Jaroslav Seifert: M o ř e
Když se nám stýská po dálce, říkáme si: vlny moře, vlny moře, svou lásku vyznáváme v růžové obálce, a líbajíce potom měkké dívčí vlasy, říkáme si: vlny vlasů, vlny vlasů. Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne. Moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou, námořník, rozhlížející se v lodním koši, začne si zpívati jinou. Vlny a vlny se vlní a vlní a na pobřeží zhynou. (Svatební cesta, 1938)
Jaroslav Seifert: P í s e ň o s l a b i k á ř i
Zní opět staré vzpomínky, nikdo jim neodolá: Jde chlapec vedle maminky a už začíná škola. Slabikář vidím v duchu zas s obrázky Alšovými. Bože, bylo tam tolik krás, jež dávno zapadly mi. Neskáče pes už přes oves jak tenkrát v písničce skromné, větříček sice foukal dnes, neshodil hruštičku pro mne. Tak jenom napadlo dneska mi, jak jsem si v knížce té čítal. Čas letěl nad těmi deskami, já roky nepočítal. (Maminka, 1954)
Jaroslav Seifert: V e r š e z g o b l é n u
Praha! Tomu, kdo ji uviděl jen jednou, její jméno aspoň zpívá navždy v srdci. Je sama písní zapředenou v čase a my ji milujem. Ať zní! Mé první ještě šťastné sny třpytily se nad jejími střechami jako létající talíře a ztrácely se bůhvíkam, když jsem byl mlád. Jednou přitiskl jsem tvář na kámen staré zdi někde pod nádvořím Hradu a v uchu mi náhle zaznělo ponuré dunění. To hřímala dávná staletí. Ale vlahá, měkká opuka z Bílé hory šeptala mi vlídně do ucha. Jdi, budeš očarován. Zpívej, máš komu. A nelži! Šel jsem a nelhal. A vám, mé lásky, jen trochu. (Býti básníkem, 1983)
Jaroslav Seifert (1901 – 1986), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
