Autor: Ron Unz, 19. 12. 2022
Tucker Carlson moderuje nejpopulárnější kabelový zpravodajský pořad a minulý čtvrtek odvysílal výbušný segment, v němž prohlásil, že atentát na prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1963 byl dílem spiknutí, do něhož byla významně zapojena i naše CIA.
Carlsonova pravidelná večerní sledovanost přesahuje 3 miliony diváků a více než milion lidí již zhlédlo video na Youtube, takže tato bombastická obvinění týkající se událostí v Dallasu se nyní pravděpodobně dostala k více obyčejným Američanům než cokoli jiného na toto téma za posledních třicet let od doby, kdy se v kinech hrál oscarový film Olivera Stonea JFK.
Robert F. Kennedy mladší, synovec zabitého prezidenta a syn jeho zavražděného bratra, pochválil Carlsonův pořad jako „nejodvážnější zpravodajství za posledních 60 let“ a jeho výroky byly více než 22 000krát retweetnuty.
Kennedy je významnou veřejnou osobností a autorem bestsellerů, který má k vraždě svého strýce co nejsilnější osobní postoj. Mám však podezření, že kdyby Elon Musk nekoupil Twitter, byl by tento tweet okamžitě stínově zakázán a nezůstala by po něm téměř ani stopa.
V posledních desetiletích se podobné konspirační názory na atentát na JFK omezovaly převážně na levici, čehož byl Stone sám příkladem. Carlson je však jedním z nejvlivnějších amerických konzervativců, a tak je možné, že tyto myšlenky úspěšně vštípil i části našich občanů, kteří jim dosud nebyli vystaveni. Poznamenal také, že rozšířené používání urážlivého výrazu „konspirační teorie“ začalo až po atentátu na JFK, přičemž sama CIA úspěšně marginalizovala své kritiky tím, že toto obvinění prosazovala v poddajných médiích.
V důsledku těchto desetiletí zkresleného a nečestného mediálního zpravodajství jsem totiž většinu svého života předpokládal, že podobné „konspirační teorie“ jsou naprostý nesmysl, a nikdy jsem je nebral vážně. Zhruba před tuctem let jsem však narazil na překvapivá fakta a později jsem začal seriózně pátrat, což mě nakonec přivedlo k publikování několika článků shrnujících mé pozoruhodné závěry:
Manipulace s utajením atentátu na JFK
Carlsonův pořad se čistě náhodou vysílal jen několik dní poté, co jsem dočetl knihu o atentátu na JFK, na kterou mě někdo loni upozornil. Toto dílo, které původně vyšlo téměř před třiceti lety, poskytlo zásadní poznatky o tom, jak bylo zorganizováno politické utajení spiknutí, které úspěšně přetrvává již téměř šest desetiletí.
Nejmocnější muž světa byl zabit na samém vrcholu amerického poválečného úspěchu a prosperity, přesto byly téměř všechny americké politické elity úspěšně zapojeny do potlačování pravdy o tom, co se stalo.
John Newman strávil dvacet let ve vojenské rozvědce a poté se stal profesorem historie na Marylandské univerzitě. Od té doby uplatňoval technické dovednosti, které si během své dlouholeté služby ve vládě vypiloval, při analýze byrokratických drobností z odtajněných vládních spisů a na základě těchto materiálů vytvořil sérii knih o skryté stránce americké vládní politiky v šedesátých letech, včetně naší rostoucí angažovanosti ve Vietnamu a zejména složitých okolností atentátu na JFK. Kniha Oswald a CIA původně vyšla v roce 1993, ale vydání z roku 2008 obsahuje nový epilog, který shrnuje některé z jeho nejdůležitějších poznatků.
Kniha je obsáhlá, má přes 650 stran s poznámkami a přílohami, a jeho vyčerpávající detailní analýza zveřejněných zpravodajských spisů a jejich interpretace může být místy až zarážející, ale jeho širší závěry není těžké konstatovat. Hojnost interních dokumentů CIA týkajících se Oswalda a jeho pohybu se zdá být zcela neslučitelná s jakýmkoli institucionálním spiknutím v agentuře s cílem zabít Kennedyho, ale mohla by velmi dobře zapadat do hypotézy o „zběhlé frakci“ v CIA, která v aféře hrála hlavní roli.
Newman tvrdil, že Oswald byl přesně tím „obětním beránkem„, za kterého se vydával, ale hlavně velmi ostře rozlišoval mezi malou skupinou spiklenců, kteří skutečně zorganizovali samotný atentát na JFK, a mnohem větší skupinou, která provedla následné krytí, přičemž motivy mnoha z těchto druhých osob byly zcela odlišné. Jak přesvědčivě vysvětlil ve svém epilogu, spiklenci vytvořili falešnou zpravodajskou stopu, která naznačovala, že Oswald mohl být sovětským agentem, a pak tuto dezinformaci využili k tomu, aby donutili naše vládní vedení stát se po činu jejich nevědomými komplici a přiměli je potlačit všechny důkazy o jakémkoli spiknutí v Dallasu:
Nyní je jasné, že většina amerických představitelů a úředníků, kteří se podíleli na utajování národní bezpečnosti, neměla se spiknutím, které bylo zosnováno před prezidentovou vraždou, nic společného. Mnozí z nich – včetně předních zákonodárců a předsedy Nejvyššího soudu Earla Warrena – byli motivováni vnímanou hrozbou výměny jaderných zbraní se Sovětským svazem. Uvnitř výkonné moci bylo mnoho dalších motivováno snahou ochránit svá pracovní místa a instituce. Jejich kolektivní akce však nebyly výsledkem náhody, ale spíše vynuceným šachovým matem v závěrečné hře důmyslného plánu.
