ale i Německa, které dominuje Evropské unii.
Protože polští i ukrajinští političtí vůdci oba vsadili na tento společný projekt Mezimořské konfederace, mohl prezident Zelenskyj bez ostychu uvažovat o postoupení východní Haliče Polsku.
Všichni členové Iniciativy tří moří jsou členy EU s výjimkou Ukrajiny. Většina ji spontánně považuje za mnohem důležitější než EU, i když nemá stejné zdroje. Skutečnost, že Ukrajina vstoupila tři dny před tím, než uznala svůj status kandidátské země EU, ukazuje, že Iniciativa tří moří je pro ni důležitější.
Tato logika by měla nakonec vést členy Iniciativy Trojmoří ke společnému odchodu z EU, když už to pro ně nebude finančně přínosné, protože nikdy nesdíleli politické cíle EU.
Polsko nikdy nehrálo hru Evropské unie, jejíž součástí je od roku 2004. Během svého období kandidatury do Unie neváhalo shromáždit obrovské částky určené na reformu svého zemědělství a utratit je na nákup amerických válečných letadel a vedení války v Iráku na příkaz Washingtonu. S tímto trikem přišli Američan polského původu Zbigniew Brzezinski a americko-francouzská občanka a šéfka ECB Christine Lagardeová. Nic se nezměnilo: Varšava se dnes ocitá v neustálém sporu s Bruselem, zejména o soudní systém. Ukrajina nebude mít problém hrát stejnou dvojhru.
Summit Iniciativy tří moří ve Varšavě v roce 2017 přivítal i amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu 20. června 2022 prostřednictvím videa požadoval přistoupení své země a okamžitě jej obdržel.
Anglosaský zájem o projekt Intermarium je starý. Jeden z otců anglosaské geopolitiky, Sir Halford Mackinder, označil střední Evropu za srdce (tvrdou zemi) Eurasie. Jediný způsob, jak mohlo Britské impérium ovládnout svět, pro něj bylo nejprve ovládnout tento region. Jeden z jeho studentů, premiér Boris Johnson, přispěchal do Kyjeva, aby podpořil prezidenta Zelenského. Všichni anglosaští geopolitici přijali Mackinderovy myšlenky, samozřejmě včetně Zbigniewa Brzezinského, který byl spolu se Straussianem Paulem Wolfowitzem jednou ze dvou hlavních postav Washingtonské konference v roce 2000, která označila spojenectví mezi Spojenými státy a Ukrajinou.
Je tedy nakonec možné, že projekt tzv. „Trojmoří“ nás zbaví EU, ale na druhou stranu nás přivede pod plný vliv anglosaských zemí, které tento „evropský pás“ považují skutečně jen za nárazníkovou zónu pro případnou válku. Dění kolem Trojmoří nám i lépe vysvětluje, proč se nyní účelově staví nové americké základny právě v této oblasti a proč se většina zemí tohoto bloku tak vehementně vměšuje do konfliktu na Ukrajině – a to často i za cenu likvidace vlastní ekonomiky. Vliv USA je zde – tedy v oblasti Trojmoří – již nyní patrně mnohem větší než v západní části EU…
Ohodnoťte tento příspěvek!
