Autor: Mike Whitney, 05. 02. 2023
16. února 2022, celý týden předtím, než Putin vyslal na Ukrajinu bojové jednotky, zahájila ukrajinská armáda těžké bombardování oblasti (na východě Ukrajiny) osídlené převážně etnickými Rusy. Úředníci z pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) se v té době nacházeli v okolí a vedli záznamy o probíhajícím ostřelování. OBSE zjistila, že ostřelování se v průběhu týdne dramaticky zintenzivňovalo, až dosáhlo vrcholu 19. února, kdy bylo zaznamenáno celkem 2 026 dělostřeleckých úderů. Nezapomeňte, že ukrajinská armáda ve skutečnosti ostřelovala civilní oblasti podél linie dotyku, které byly obsazeny jinými Ukrajinci.
Chceme zdůraznit, že úředníci OBSE působili v rámci své profesionální činnosti a shromažďovali důkazy o ostřelování v oblasti z první ruky. Z jejich údajů vyplývá, že ukrajinské síly ostřelovaly a zabíjely vlastní lidi. To vše bylo zdokumentováno a nebylo zpochybněno.
Otázka, kterou si musíme položit, tedy zní: Je bombardování a zabíjení vlastních lidí „válečným aktem“?
Myslíme si, že ano. A pokud máme pravdu, pak musíme logicky předpokládat, že válka začala před ruskou invazí (která byla zahájena o celý týden později) Musíme také předpokládat, že údajná „nevyprovokovaná agrese“ Ruska nebyla vůbec nevyprovokovaná, ale byla přiměřenou humanitární reakcí na úmyslné zabíjení civilistů. Abychom mohli tvrdit, že ruská invaze „nebyla vyprovokovaná“, museli bychom říci, že vypálení více než 4 000 dělostřeleckých granátů do měst a čtvrtí, kde žijí ženy a děti, není provokace? Kdo bude hájit tento názor?
Nikdo, protože je to absurdní. Zabíjení civilistů v Donbasu bylo jasnou provokací, provokací, jejímž cílem bylo vehnat Rusko do války. A – jak jsme již řekli – OBSE měla na místě pozorovatele, kteří poskytli úplnou dokumentaci o ostřelování, jak probíhalo, což je tak blízko železnému svědectví očitých svědků, jak je jen možné.
To je samozřejmě zásadní rozpor s „oficiálním vyprávěním“, které označuje Rusko za pachatele nepřátelských akcí. Jak jsme však ukázali, není tomu tak. Oficiální narativ je špatný. Přesto vás možná nepřekvapí, že většina mainstreamových médií zcela vynechala jakékoli zpravodajství o zjišťovacích aktivitách OBSE na východě Ukrajiny. Jedinou výjimkou byla agentura Reuters, která 18. února zveřejnila záměrně neprůhlednou zprávu s názvem „Rusko vyjadřuje znepokojení nad prudkým nárůstem ostřelování Donbasu“. Zde je výňatek:
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v pátek vyjádřil znepokojení nad prudkým nárůstem ostřelování na východě Ukrajiny a obvinil zvláštní monitorovací misi OBSE, že přehlíží to, co podle něj Ukrajina svým jednáním porušuje mírový proces…..
Washington a jeho spojenci vyjádřili obavy, že nárůst násilí v Donbasu by mohl být součástí ruské záminky k invazi na Ukrajinu. Napětí je již nyní vysoké v souvislosti s ruským vojenským posilováním na severu, východě a jihu Ukrajiny.
Jsme velmi znepokojeni zprávami z posledních dnů – včera a předevčírem došlo k prudkému nárůstu ostřelování za použití zbraní, které jsou podle minských dohod zakázány,“ uvedl Lavrov s odkazem na mírové dohody, jejichž cílem je ukončit konflikt. „Zatím vidíme, že se zvláštní monitorovací mise snaží uhladit všechny otázky, které poukazují na vinu ukrajinských ozbrojených sil, řekl na tiskové konferenci.
