Válka obvykle píše příběhy bez slitování. Torpédo zasáhne cíl, loď jde ke dnu a moře pohltí vše, co zůstane. Jenže existují i momenty, které se vymykají logice boje – a právě jedním z nich byl incident u lodi Laconia. Příběh, ve kterém německá ponorka nejprve zaútočila a pak se zoufale snažila zachránit ty, které sama poslala do vody.
Foto: Německá ponorka U-156 pod velením Wernera Hartensteina potopila britskou loď Laconia, na které cestovaly tisíce lidí včetně civilistů a italských zajatců (kolorováno) | Wikimedia Commons / Public domain
Německá ponorka U-156 pod velením Wernera Hartensteina potopila britskou loď Laconia. Na její palubě se přitom nenacházeli jen vojáci či členové posádky. Cestovaly na ní tisíce lidí, mezi nimi i civilisté a italští zajatci. Ve chvíli, kdy si Hartenstein uvědomil, koho vlastně jeho útok zasáhl, nastal šokující obrat.
Místo aby oblast opustil, jak by ve válečných podmínkách čekal téměř každý, rozhodl se pro něco naprosto neobvyklého. Ponorku vynořil a rozjel rozsáhlou záchrannou operaci přímo uprostřed nepřátelských vod. Přeživší vytahoval na palubu, další nechal umístit do záchranných člunů, které ponorka vlečla za sebou. Šlo o riskantní krok, protože vynořená ponorka byla snadným cílem a každý další okamžik na hladině mohl znamenat smrt i pro její vlastní posádku.
A tím to neskončilo. Hartenstein vyslal na otevřené rádiové frekvenci v angličtině výzvu o pomoc všem lodím v okolí. Ano, německý velitel ponorky během války veřejně žádal o záchranu nepřátelských trosečníků. Už to samo o sobě zní jako scéna z filmu, jenže šlo o realitu.
Celá situace pak dostala ještě dramatičtější rozměr. Americký bombardér, který okolnosti nepochopil, na místo zaútočil. V okamžiku, kdy se německá posádka snažila zachraňovat lidi z moře, se sama ocitla pod palbou. Záchranná akce se tím změnila v chaos, v němž šlo během několika minut o všechno.
Přesto se podařilo zachránit stovky lidských životů. A právě v tom spočívá mimořádnost celého incidentu. V době, kdy válka nutila lidi vidět v protivníkovi jen cíl, se odehrál okamžik, kdy velitel německé ponorky riskoval vlastní loď i životy své posádky, aby pomohl těm, kteří by za normálních okolností zůstali napospas moři.
Incident u Laconie tak dodnes patří k nejpodivuhodnějším a zároveň nejrozporuplnějším epizodám námořní války. Na jedné straně stojí útok, který přinesl smrt a katastrofu. Na druhé straně nečekaná snaha o záchranu, která připomíná, že i uprostřed totálního konfliktu se občas objevily záblesky lidskosti.
Je to příběh, který boří černobílé vidění války. Nepřítel zde není jen bezcitný útočník. A oběť není jen číslo v seznamu padlých. Laconia ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích dějin mohlo dojít k rozhodnutí, které se vymykalo všem pravidlům.
A možná právě proto tenhle incident fascinuje i po letech. Protože připomíná jednu nepříjemnou pravdu: dějiny nejsou jen o hrdinech a padouších. Někdy jsou i o člověku, který nejprve stiskne spoušť — a pak se ze všech sil snaží napravit to, co způsobil.
Zdroj: The National Archives
