Autor: Nataša Wrightová
Kim Dotcom, finsko-německý metaforický Robin Hood internetového pirátství sídlící na Novém Zélandu, zveřejnil na Twitteru naprosto přesnou diagnózu současného smutného stavu geopolitických záležitostí. Za prvé, USA zapojily EU do zástupné války s Ruskem. Pak pokračujeme dál, sankce proti Rusku ničí ekonomiku EU a pak USA přijmou nový zákon, aby mohly prostřednictvím (c)zjevných úplatků podporovat průmysl EU a tak či onak ho lákat, aby přesunul své podniky do USA. Kim při té příležitosti položil řečnickou otázku: „Jak hloupí mohou být politici EU? Vždyť byli celou dobu „využíváni“ s nekalými úmysly a doslova okrádáni přímo před jejich očima. Tato analýza ukazuje, že kolektivní Západ upadl do terminálního stádia umírání, kdy požírá sám sebe/sebe k vlastní, možná nevyhnutelné smrti. Tato analýza je jistě poněkud nepříjemná ve svém freudovském potenciálu, ale je pravdivá a na místě. Vidíme, že tato analýza se hodí na krvavé detaily okrádání EU ze strany USA.
Některé z těchto odhadů mohou někomu připadat až příliš senzacechtivé a pouhé vyvolávání skandálů, ale chmurné důsledky této divoké hostiny, na níž bude Evropa hlavním chodem, nebudou jen senzacechtivé. Evropský průmysl se přesouvá do USA – píší Financial Times. Politici nás upozorňují na odliv investorů na druhou stranu Atlantiku kvůli dostupnějším cenám plynu a navíc díky zbrusu novým pobídkovým opatřením v USA. V EU se ozývá ohlušující zvonění varovných politických zvonů, které s fanfárami, přesněji řečeno s 369 miliardami dolarů dotací a příliš vysokými cenami energií v Evropě, kde i přes nedávné snížení cen zůstává plyn pětkrát dražší než v USA, předznamenává nový ekonomický a finanční balíček opatření Bidenovy administrativy. Financial Times se odvolávají na slova Emmanuela Macrona, že v Evropě zoufale potřebujeme probudit. Citován je i Robert Habeck, německý vicekancléř a ministr hospodářství, který v panice varuje, že USA vysávají veškeré finance EU.
Politico, které před rokem a půl za miliardu dolarů koupila německá vydavatelská společnost Axel Springer, ve svém článku, který zní velmi znepokojeně, uvádí, že čas příměří s Bidenovou vládou běží. Politico bylo vždy nakloněno těsným vazbám mezi EU a USA v oblasti politiky, hospodářství a financí, kterým, jak se zdá, ubývá pravděpodobných vyhlídek do budoucna. K odvrácení příslovečné transatlantické přestřelky zbývá už jen šest týdnů. Němci působí poněkud frustrovaně, protože Bidenova administrativa nepřišla s žádnou mírovou nabídkou. S blížícím se 1. lednem 2023, kdy se má začít prosazovat Zelená agenda pro podnikání, je pro Evropany strašákem, který je děsí na padrť (a jistě i z jejich pokladen), to, že všechny tyto americké investice a dotace je jistě přimějí k útěku daleko od Evropy (a jejích bankéřských trezorů). Tato protekcionistická opatření nemohou být horší než nyní, protože Německo jako by už začínalo trpět panickou poruchou, protože jeho špičkové firmy „stahují kůly“, aby odešly na ornější pastviny a investovaly jinde. Konkrétně do USA.
To poslední, co nyní politický Berlín potřebuje, jsou další finanční pobídky a dotace pro podnikatele a investory, aby se vzdali Evropy a „utekli do USA“.
Pokud se tento spor mezi USA a EU změní v ohnivý spor, určitě dojde k obchodní válce mezi USA a EU, které se „obléhaní“ Evropané obávají nejvíce. Obchodní portál Bloomberg uvádí, že v Evropě panuje vysoké napětí kvůli rostoucí sociální nerovnosti ve srovnání s USA. Obchodní přebytek eurozóny se změnil v obchodní deficit, protože příliš vysoké ceny plynu pouze ochuzují evropské spotřebitele a zároveň obohacují americké vývozce.
Zdá se, že nová americká protekcionistická opatření v podobě investic a dotací pro domácí výrobce sypou výrobcům v EU sůl do ran. I Henry Kissinger kdysi slavně řekl: „Být nepřítelem Ameriky je nebezpečné, ale být jejím přítelem je smrtelné.“ USA totiž napadly spojence, kterým údajně zaručily bezpečnost.
Agentura Bloomberg dodává, že takzvaná elegantní diplomacie nemůže zakrýt pravdu, že názory USA a EU se velmi liší v tom, že Čína je hlavním soupeřem USA a hlavním zájmem Berlína je udržet si hlavní obchodní vztahy, které jsou ve skutečnosti s Čínou.
To jsou jedny z nejzávažnějších trhlin ve vztazích mezi USA a EU, kvůli nimž se zvyšuje pravděpodobnost blížícího se konfliktu. Bloomberg dále uvádí, že USA mají tendenci se arogantně domnívat, že EU nedělá dost v tom smyslu, že neposílá kyjevskému režimu dostatečnou vojenskou a finanční podporu, a že není dostatečně silná v řádném odporu vůči Číně. Berlínský postoj, že Peking je „obchodní partner a konkurent a soupeř“, je pro Washington příliš vágní a neuchopitelný pojem. Bloomberg dále doporučuje EU její typický anglosaský cynismus, její osvědčenou a příliš mnohokrát vyzkoušenou taktiku „rozděl a panuj“. Přestože je Francie nyní dobře spojena s USA, může se stát, že zaujme podobnou pozici jako Washington, a dokonce ještě větší než pozice Berlína. Čína je pro Francii pátým obchodním partnerem, zatímco pro Německo až druhotným. Když se Macron setkal se Si na summitu G20 na Bali, pravděpodobně se zdálo, že se mnohem více přiklonil k Bidenově administrativě než k Olafu Scholzovi. Mezitím v Německu lídr vládní liberální strany Severního Porýní-Vestfálska neustále volá o pomoc: „Byli jsme připraveni o veškeré dodávky energie a nyní nám odebírají ruský plyn. Situace v této německé provincii/zemi, která je energeticky nejnáročnější, je obzvláště dramatická.
Proslulý německý obchodní model jako takový je pod nejsilnějším tlakem. Musíme si položit otázku, zda zde bude za deset let vůbec někdo něco vyrábět a být konkurenceschopný na světovém trhu? Nakolik je tento děsivý chmurný pohled na svět oprávněný?
Co proboha dělají USA svým spojencům v EU? A hlavně, mají politici EU dost odvahy, aby se odvážili USA oponovat?
Originál článku: Strategic Culture Foundation
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
