Prd v nevhodný okamžik dokáže nemálo pokazit společenskou akci. Na druhou stranu si tím v minulosti někteří lidé udělali živnost a dokonce zbohatli. Dnes si povíme něco víc o životě slavného středověkého Flatulisty!
Roland the Farter (známý též jako Rollandus le Pettus nebo Roland le Petour) žil v Anglii 12. století a výměnou za své služby (jako šašek) pro krále Jindřicha II. obdržel panství Hemingstone v Suffolku a 30 akrů (12 hektarů) půdy. Každý rok byl povinen předvést o Vánocích “Unum saltum et siffletum et unum bumbulum” (jeden skok a píšťalka a jeden prd) pro královský dvůr. V podstatě taková symfonie tělesných zvuků v podání jedné osoby. Rolandovo vystoupení zřejmě sloužilo jako velké finále svátečních oslav. Krásně též ukazuje, jak moc se změnily vánoční tradice britské královské rodiny. Někteří odborníci odhadují, že Roland získal za svou “větrnou” kariéru až 100 akrů půdy – což je velmi slušný majetek i dnes. Po Rolandově smrti přešlo panství na jeho syna Huberta de Afleton a dál se dědilo v rámci rodiny.
Nebyl to však jediný umělec, který dokázal svým střevním větrem produkovat různé rytmy a výšky. Ve 12. století si prděním před lidmi získalo slávu též dvanáct flatulistů z Irska – zde však byli nazýváni “braigetoír”. Svatý Augustin v Božím městě (De Civitate Dei) (14.24) zmiňuje některé umělce, kteří “ovládli své útroby tak, že dokážou libovolně lámat vítr, aby vyvolali efekt zpěvu”. Juan Luis Vives ve svém komentáři k Augustinově dílu z roku 1522 svědčí o tom, že byl svědkem takového představení. Zdá se, že postava Activa Vita v alegorické básni Piers Plowman ze 14. století řadí prdění mezi schopnosti, které jsou žádoucí u dobrého baviče, říká: “Pokud jde o mě, neumím ani bubnovat, ani troubit, ani vyprávět vtipy, ani zábavně prdět, ani hrát na harfu.” V Japonsku, během Edo období, byl flatulista známý jako “heppiri otoko” (放屁男) a dokonce se konaly prdící soutěže (He-gassen (屁合戦)) – tedy minimálně to zobrazují tehdejší zábavné svitky. V moderní době si velkou slávu vydobyl francouzský varietní umělec Le Pétomane (1857-1945) vlastním jménem Joseph Pujol. Ten již v dětství objevil při koupání svoji schopnost zadržet v konečníku velké množství vody nebo vzduchu a postupně je vypouštět. Vyučil se pekařem, ale poté, co měl na vojně se svojí flatulentní show velké úspěchy, rozhodl se ji předvádět profesionálně. V roce 1892 se stal atrakcí kabaretu Moulin Rouge, kde dostával za jedno vystoupení víc než Sarah Bernhardtová. Dokázal “vyprdět” populární píseň Au clair de la lune, napodobovat různé zvuky nebo zhasnout svíčku na několikametrovou vzdálenost. Založil si vlastní divadlo (Theatre Pompadour), s nímž objížděl celou Francii. Uměleckou činnost ukončil za první světové války a vydělané peníze investoval do vlastního pekařství. Byly o něm natočeny dokonce dva životopisné filmy.
Na závěr si dáme i trochu těch odborných termínů. Vypouštění plynu bývá doprovázeno charakteristickým zvukem vyvolaným kmitáním tkání v okolí řitního otvoru. Kromě rektálního flatu je v medicíně popsán i vaginální flatus. Tak, a teď můžete jít trénovat.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
