Autor: Colin Todhunter, 26.04.2022
Světový den lokalizace se bude slavit 20. června. Toto každoroční setkávání lidí z celého světa, které organizuje nezisková organizace Local Futures, začalo v roce 2020 a zaměřuje se na potřebu lokalizovat dodavatelské řetězce a obnovit naše spojení s přírodou a komunitou. Deklarovaným cílem je „povzbudit celosvětové lokalizační hnutí v sílu pro systémovou změnu„.
Organizace Local Futures, kterou založila Helena Norberg–Hodge, nás vyzývá, abychom si představili zcela jiný svět, v němž většina našich potravin pochází od farmářů z okolí, kteří zajišťují potravinovou bezpečnost po celý rok, a v němž peníze, které utrácíme za zboží každodenní spotřeby, nadále cirkulují v místní ekonomice.
Máme si představit, že místní podniky poskytují dostatek smysluplných pracovních příležitostí, místo aby naše těžce vydělané peníze okamžitě odtékaly do vzdálených sídel korporací.
Klíčové by v tomto ohledu byly malé farmy. Jsou nedílnou součástí místních trhů a sítí, krátkých dodavatelských řetězců, potravinové nezávislosti, rozmanitějších systémů pěstování plodin a zdravějšího stravování. A slouží spíše potravinovým potřebám komunit než zájmům velkých podniků, institucionálních investorů a akcionářů na druhém konci světa.
Pokud nám výluky v COVID a válka na Ukrajině něco říkají o našem potravinovém systému, pak to, že decentralizované, regionální a místní komunitní potravinové systémy založené na krátkých dodavatelských řetězcích, které jsou schopné zvládnout budoucí šoky, jsou nyní potřeba více než kdy jindy.
Zpráva Na cestě k potravinové revoluci – potravinářská centra a družstva v USA a Itálii nabízí několik tipů, jak vytvořit udržitelné podpůrné systémy pro malé výrobce potravin a distribuci potravin. Prvořadý význam mají alternativní, odolné potravinové modely a komunitou podporované zemědělství.
Lokalizace zahrnuje posílení a obnovu místních ekonomik a komunit a obnovu kulturní a biologické rozmanitosti. Ústředním bodem této vize je „ekonomika štěstí“, nikoli nekonečná snaha o růst HDP a s tím spojené odcizení, konflikty a utrpení.
Je to něco, na čem musíme pracovat, protože multimiliardářští globalisté mají pro lidstvo vytyčenou dystopickou budoucnost, kterou nám všem chtějí vnutit – a ta je diametrálně odlišná od toho, co je uvedeno výše.
Tolik propagovaný „velký reset“ je nedílnou součástí této dystopie. Znamená posun od „liberální demokracie“ k autoritářství. Současně je zde neúprosná snaha o pokřivené pojetí „zelené ekonomiky„, podpořená rétorikou „udržitelné spotřeby“ a „klimatické nouze“.
Velký reset se ve skutečnosti týká konečné hry kapitalismu. Ti, kdo jej prosazují, si uvědomují, že hospodářský a sociální systém musí projít resetem na „nový normál“, který se již nemusí podobat „kapitalismu“.
Konec hry kapitalismu
Kapitál již nemůže udržet svou ziskovost pouze vykořisťováním práce. To je jasné již delší dobu. Je možné vytěžit jen tolik nadhodnoty, než přestane stačit.
Historička Luciana Bohneová upozorňuje, že k uzavírání částí ekonomiky docházelo již v době před COVIDem, neboť růst byl nedostatečný, hluboko pod minimální únosnou 3% úrovní, která by zachovala životaschopnost kapitalismu. A to navzdory desetiletí trvajícímu útoku na zaměstnance a snižování korporátních daní.
Systém byl již nějakou dobu na podpoře životnosti. Úvěrové trhy byly rozšířeny a osobní zadlužení usnadněno, aby se udržela spotřebitelská poptávka, zatímco mzdy zaměstnanců byly stlačeny. Finanční produkty (deriváty, akcie, dluhy atd.) a spekulativní kapitalismus byly podpořeny, což bohatým poskytlo místo, kde mohli parkovat své zisky a vydělávat na penězích. Byli jsme také svědky růstu neproduktivního rentiérského kapitalismu a zpětného odkupu akcií a masivních záchranných akcí za laskavého přispění daňových poplatníků.
V kapitalismu navíc existuje také tendence, že obecná míra zisku časem klesá. A to se podle spisovatele Teda Reese, který uvádí, že má klesající tendenci z odhadovaných 43 % v 70. letech 19. století na 17 % v roce 2000, rozhodně děje.
Finanční krach v roce 2008 byl obrovský. Koncem roku 2019 se však blížil ještě větší krach. Mnoho společností nedokázalo generovat dostatečný zisk a převládaly klesající obraty, stlačené marže, omezené peněžní toky a vysoce zadlužené rozvahy. Ve skutečnosti se hospodářský růst zastavil již před masivním krachem na burze v únoru 2020.
