Chesty Puller je zřejmě nejznámějším příslušníkem americké námořní pěchoty vůbec. Byl nejčastěji vyznamenávaným příslušníkem námořní pěchoty v historii, sloužil ve třech válkách a dvou protipovstaleckých kampaních. Legendy se o něm šířily již za jeho života a přestože zemřel již v roce 1971, dodnes o něm mluví noví rekruti i veteráni USMC.
Lewis „Chesty“ Puller se narodil 26. června 1898 ve West Pointu ve Virginii. Když vyrůstal, byl fascinován vojenstvím, četl knihy a poslouchal příběhy veteránů americké občanské války. Zbožňoval Thomase „Stonewalla“ Jacksona, generála konfederační armády.
Foto: Chesty Puller jako plukovník v listopadu 1950, během války v Koreji | USMC / Wikimedia Commons / Public domain
Puller chtěl narukovat do americké armády během války na hranicích s Mexikem, ale byl považován za příliš mladého. V roce 1917 nastoupil na Virginský vojenský institut. V době, kdy v Evropě stále zuřila první světová válka, z institutu odešel s tím, že chce „jít tam, kde jsou zbraně!“.
Inspirován mariňáky, kteří bojovali v bitvě u Belleau Wood (1.–26. června 1918), vstoupil Puller jako vojín do námořní pěchoty. Absolvoval výcvik v Náborovém středisku námořní pěchoty na Parris Islandu. Válečné nasazení již nestihl, navštěvoval poddůstojnickou školu a školu pro důstojnické kandidáty v Quanticu ve Virginii. Po jejím absolvování v červnu 1919 byl Puller jmenován podporučíkem v záloze. Konec první světové války však vedl ke snížení počtu vojáků a již o 10 dní později byl vyřazen z aktivní služby v hodnosti desátníka.
Chesty Puller se ale záhy dočkal ostré akce během americké okupace Haiti. Dostal rozkaz sloužit jako poručík v haitském četnictvu (Gendarmerie d’Haiti) a během pěti let se zúčastnil více než čtyř desítek bojů s povstalci z Caco. Puller na Haiti uspěl a získal bohaté zkušenosti se způsoby vedení partyzánské války povstalci a s možnostmi boje proti nim. V roce 1922 se také stal pobočníkem majora Alexandera Vandergrifta, budoucího velitele USMC. Pullerova anabáze Karibikem na Haiti neskončila. V prosinci 1928 byl přidělen k Nikaragujské národní gardě. Byl pověřen řízením roty M a během několika následujících let provedl řadu hlídek a nájezdů. Za odvedenou službu obdržel svůj první Námořní kříž.
V červenci 1931 se Puller vrátil do USA a absolvoval roční kurz pro rotní důstojníky ve Fort Benningu v Georgii. V Nikaragui se zúčastnil bitev u Agua Carta a El Sauce. Druhá z těchto bitev byla závěrečnou ofenzívou americké okupace.
Po službě v Nikaragui byl Chesty Puller přidělen k jednotce při americkém zastoupení v Pekingu, kde velel jednotce čínské námořní pěchoty. Poté sloužil na palubě USS Augusta (CA-31), křižníku v Asijské flotile pod velením kapitána Chestera W. Nimitze, budoucího vrchního velitele námořnictva.
Puller se na Augustu znovu vrátil v roce 1939 jako velitel palubní námořní pěchoty. Poté sloužil jako výkonný a velící důstojník 2. praporu 7. pluku 1. divize námořní pěchoty, dislokované z New River v Severní Karolíně – později Camp Lejeune.
Druhá světová válka
V květnu 1942 byl 7. pluk námořní pěchoty zařazen do 3. brigády námořní pěchoty a vyslán na ostrov Samoa, kde se měl zapojit do válečných operací. Odsud byla jednotka převelena k 1. divizi námořní pěchoty na Guadalcanal. Nedlouho po příjezdu na Guadalcanal vedl Chesty Puller ofenzívu během druhé bitvy o Matanikau, během níž byly jeho tři roty obklíčeny větším kontingentem japonských vojáků. S nasazením vlastního života Puller doběhl na pláž, dal signál torpédoborci USS Ballard a nařídil mu, aby poskytl palebnou podporu, zatímco vyloďovací plavidla zachraňovala mariňáky. Za své činy byl Puller vyznamenán Bronzovou hvězdou. Později během bitvy o Hendersonovo letiště obdržel svůj třetí Námořní kříž. Americké jednotky letiště udržely a utrpěly pouze 70 ztrát. Japonci naproti tomu zaznamenali 1 400 mrtvých.