Ukrajinská armáda v pátek popřela, že by porušovala mírový proces z Minsku, a obvinila Moskvu z vedení informační války s cílem tvrdit, že Kyjev ostřeluje civilisty, což jsou podle ní lživá tvrzení, která mají za cíl provokaci. ( Rusko je znepokojeno prudkým nárůstem ostřelování Donbasu , Reuters)
Všimněte si, jak chytře agentura Reuters formuluje své zpravodajství, aby tvrzení ukrajinské armády byla stejně důvěryhodná jako tvrzení ruského ministra zahraničí. Agentura Reuters však opomíjí, že zpráva OBSE ověřuje Lavrovovu verzi událostí a zároveň vyvrací tvrzení Ukrajinců. Úkolem novináře je rozlišovat mezi fakty a fikcí, ale opět vidíme, jak agendou řízené zprávy nemají informovat, ale uvádět v omyl.
Pointa, kterou se snažíme vyjádřit, je jednoduchá: Válka na Ukrajině nebyla zahájena tyranským ruským vůdcem (Putinem), který by chtěl obnovit sovětské impérium. Tento narativ je podvod, který byl spíchnut neokonskými spin-maistery snažícími se získat veřejnou podporu pro válku s Ruskem. Fakta, která zde uvádím, lze identifikovat na mapě, kde došlo ke skutečným výbuchům, které pak zaznamenali úředníci, jejichž úkolem bylo právě splnit tento úkol. Vidíte mezi nimi rozdíl? V jednom případě se dějová linie opírá o spekulace, dohady a psychobláboly, zatímco v druhém je dějová linie spojena se skutečnými událostmi, které se odehrály na místě a byly zaznamenány vyškolenými profesionály v oboru. Které verzi událostí věříte více?
Podtrženo a sečteno: Rusko válku na Ukrajině nezačalo. To je jen další falešný příběh. Odpovědnost nese ukrajinská armáda a její představitelé v Kyjevě.
A ještě něco, co média ve svém selektivním zpravodajství obvykle vylučují. Než Putin poslal své tanky přes hranice na Ukrajinu, odvolal se na článek 51 OSN, který poskytuje právní ospravedlnění vojenské intervence. Spojené státy to samozřejmě udělaly již mnohokrát, aby poskytly fíkový list legitimity svým četným vojenským intervencím. V tomto případě je však vidět, kde by takzvaná odpovědnost za ochranu (R2P) mohla být skutečně ospravedlnitelná, vždyť podle většiny odhadů ukrajinská armáda od puče podporovaného Spojenými státy před 8 lety zabila více než 14 000 etnických Rusů. Pokud někdy existovala situace, kdy by obranná vojenská operace mohla být ospravedlnitelná, pak je to právě tato. To však stále plně nevysvětluje, proč se Putin odvolal na článek 51 OSN. Proto se obracíme na bývalého zbrojního inspektora Scotta Rittera, který to vysvětlil takto:
Ruský prezident Vladimir Putin s odvoláním na článek 51 nařídil takzvanou „zvláštní vojenskou operaci“….podle článku 51 nelze pochybovat o oprávněnosti tvrzení Ruska, že ruskojazyčné obyvatelstvo Donbasu bylo vystaveno brutálnímu osm let trvajícímu bombardování, při němž zahynuly tisíce lidí.… Rusko navíc tvrdí, že má k dispozici dokumentární důkazy o tom, že ukrajinská armáda se připravovala na masivní vojenský vpád do Donbasu, který byl předstižen Ruskem vedenou „zvláštní vojenskou operací“. Údaje OBSE ukazují, že ve dnech před ruským vpádem došlo k nárůstu vládního ostřelování oblasti.
Podstatné je, že Rusko předložilo uznatelný nárok dle doktríny předvídavé kolektivní sebeobrany, kterou původně vymyslely USA a NATO, jak se vztahuje k článku 51, který je založen na skutečnosti, nikoli na fikci.
Ačkoli by mohlo být v módě, aby lidé, organizace a vlády na Západě přijali na kolenou závěr, že ruská vojenská intervence představuje bezohledné porušení Charty OSN a jako taková představuje nezákonnou útočnou válku, nepříjemnou pravdou je, že ze všech tvrzení týkajících se zákonnosti předstižné obrany podle článku 51 Charty OSN stojí ruské zdůvodnění invaze na Ukrajinu na pevném právním základě. (Rusko, Ukrajina a válečné právo: Zločin agrese, Consortium News)
Zde je více informací z článku zahraničně-politického analytika Daniala Kovalika:
Válka na Ukrajině probíhala již osm let před ruským vojenským vpádem v únoru 2022. A tato válka vlády v Kyjevě si vyžádala životy asi 14 000 lidí, z nichž mnozí byli děti, a dalších asi 1,5 milionu lidí bylo vysídleno… Vláda v Kyjevě, a zejména její neonacistické prapory, prováděly útoky proti těmto národům… právě kvůli jejich etnické příslušnosti. ..
