Postupem času Helena začala k Wunschovi pociťovat jistou náklonnost. Zlom nastal, když Wunsch dokázal pomoci Helenině sestře Róžice, matce dvou dětí, která byla do Osvětimi převezena ze Slovenska se svou devítiletou dcerou a novorozeným synem.
Helena se dozvěděla o jejich příjezdu a běžela do krematoria, kde se obávala, že budou zabiti. Hystericky řekla dozorcům, že chce zemřít s nimi. Přítel však upozornil Wunsche, který přispěchal na místo právě ve chvíli, kdy Josef Mengele, nechvalně proslulý lékař SS známý jako „Anděl smrti“, rozhodoval o tom, kdo z vězňů bude žít a kdo zemře. Když Wunsch přišel do krematoria, začal Helenu surově bít za porušení zákazu vycházení. Zatímco ji bil, tajně jí šeptal: „Řekni mi rychle, jak se jmenuje tvoje sestra, než bude pozdě.“ Helena odpověděla: „To se ti nepodaří. Přišla se dvěma malými dětmi.“
Wunsch jí pak řekl: „Děti, to je něco jiného. Děti tady žít nemohou.“ Hned nato běžel do krematoria najít Heleninu sestru Róžiku.
Wunsch sice dokázal Róžiku zachránit tím, že ji vzal na práci ve skladu „Kanada“, ale pro její děti nemohl udělat nic. Byly zavražděny v plynové komoře.
Románek mezi Helenou a Franzem tajně pokračoval a Helena byla jednou kvůli jejich vztahu vyslýchána a mučena. Jeho existenci však odmítla potvrdit. Věděla, že kdyby jejich vztah prozradila, byli by oba popraveni. Později řekla: „Byly chvíle, kdy jsem zapomněla, že jsem Židovka a že on není Žid, a nakonec jsem ho upřímně milovala. Jenže to nemohlo být reálné.“
Přesná povaha jejich milostného vztahu, který trval až do konečné evakuace Osvětimi v lednu 1945, nebyla nikdy objasněna, ale podle některých svědků nebyl sexuálního charakteru.
Podle Batszewy Dagan, která přežila holokaust, spolu dvojice nikdy nespala. Jak Dagan později vzpomínala, vězeňkyně spaly na palandách natěsnaných na sobě v řadách po třech a bylo by to nemožné. Stejně tak nepřipadala v úvahu možnost, že by Citrónová navštívila ubikace důstojníků, aniž by byla přistižena.
Jedna z bývalých osvětimských vězeňkyň o Wunschovi po válce řekla: „Nám nic zlého nedělal, ale k mužům byl sadistický. Dokud nepotkal Helenu, bil a kopal i ženy, ale pak mu stačilo, že bil jen muže. Často je bil holí, kterou nosil u sebe. Helena na něj měla pozitivní vliv a snažila se, aby se nechoval tak krutě“.
Po válce však jeden z přeživších holokaustu vypověděl, že během židovské vzpoury v Osvětimi, k níž došlo 7. října 1944, Wunsch bez milosti zastřelil dvacetiletého řeckého Žida.
Vztah skončil v lednu 1945, kdy se Rudá armáda blížila k Osvětimi. Během jejich posledního rozhovoru jí Franz řekl: „Dávej na sebe pozor Heleno, zvládneš to. Tolik jsem tě miloval.” Pak se dlouze a důvěrně políbili.
Dne 27. ledna 1945 vstoupila Rudá armáda do Osvětimi, Březinky a Monowitzu a osvobodila asi sedm tisíc vězňů, z nichž většina byla nemocná a umírající. Jednou z vězeňkyň, které Rudá armáda z tábora osvobodila, byla Helena Citrónová.
Následujících 27 let se s Franzem Wunschem neviděli.
Po válce se Helena provdala za sionistického aktivistu, přestěhovali se spolu do Izraele a měli dvě děti. Wunsch Helenu léta hledal, ale Helena se dopisům, které jí psal, vyhýbala.
Wunsch se poté usadil v Rakousku, oženil se a založil vlastní rodinu.
V roce 1972 byl tehdy padesátiletý Franz Wunsch souzen za válečné zločiny. Helena, v té době vdaná žena a matka dvou dětí, přišla svědčit v jeho prospěch poté, co obdržela od jeho ženy zoufalou písemnou žádost. Do Vídně cestovala navzdory výhrůžkám ze strany aktivistů za práva Židů, protože považovala za svou povinnost uvést dobré věci, které v Osvětimi vykonal. Zároveň však potvrdila, že byla svědkem toho, jak se dopouštěl zločinů na jiných vězních.
U soudu Helena mluvila pomalu, bez emocí a na Wunsche se ani nepodívala. Když však přišla řeč na děti její sestry Róžiky, nemohla pokračovat – slova se jí zadrhávala v hrdle. V tu chvíli se Wunsch dal do pláče. Později vyjádřil lítost. Řekl, že nikoho nezabil a litoval, že vězně bil.
Navzdory tomu, co soudce označil za „zdrcující důkazy viny“ v účasti na masové vraždě, byl Wunsch zproštěn viny ve všech bodech obžaloby. S Helenou se už nikdy neviděli.
Heleně Citrónové bylo 84 let, když zemřela 4. června 2007 v Tel Avivu v Izraeli.
Franz Wunsch zemřel přirozenou smrtí 23. února 2009. Bylo mu 86 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2