Tento plán měl donutit oficiální Washington pohřbít radioaktivní příběh v Oswaldových spisech, aby Amerika přežila. Plán vyšel. Bez ohledu na to, jak nedbalý byl výkon střelců v Dallasu, bez ohledu na to, jak zpackaná byla pitva a nakládání s důkazy, vše by přebila hrozba třetí světové války a 40 milionů mrtvých Američanů. Od začátku byl plán založen na předpokladu, že když se tato hrozná možnost objeví, všichni se přizpůsobí. Tento předpoklad byl správný.
Oswaldova návštěva v Mexico City měla temnější důvod. Byl tam vyslán, aby si vyžádal víza na kubánském konzulátu a sovětském velvyslanectví… cílem byl pouze náhodný kontakt Oswalda s člověkem, který v Mexico City vydával sovětská víza: Valerijem Kostikovem. Hodnota tohoto kontaktu vyplývala z toho, co věděla jen hrstka důstojníků kontrarozvědky ve Washingtonu: Kostikov byl důležitým agentem KGB při atentátech v Americe… Cílem manipulátora, který nechal zmínit Oswaldovo i Kostikovovo jméno, bylo vložit do záznamů CIA důkazy, které by 22. listopadu spojily atentáty KGB s vraždou prezidenta Kennedyho. Právě činnost tohoto vydavatele umožnila prezidentu Johnsonovi 29. listopadu sdělit senátoru Russellovi, že vyšetřovatelé „dosvědčují, že to udělali Chruščov a Castro„. Johnson trval na tom, že je třeba zabránit tomu, „aby nás to nakoplo do války, která může během hodiny zabít čtyřicet milionů Američanů“.
Podle Newmanovy přesvědčivé rekonstrukce tedy většina vlivných amerických představitelů, kteří sehráli tak klíčovou roli při utajování spiknutí, možná jednala s těmi nejlepšími úmysly a snažila se ochránit naši zemi před rizikem zničující odvetné války se Sověty. A tyto obavy by zřejmě záměrně rozdmýchávali ti z nich, kteří se na spiknutí podíleli a vytvořili falešnou stopu důkazů spojujících Oswalda s atentátem KGB.
Autor proto tvrdil, že vytvoření této falešné stopy představovalo naprosto zásadní prvek atentátu, a na základě velmi pečlivého zkoumání zpravodajských spisů dospěl k závěru, že pravděpodobným pachatelem byl dlouholetý šéf kontrarozvědky CIA James Angleton, a označil ho tak za jednoho z klíčových spiklenců. Tento závěr se dokonale shoduje s naprosto odlišnými argumenty, které předložil zesnulý Michael Collins Piper ve svém stěžejním díle Final Judgment z roku 1994, kde rovněž tvrdil, že Angleton byl ústřední postavou atentátu.
Na příští rok připadá 60. výročí atentátu na JFK. Angleton, ať už byl vinen, nebo ne, zemřel v roce 1987 a všechny ostatní zúčastněné osoby jsou jistě mrtvé již mnoho let, dokonce mnoho desetiletí. Newmanova důležitá kniha vyšla téměř před 30 lety a dnes se zdá, že problém, který tak účinně analyzoval, má sotva naléhavý význam.
Jakmile si však uvědomíme, že naše vláda a média téměř šest desetiletí úspěšně tajily skutečnost atentátu na JFK, musíme nutně přistupovat skepticky i k novějším událostem. Pokud mohl být prezident Spojených států – nejmocnější muž světa – veřejně zlikvidován v důsledku spiknutí, na němž se podílely zlotřilé složky jeho vlastní vlády, a tato pravda pak byla před americkým lidem po celé generace utajována, je možné, že podobným způsobem probíhaly i další důležité záležitosti.
V posledních letech jsem jich pečlivě prozkoumal poměrně hodně a výsledkem je můj seriál Americká Pravda, který nyní obsahuje mnoho desítek jednotlivých článků a jehož celkový rozsah činí téměř půl milionu slov.
*****
Poznámka Admina: Celý originál článku je ze dvou části. První je to, co jsem výše přeložil a publikoval, druhá část článku se týká pandemie COVID 19. Nevím, proč to autor takto spojil, ale celá druhá část nemá žádnou souvislost s atentátem na JFK. Z toho důvodu jsem tuto část již nepřeložil a nepublikoval.
Originál článku: The Unz Review
Úvodní obrázek: ABC News
Překlad a české titulky ve videu: Admin Nekorektní TOP-CZ