Charta OSN sice zakazuje jednostranné válečné akce, ale zároveň v článku 51 stanoví, že „nic v této Chartě nesmí narušovat přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu…“ A toto právo na sebeobranu bylo vykládáno tak, že umožňuje zemím reagovat nejen na skutečné ozbrojené útoky, ale i na hrozbu bezprostředního útoku.
Ve světle výše uvedeného soudím,.. že Rusko mělo právo jednat v sebeobraně tím, že zasáhlo na Ukrajině, která se stala prostředníkem USA a NATO pro útok, nejen na ruské etnikum na Ukrajině, ale i taktéž na samotné Rusko. (Proč je ruská intervence na Ukrajině podle mezinárodního práva legální, RT)
Informoval někdo ze západních médií o tom, že se Putin, před zahájením speciální vojenské operace, odvolal na článek 51 OSN?
Ne, žádná média o tom nenapsala ani čárku, protože by tím přiznaly, že Putinova vojenská operace je v souladu s mezinárodním právem. Místo toho média nadále šíří výmysl, že „Hitler-Putin se snaží obnovit sovětské impérium“, což je tvrzení, pro které neexistuje jediný důkaz. Nezapomeňte, že Putinova operace nezahrnuje svržení cizí vlády za účelem dosazení Moskvou podporovaného poskoka, ani vyzbrojení a výcvik cizí armády, která bude použita jako zástupce v boji proti geopolitickému soupeři, ani napěchování země nejmodernějšími zbraněmi za účelem dosažení vlastních úzkých strategických cílů, ani páchání teroristických činů průmyslové sabotáže (Nord-Stream 2) s cílem zabránit hospodářské integraci Asie a Evropy. Ne, Putin se ničeho takového nedopustil. Ale Washington ano, protože Washington není omezován mezinárodním právem. V očích Washingtonu je mezinárodní právo pouze nepříjemností, kterou pohrdavě odmítne, kdykoli je třeba jednostranně jednat. Putin se však k těmto záležitostem nechová zdaleka tak bezstarostně, ve skutečnosti již dlouho hraje podle pravidel, protože věří, že pravidla pomáhají posilovat bezpečnost všech. A má pravdu, pomáhají.
A proto se před vysláním vojáků na pomoc lidem v Donbasu odvolal na článek 51. Cítil, že má morální povinnost poskytnout jim pomoc, ale chtěl, aby jeho kroky byly v souladu s mezinárodním právem. Myslíme si, že dosáhl obojího.
Americký imperiální plánovač George Kennan, architekt první studené války, napsal v roce 1948: „máme asi 50 % světového bohatství, ale jen 6,3 % jeho obyvatelstva“ „Naším skutečným úkolem“ je „udržet toto postavení nerovnosti. @BenjaminNorton
A ještě něco, co v západních médiích nikdy neuvidíte. Nikdy neuvidíte skutečný text Putinových bezpečnostních požadavků, které byly vzneseny celé dva měsíce před vypuknutím války. A neuvidíte je proto, že jeho požadavky byly legitimní, rozumné a nezbytné. Putin chtěl pouze ujištění, že NATO neplánuje umístit své základny, armády a raketová stanoviště na ruských hranicích. Jinými slovy, dělal totéž, co dělají všichni zodpovědní vůdci, aby bránili bezpečnost vlastního národa.
Zde je několik kritických výňatků z textu Putinova návrhu USA a NATO:
Článek 1
Strany spolupracují na základě zásad nedělitelné, rovné a neomezené bezpečnosti a za těmito účely:
Nebudou podnikat akce ani se účastnit či podporovat činnosti, které by ovlivňovaly bezpečnost druhé strany. Nebudou provádět bezpečnostní opatření přijatá každou stranou samostatně nebo v rámci mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice, která by mohla ohrozit základní bezpečnostní zájmy druhé strany.
