Autor: Andrew Korybko, 27. 03. 2023
Amerika je přesvědčena, že musí za každou cenu udělat vše, co je nutné, aby zabránila izraelskému státu uplatňovat své suverénní právo pod obnoveným vedením Netanjahua na rovnováhu mezi zlatou miliardou Západu a čínsko-ruskou entitou v nové studené válce, místo aby se rozhodně postavila na stranu prvního proti druhému. Zejména jeho „hluboký stát“ chce, aby Izrael vyzbrojil Kyjev, což by, jak sám Netanjahu varoval na začátku tohoto měsíce, mohlo náhle katalyzovat krizi s Ruskem v Sýrii a otevřít takto „druhou frontu“ v celoevropské „zadržovací“ kampani USA.
Poslední události v Izraeli nelze popsat nijak jinak, než jako barevnou revoluci, použitím protestů se zbraněmi k dosažení změny režimu a jeho vylepšení, a/nebo restartu režimu (dalekosáhlá ústavní reforma zaměřená hlavně na oslabení státu obvykle prostřednictvím federalismu podobného bosenskému). Zprávy zde, zde a zde přesvědčivě dokládají, že za tím stojí Spojené státy, přičemž první z nich dokládá částečné financování ministerstvem zahraničí.
Již v polovině ledna bylo vyhodnoceno, že „izraelští protestující fungují jako užiteční idioti pro unipolární barevnou revoluci„, jejíž analýzu nyní shrneme, než přejdeme k vysvětlení důvodu, proč vše právě dosáhlo krizových rozměrů. Stručně řečeno, liberální globalisté, kteří v současnosti formulují zahraniční politiku USA, pohrdají Netanjahuem, (s přezdívkou „Bibi“), z ideologických důvodů souvisejících s jeho konzervativně-suvérenním pohledem na svět.
Uprostřed hrozicího rozštěpení mezinárodních vztahů na Zlatou miliardu Západu vedeného USA, čínsko-ruskou entitu a neformálně indický globální Jih, si Bibi představuje, že se Izrael více spojí se všemi třemi bloky nové studené války, aby takto maximalizoval svou strategickou autonomii. Přestože dědictví spojeneckých vztahů s USA zůstává silné, Bibi nechce dovolit Bidenovi, aby toho využil a donutil tak Izrael distancovat se od čínsko-ruské entity jen proto, aby posloužil zájmům USA s nulovým součtem.
Jeho pohled na domácí politiku je navíc zcela odlišný od vládnoucích amerických elit v tom smyslu, že mu není příjemné nechat liberálně-globalistické myšlenky proniknout až do izraelské společnosti, což by, jak se obává, mohlo nakonec vést k její radikální revizi v něco, co její zakladatelé nikdy nezamýšleli. Je irelevantní, jaký postoj zaujímá čtenář k Palestině, protože předmětem této analýzy jsou vztahy Izraele na státní úrovni se Zlatou miliardou Západu vedenou USA a čínsko-ruskou entitou.
Výše zmíněný kontext bezprecedentního napětí mezi nimi v tomto historickém okamžiku mezinárodních vztahů připravil půdu pro to, aby se o víkendu nakonec přelilo do hybridní války USA proti Izraeli. Američanům naklonění příslušníci izraelské elity, včetně Bibiho vlastního ministra obrany, se rozhodně obrátili proti němu a vrhli se na podporu těch barevných revolucionářů, kteří stále násilnějšími způsoby masově agitují za to, aby upustil od svých justičních reforem.
Stávající vůdce ví, že má jen malou šanci plně realizovat konzervativně-svobodomyslný program, který ho potřetí vrátil do premiérského křesla, pokud bude soudnictví nadále pod vlivem liberálních globalistů, jejichž skutečná loajalita leží na straně USA. To vysvětluje Bibiho odmítání vzdát se změn, které využili částečně profesionální protestující financovaní USA k tomu, aby posloužily jako takzvaná „spouštěcí událost“ pro spuštění jejich předem naplánovaných nepokojů.