V prosinci 1942 byl již dlouhým nasazením notně oslabený 7. pluk námořní pěchoty vystřídán armádním plukem. Po odpočinku v Austrálii byl Chesty Puller jmenován výkonným důstojníkem pluku. Během bitvy u mysu Gloucester byl vyznamenán svým čtvrtým Námořním křížem za vedení úspěšného útoku proti japonským obranným pozicím.
1. února 1944 byl Puller povýšen na plukovníka a do konce měsíce jmenován velitelem 1. pluku námořní pěchoty. Od září do října 1944 vedl 1. pluk námořní pěchoty během bitvy o Peleliu, jednoho z nejkrvavějších střetnutí v historii námořní pěchoty. Pluk měl za úkol dobýt hřeben Umurbrogol, klíčový bod japonských pozic. Během útoku ztratil 1. pluk námořní pěchota 1749 mužů, v důsledku čehož byl pluk záhy stažen v fronty. Za své činy během bitvy byl Puller vyznamenán Řádem Legie za zásluhy.
Po návratu do USA v listopadu 1944 byl Chesty Puller jmenován výkonným důstojníkem výcvikového pluku v Camp Lejeune. O dva týdny později byl povýšen na velícího důstojníka. Tuto funkci zastával až do konce války, poté byl jmenován ředitelem 8. záložního okrsku v New Orleans.
Válka v Koreji
Na začátku korejské války byl Chesty Puller opět pověřen velením 1. pluku námořní pěchoty. Zúčastnil se slavného vylodění v Inchonu, za což byl vyznamenán Stříbrnou hvězdou, a také různých útoků mezi 15. zářím a 2. listopadem 1950. Za své činy v této době obdržel svůj druhý Řád za zásluhy.
Puller byl rovněž vyznamenán Záslužným křížem za službu a během bitvy u nádrže Čosin obdržel svůj pátý Námořní kříž. Toto střetnutí je nechvalně proslulé zdánlivě nekonečnými vlnami čínských vojáků, které útočily na síly OSN. Právě během této bitvy Puller pronesl svou slavnou větu: „Už nějakou dobu hledáme nepřítele. Konečně jsme ho našli. Jsme obklíčeni. To zjednodušuje situaci.“
V lednu 1951 byl Chesty Puller povýšen na brigádního generála a dočasně pověřen funkcí zástupce velitele 1. divize námořní pěchoty. Protože však byl jeho nadřízený přeložen, zůstal ve velení divize až do března. Domů se Puller vrátil v květnu 1951. Byl rozčarován válkou a tím, co považoval za špatnou přípravu bojových jednotek. Začal prosazovat přísnější výcvikové postupy.
Po Koreji převzal Chesty Puller velení 3. divize námořní pěchoty v kalifornském Camp Pendletonu. Poté převzal řízení výcvikové jednotky Troop Training Unit Pacific, obojživelné výcvikové skupiny dislokované v Coronadu v Kalifornii.
Po povýšení na generálmajora v září 1953 převzal Puller velení 2. divize námořní pěchoty v Camp Lejeune a později se stal zástupcem velitele tábora. Tuto funkci zastával až do konce roku 1955, kdy utrpěl mrtvici. Po pobytu v nemocnici ho lékařská komise amerického námořnictva uznala za neschopného služby. Následně byl propuštěn a byla mu udělena čestná hodnost generálporučíka.
Puller po sobě zanechal věčný odkaz. Byl nejčastěji vyznamenávaným příslušníkem námořní pěchoty v historii služby, jako jediný obdržel pět Námořních křížů. Ztělesňoval své heslo „jít příkladem“, žil se svými muži, dodržoval přídělovou dietu a nosil si vlastní výstroj. V boji odmítal výhody a při výcviku si nosil vlastní zavazadla sám.
Na jeho počest dostal oficiální maskot námořní pěchoty přezdívku „Chesty“. Námořnictvo také uvedlo do provozu dvě lodě pojmenované po něm: USS Lewis B. Puller (ESB-3), mobilní námořní základnu používanou pro námořní podporu a při pobřežních speciálních operacích, a FFG-23, fregatu s řízenými střelami.
Po odchodu do důchodu žil Puller klidným životem a usadil se v Saludě ve Virginii. Jeho syn Lewis Puller mladší se vydal v jeho stopách a vstoupil do USMC. Během služby ve Vietnamu v roce 1968 šlápl na nastraženou minu, což mělo za následek těžké zranění. Později napsal autobiografii oceněnou Pulitzerovou cenou. V roce 1994 spáchal sebevraždu. Chesty Puller zemřel 11. října 1971 po sérii mozkových příhod. Byl uložen k poslednímu odpočinku ve farnosti Christ Church Episcopal vedle své manželky.
Zdroj: warhistoryonline