Článek 3
Smluvní strany nevyužijí území jiných států k přípravě nebo provedení ozbrojeného útoku proti druhé smluvní straně nebo k jiným akcím, které mají vliv na základní bezpečnostní zájmy druhé smluvní strany.
Článek 4
Spojené státy americké se zavazují zabránit dalšímu rozšiřování Organizace Severoatlantické smlouvy na východ a odmítnout přistoupení států bývalého Svazu sovětských socialistických republik k Alianci.
Spojené státy americké nebudou zřizovat vojenské základny na území států bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které nejsou členy NATO, využívat jejich infrastrukturu k jakýmkoli vojenským aktivitám ani s nimi rozvíjet dvoustrannou vojenskou spolupráci.
Článek 5
Smluvní strany se zdrží rozmísťování svých ozbrojených sil a výzbroje, a to i v rámci mezinárodních organizací, vojenských aliancí nebo koalic, v oblastech, kde by takové rozmístění mohla druhá smluvní strana vnímat jako ohrožení své národní bezpečnosti, s výjimkou takového rozmístění na území států smluvních stran.
Strany se zdrží letů těžkých bombardérů vybavených jadernou nebo nejadernou výzbrojí nebo nasazení hladinových válečných lodí jakéhokoli typu, a to i v rámci mezinárodních organizací, vojenských aliancí nebo koalic, v oblastech mimo vnitrostátní vzdušný prostor, respektive vnitrostátní teritoriální vody, odkud mohou útočit na cíle na území druhé strany.
Strany povedou dialog a budou spolupracovat na zdokonalení mechanismů pro předcházení nebezpečným vojenským aktivitám na volném moři a nad ním, včetně dohody o maximální vzdálenosti přiblížení mezi válečnými loděmi a letadly.
Článek 6
Strany se zavazují, že nebudou rozmísťovat pozemní rakety středního a kratšího doletu mimo svá státní území, jakož i v oblastech svých státních území, z nichž mohou tyto zbraně útočit na cíle na státním území druhé strany.
Článek 7
Strany se zdrží rozmístění jaderných zbraní mimo svá státní území a vrátí takové zbraně, které již byly rozmístěny mimo jejich státní území v době vstupu Smlouvy v platnost, na svá státní území. Strany odstraní veškerou stávající infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo svá území.
Smluvní strany nebudou cvičit vojenský a civilní personál z nejaderných zemí v používání jaderných zbraní. Strany nebudou provádět cvičení nebo výcvik sil všeobecného určení, které zahrnují scénáře zahrnující použití jaderných zbraní. (To Make Sense of War, Israel Shamir, Unz Review)
Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, čeho se Putin obával. Obával se rozšiřování NATO a zejména vzniku nepřátelské vojenské aliance podporované Washingtonem vycepovanými nacisty, kteří by okupovali území na jeho západním křídle. Bylo to od něj nerozumné? Měl tyto USA podporované rusofoby přijmout a dovolit jim, aby umístili své rakety na jeho hranici? Bylo by to rozumné?
Co tedy můžeme ze seznamu Putinových požadavků vyvodit?
Za prvé můžeme vyvodit, že se nesnaží obnovit sovětské impérium, jak na tom neúnavně trvá MSM. Seznam se zaměřuje výhradně na požadavky související s bezpečností, na nic jiného.
Zadruhé dokazuje, že válce se dalo snadno předejít, kdyby Zelenskij jednoduše zachoval status quo a formálně oznámil, že Ukrajina zůstane neutrální. Ve skutečnosti Zelenskij v březnu při jednáních s Moskvou skutečně souhlasil s neutralitou, ale Washington zabránil ukrajinskému prezidentovi dohodu uskutečnit, což znamená, že Bidenova administrativa je do značné míry zodpovědná za probíhající konflikt. (RT dnes zveřejnila článek, v němž jasně uvádí, že v březnu bylo dosaženo dohody mezi Ruskem a Ukrajinou, ale USA a Velká Británie ji záměrně zmařily. Washington chtěl válku).
Za třetí to ukazuje, že Putin je rozumný vůdce, jehož požadavky měly být ochotně přijaty. Bylo od Putina nerozumné požadovat, aby se „Strany zdržely nasazení svých ozbrojených sil a … vojenských aliancí … v oblastech, kde by takové nasazení mohla druhá strana vnímat jako ohrožení své národní bezpečnosti“? Bylo od něj nepřiměřené žádat, aby „Strany odstranily veškerou existující infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo svá národní území“?