Fabio Vighi, profesor kritické teorie, popisuje, jak koncem roku 2019 švýcarská Banka pro mezinárodní platby, BlackRock (nejmocnější investiční fond na světě), centrální bankéři G7, přední politici a další pracovali za zavřenými dveřmi, aby odvrátili hrozící masivní finanční krach.
Fed brzy zahájil nouzový měnový program, v jehož rámci na finanční trhy týdně pumpuje stovky miliard dolarů. Nedlouho poté udeřil COVID a byly zavedeny blokace. Akciový trh se nezhroutil proto, že došlo k výlukám. Vighi tvrdí, že výluky byly zavedeny proto, že se finanční trhy zhroutily.
Uzavření globální ekonomiky pod záminkou boje proti patogenu, který představoval riziko hlavně pro osoby starší 80 let a chronicky nemocné, se mnohým zdálo nelogické, ale výluky umožnily FEDu zaplavit finanční trhy (úleva od COVID) čerstvě natištěnými penězi, aniž by způsobily hyperinflaci. Vighi říká, že výluky omezily ekonomickou aktivitu, čímž odstranily poptávku po nově vytištěných penězích (úvěrech) ve fyzické ekonomice a zabránily „nákaze“.
Pomocí výluk a restrikcí byly menší podniky vytlačeny z podnikání a velké části hospodářství před zavedením COVID byly uzavřeny. Jednalo se o řízenou demolici částí ekonomiky, přičemž jasnými vítězi se staly společnosti jako Amazon, Microsoft, Meta (Facebook) a sektor online plateb – platformy, které diktují, jak bude vypadat „nový normál“.
Z rostoucí inflace, které jsme v současnosti svědky, je obviňován konflikt na Ukrajině, kterému se dalo zcela vyhnout. Ačkoli to vypovídá jen o části příběhu, zdá se, že konflikt a sankce Evropu tvrdě zasáhly. Pokud byste chtěli rozvrátit vlastní ekonomiku nebo ožebračit velké skupiny obyvatel, mohl by to být dobrý způsob, jak toho dosáhnout.
Masivní „přímý“ přístup k penězům z vrtulníku, které byly poskytnuty finančnímu sektoru a globálním konglomerátům pod rouškou úlevy COVID, však bude mít vždy dopad, jakmile se světová ekonomika znovu otevře.
Podobnou mimořádnou měnovou politiku (blokace) nelze vyloučit ani v budoucnu: možná pod záminkou dalšího „viru„, ale možná i na základě představy omezení lidské činnosti v důsledku „klimatické krize„. Zvýšení úrokových sazeb za účelem řízení inflace by totiž mohlo rychle narušit zadlužený finanční systém (nafouknuté Ponziho schéma) a způsobit implozi celé ekonomiky.
Trvalé úspory
Ale výluky, omezení nebo vytváření masové nezaměstnanosti a celosvětové zavedení programovatelných digitálních měn pro mikromanagement výdajů a snížení inflačních tlaků by mohly pomoci krizi zvládnout. ‚ Programovatelné“ znamená, že vláda určuje, kolik můžete utratit a za co můžete utrácet.
Jak by vlády mohly legitimizovat takovou úroveň kontroly? Kázáním o snížené spotřebě podle kréda „udržitelnosti„. Takto byste „nic nevlastnili a byli šťastní„, máme-li věřit tomuto hojně propagovanému sloganu Světového ekonomického fóra (WEF).
Stejně jako neoliberální globalizace v 80. letech 20. století se však i velký reset tváří pozitivně, jako něco, co údajně symbolizuje novou odvážnou techno-utopickou budoucnost.
V 80 letech 20. století vláda a média podnítily ideologický nápor, aby pomohly legitimizovat deregulovanou neoliberální globalizační agendu, a zdůraznily primát „svobodného podnikání“, individuálních práv a odpovědnosti a odklon od role státu, odborů a kolektivu ve společnosti.
Dnes jsme svědky dalšího ideologického posunu: individuální práva (například svoboda volby, co si vstříknout do těla) prý podkopávají širší potřeby společnosti a – což je výrazný obrat – individuální svoboda prý nyní ohrožuje „národní bezpečnost„, „veřejné zdraví“ nebo “ ochranu„.
Téměř trvalý stav „nouze“ v důsledku ohrožení veřejného zdraví, klimatické katastrofy nebo konfliktu (jako je tomu na Ukrajině) by obyvatelstvo pohodlně uvedl do „válečného stavu„. Důrazem na „veřejný zájem“ a ochranu obyvatelstva před „újmou“ by byly uzurpovány pojmy individuální svoboda a demokratické zásady. To by usnadnilo přechod k autoritářství.
Přečtěte si u nás – Proč byla přijata celosvětová opatření, která způsobuje jednu katastrofu za druhou a tlačí lidstvo hlouběji k propasti, místo aby ho z jeho bídy vyzdvihla.