Kde přesně jsou ony „nepřiměřené požadavky“, které Putin údajně vznesl?
Žádné tam nejsou. Putin nevznesl žádné požadavky, které by USA nevznesly, kdyby “ šlo o jejich zájmy“.
To jen dokazuje, že válka není bojem za osvobození Ukrajiny ani za demokracii. To je nesmysl. Je to válka, jejímž cílem je „oslabit“ Rusko a nakonec odstranit Putina od moci. To jsou prvořadé cíle. To znamená, že ukrajinští vojáci neumírají za svou zemi, ale za elitářský sen rozšířit NATO, rozdrtit Rusko, obklíčit Čínu a prodloužit hegemonii USA o další století. Ukrajina je pouze bitevním polem, na němž se odehrává boj velmocí.
V tomto článku se snažíme poukázat na několik bodů:
- Kdo začal válku?
Odpověď – válku začala Ukrajina - Byla ruská invaze porušením mezinárodního práva?
Odpověď– Ne, ruská invaze by měla být schválena podle článku 51 OSN. - Mohlo se válce předejít, kdyby Ukrajina vyhlásila neutralitu a splnila Putinovy rozumné požadavky?
Odpověď– Ano, válce se dalo předejít - Poslední bod se týká Minských dohod a toho, jak nepoctivost západních představitelů ovlivní konečné řešení situace na Ukrajině. Jsem přesvědčen, že Washington ani spojenci v NATO nemají ani ponětí o tom, jak vážně byly mezinárodní vztahy zdecimovány minskou zradou. Ve světě, kde lze právně závazné dohody bez okolků zahodit ve jménu politické účelnosti, je jediným způsobem řešení sporů hrubá síla. Přemýšlel o tom někdo v Německu, Francii nebo Washingtonu, než začal jednat? (Ale nejprve několik informací o Minsku.)
Cílem minské dohody bylo ukončit boje mezi ukrajinskou armádou a etnickými Rusy v ukrajinské oblasti Donbas. Povinností čtyř účastníků dohody – Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny – bylo zajistit, aby obě strany dodržovaly podmínky dohody. V prosinci však bývalá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru pro jeden německý časopis uvedla, že nikdy nebylo v úmyslu dohodu realizovat, místo toho bylo v plánu využít čas k posílení Ukrajiny, aby se připravila na válku s Ruskem. Je tedy zřejmé, že Spojené státy od počátku zamýšlely vyprovokovat válku s Ruskem.
Dne 5. září 2014 podepsaly Minsk 1 Německo, Francie, Ukrajina a Rusko, ale smlouva se neuskutečnila a boje se obnovily. Dne 12. února 2015 byl podepsán Minsk 2, ale ani ten neuspěl. Podívejte se, prosím, na tento krátký segment na You Tube od Amita Sengupty, který podává stručný přehled Minských dohod a jejich důsledků:
(11:40 minuta) „V roce 2015 měly Německo a Francie hrát neutrální roli, měly přimět Ukrajinu a Rusko k dodržování pravidel. Ale neudělaly to, a důvod, proč to neudělaly, odhalila Angela Merkelová v rozhovoru 7. prosince. Merkelová řekla: „Minská dohoda z roku 2014 byla pokusem dát Ukrajině čas. Dala také čas na to, aby se stala silnější, jak je dnes vidět. Ukrajina z let 2014 a 2015 není současnou Ukrajinou“. V podstatě všichni tři partneři minských dohod lhali a zradili Rusko. Dokonce i Putin řekl: „Jednoho dne se Rusko bude muset s Ukrajinou dohodnout, ale Německo a Francie Rusko zradily a nyní Ukrajině pomáhají zbraněmi.“ … Je škoda, že se západní političtí představitelé zapojují do jednání, která nehodlají dodržovat a prosazovat… (ukrajinský prezident Petro Porošenko přiznal totéž co Merkelová a Hollande)….Nyní dokonce i Putin uznal, že souhlasit s Minskými dohodami byla chyba. Dokonce řekl, že problém Donbasu měl být tehdy řešen silou zbraní. (2015) Rusko čekalo 8 let, než uznalo nezávislost Donbasu, a pak letos zahájilo útok v plném rozsahu. Tehdy však Putin nabyl dojmu, že minské dohody – garantované Německem a Francií a jednomyslně schválené Radou bezpečnosti OSN včetně Spojených států – krizi vyřeší a poskytnou Donbasu autonomii, přičemž zůstane součástí Ukrajiny. Německo a Francie měly zajistit, aby minské dohody byly prováděny v letech 2015 až 2022. Kolektivní Západ vždy věděl, že jediným řešením je válka. Nikdy nechtěli mír, jen si hráli na to, že se jedná o Minskou dohodu. takže vidíte, že je to diplomatická „výhra“ pro západ…….
Francie a Německo uklidnily Rusko minskou dohodou a daly mu falešné naděje na mírové urovnání. Ve skutečnosti však získávaly Ukrajině čas na vybudování armády. Nikdy nešlo o diplomatické řešení; kolektivní Západ – který zahrnuje Spojené státy, NATO, Evropskou unii a skupinu G-7 – namluvil Rusku, že existuje diplomatické řešení konfliktu na Donbasu (ale) místo toho připravoval Ukrajinu na plnohodnotnou válku proti Rusku. Ať tak či onak, k této válce mělo dojít. Diplomatické řešení nikdy neexistovalo…. To je to, co chtěla Angela Merkelová sdělit: „Studená válka nikdy neskončila“. Byla německou kancléřkou, když v roce 2014 došlo na Ukrajině k převratu a byly podepsány Minské dohody. Proto její příspěvek k této duplicitní hře spolu s Německem, Francií, Ukrajinou a USA- vedl k této válce. A ona to velmi dobře ví. Ale tak jako tak to pro Německo a Francii, jejichž ekonomiky byly těžce poškozeny, nedopadne dobře. Ukrajina bude zcela zničena. Stane se Afghánistánem Evropy. Za vyvraždění Ukrajiny mohou západní političtí představitelé. Stejně jako od roku 2014 podniká ukrajinská vláda kruté vojenské útoky proti rusky mluvícím ukrajinským civilistům v oblasti Donbasu. Byly zabity tisíce rusky mluvících civilistů. Rusko si mělo toto území vzít zpět v roce 2014 spolu s Krymem. Tehdy však Rusko padlo do pasti Minských dohod západních zemí. … Tuto válku nezačalo Rusko, ale Spojené státy. Ukrajina je pouze pěšákem, kterého podporují USA a ostatní evropské vlády. A je škoda, že ukrajinská vláda slouží zájmům Spojených států, a ne ukrajinského lidu. ( Odhalení Angely Merkelové o Minských dohodách | Válka Rusko Ukrajina , Amit Sengupta, You Tube)
Význam minské zrady a její dopad na konečné řešení situace na Ukrajině nelze podceňovat. Když se ztratí důvěra, mohou si národy zajistit bezpečnost pouze hrubou silou. To znamená, že Rusko musí rozšířit svůj perimetr tak daleko, jak to bude nutné, aby zajistilo, že zůstane mimo dostřel nepřítele. (Putin, Lavrov a Medveděv již naznačili, že právě to mají v plánu.) Za druhé, nový perimetr musí být trvale opevněn bojovými jednotkami a smrtícími zbraněmi, které jsou udržovány v pohotovosti. Když se smlouvy stanou nástrojem politického oportunismu, pak se národy musí smířit s trvalým válečným stavem. To je svět, který Merkelová, Hollande, Porošenko a USA vytvořili tím, že se rozhodli využívat „základní kámen mezinárodních vztahů“ dohody k prosazování svých úzkých válečných cílů.
Jen by nás zajímalo, jestli si někdo ve Washingtonu uvědomuje, jakou sviňárnu tím způsobili?
****
Mike Whitney je renomovaný geopolitický a sociální analytik působící ve státě Washington. Svou kariéru nezávislého občanského novináře zahájil v roce 2002 s odhodláním věnovat se poctivé žurnalistice, sociální spravedlnosti a světovému míru. Je výzkumným spolupracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG).
Originál článku a obrázků: The Unz Review
Překlad a úpravy obrázků: Admin Nekorektní TOP-CZ