Stejně jako v 80. letech 20. století je toto poselství vedeno ekonomickými impulsy. Neoliberalismus privatizoval, dereguloval, vykořisťoval pracovníky a optimalizoval zadlužení do té míry, že trhy jsou nyní udržovány nad vodou nekonečnými finančními injekcemi.
WEF tvrdí, že veřejnost si „pronajme“ vše, co potřebuje: zbaví ji práva osobního vlastnictví pod záminkou „udržitelné spotřeby“ a „záchrany planety„. Pokud jde o WEF, není to nic jiného než kód pro trvalé úspory, které mají být uvaleny na masy obyvatelstva.
Budoucnost technologií
Na začátku tohoto článku byli čtenáři požádáni, aby si představili budoucnost založenou na určitém souboru zásad spojených s lokalizací. Na okamžik si představte jinou. Tu, kterou prosazuje WEF, vysoce postavená mluvčí a lobbistická skupina pro zájmy elit, v jejímž čele stojí onen zapřisáhlý globalista a transhumanista Klaus Schwab.
Budete celý den sedět nezaměstnaní ve svém paneláku, bude vám „jídlo“ doručováno prostřednictvím online platformy, kterou si koupíte za své programovatelné digitální peníze s univerzálním základním příjmem. Jídlo z Gatesem podporovaných farem obsluhovaných stroji bez řidičů, monitorovaných drony a polévaných chemikáliemi, které produkují plodiny z patentovaných geneticky modifikovaných semen pro průmyslovou „biomaterii“, jež má být upravena, zpracována a vytvořena do podoby něčeho, co připomíná jídlo.
Užívejte si a buďte šťastní, že jíte své falešné jídlo, zbavené uspokojivého produktivního úsilí a skutečné seberealizace. Ale ve skutečnosti to nebude problém. Můžete celý den sedět a virtuálně existovat v Zuckerbergově vysněném metaversu. Bez majetku a šťastní ve svém otevřeném vězení masové nezaměstnanosti, státní závislosti, sledovacích a čipových zdravotních pasů a finančního vyloučení prostřednictvím programovatelné měny.
Svět, ve kterém již neexistuje tělesná integrita, a to díky povinnému očkování spojenému s nově vznikajícími digitálními biofarmaceutickými technologiemi. Navrhovaná smlouva Světové zdravotnické organizace pandemie představuje znepokojivý krok tímto směrem.
Tento „nový normál“ by byl tyranský, ale „starý normál“ – který stále vzkvétá – nebyl něčím, co by bylo třeba oslavovat. Globální nerovnost je vážná a devastace životního prostředí a vylidňování lidí se zvyšuje. Závislost a vyvlastňování zůstávají jádrem systému, a to jak na úrovni jednotlivců, tak na místní, regionální a národní úrovni. Ať už je to nový nebo starý normál, tyto problémy budou přetrvávat a zhoršovat se.
Zelený imperialismus
Silně propagovaná „zelená ekonomika“ je založena na komodifikaci přírody prostřednictvím privatizace, marketizace a peněžního ocenění. Banky a korporace budou určovat agendu v hávu „kapitalismu zainteresovaných stran„, což je eufemismus pro vlády, které usnadňují uspokojování potřeb mocných globálních zájmů. Panují obavy, že navrhovaný systém oslabí zákony a předpisy na ochranu životního prostředí, aby usnadnil soukromému kapitálu.
Bankovní sektor se zapojí do „zeleného profilování“ a vydávání „zelených dluhopisů“ a globální korporace budou moci „kompenzovat“ (greenwash) své činnosti poškozující životní prostředí například tím, že ochrání nebo vysadí les na jiném místě (na půdě původních obyvatel) nebo možná dokonce investují do (vnucování) průmyslového zemědělství, které pěstuje monokultury komoditních plodin odolných vůči herbicidům, jež jsou klamavě prezentovány jako „šetrné ke klimatu“. Imperialismus v zeleném hávu.
Spoléhat se na stejné myšlení a stejné zájmy, které přivedly svět tam, kde je nyní, se nezdá jako dobrý nápad. Tento typ „zeleně“ je v první řadě tržní příležitostí v hodnotě několika bilionů, která slouží k naplnění kapes, a součástí strategie, která může být použita k zajištění souladu s předpisy potřebnými pro „nový normál“.
Budoucnost musí být zakotvena v principech lokalizace. K tomu není třeba hledat nic jiného než ekonomiku a sociální vztahy, které jsou základem kmenových společností (například indických domorodých obyvatel). Znalostní a hodnotové systémy domorodých národů podporují dlouhodobou skutečnou udržitelnost tím, že žijí v mezích přírody a zdůrazňují rovnost, pospolitost a sdílení namísto oddělování, nadvlády a konkurence.
*****
Renomovaný autor Colin Todhunter se specializuje na rozvoj, potraviny a zemědělství. Je výzkumným pracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG) v Montrealu.
Originál článku: Global Research
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