Již před jeho znovuzvolením se ukázalo, že izraelská společnost se v průběhu let hluboce rozdělila na konzervativně-svobodomyslné a liberálně-globalistické, což vytvořilo úrodnou půdu pro výše zmíněné agitační aktéry, aby mohli manipulovat s velkými skupinami obyvatelstva. Není pochyb o tom, že kritická masa společnosti podporuje jejich vize a že jejich odpor proti Bibiho reformám je upřímný, ale jde o to, že jsou těmito profesionálními provokatéry využíváni jako zbraně proti státu.
Strategie a taktika ovládání davu se snaží z průměrných protestujících udělat nástroje hybridní války, které narušují společnost, zastrašují její členy, kteří nesouhlasí s jejich požadavky, a dokonce svádějí složky ozbrojených sil k nebezpečnému opuštění služby. Aby bylo jasno, posledně zmíněný postřeh je v kontextu této analýzy sdílen z hlediska zájmů izraelského státu a neměl by být interpretován jako výrok namířený proti palestinské věci.
Kumulativním důsledkem této operace je, že se Izrael dostal do své nejhorší politické krize v historii, jejíž kořeny jsou sice domácí, ale nebýt vměšování USA, nedosáhly by tyto již dříve existující ideové rozpory současných epických rozměrů, které ohrožují izraelský stát. Další fází hybridní války USA proti Izraeli, která je vedena snahou jejich vládnoucích liberálních globalistů sabotovat Bibiho konzervativně-svobodomyslnou politiku, by mohlo být zažehnutí nekonvenční války.
Opět se nejedná o žádné prohlášení o palestinské věci, pouze o předpověď, že zájmům USA, tak, jak je v tuto chvíli koncipuje jejich stálá vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie („deep state“), slouží další destabilizace izraelského státu. Tento „řízený chaos“ má usnadnit vylepšení režimu, změnu režimu a/nebo jeho restart, a to dokonce až k puči IDF a Mosadu proti Bibimu a vynucenému „dvoustátnímu řešení“.
Amerika je přesvědčena, že musí za každou cenu udělat vše, co je nezbytné, aby zabránila izraelskému státu v uplatnění jeho svrchovaného práva pod obnoveným Bibiho vedením balancovat mezi zlatou miliardou Západu pod vedením USA a čínsko-ruskou entitou, místo aby se rozhodně postavila na stranu prvního proti druhému. Především jeho „hluboký stát“ chce, aby Izrael vyzbrojil Kyjev, což by, jak Bibi začátkem tohoto měsíce varoval, mohlo náhle katalyzovat krizi s Ruskem v Sýrii.
Jenže právě takový výsledek si USA přejí, protože by tím mohly otevřít takzvanou „druhou frontu“ v rámci své euroasijské kampaně proti Rusku, poté, co poslední snahy v Gruzii a Moldavsku zatím selhaly. Kromě toho by velká krize v západní Asii taktéž mohla zabránit urychlenému vzestupu tohoto regionu jako nezávislého pólu vlivu v nově vznikajícím multipolárním světovém řádu, jehož scénář se stal životaschopným po sblížení Íránu a Saúdské Arábie zprostředkovaném Čínou.
Tento výše zmíněný vývoj spolu s Bibiho plánovanou multialignancí mezi Zlatou miliardou Západu vedenou USA a čínsko-ruskou entitou by takto mohl vést k téměř úplné ztrátě amerického vlivu na západní Asii, zejména pokud Izrael začne de-dolarizovat svůj obchod, jak se očekává, že brzy učiní Saúdská Arábie. Jednoduše řečeno, v sázce je budoucí role celého regionu v probíhající globální systémové transformaci, čímž se vysvětluje velký strategický význam krize Izraele, která se vyhrotila v USA.
Společensko-politická (měkká bezpečnostní) dynamika není Bibimu moc nakloněna, což by mohlo vést buď k jeho ústupu, nebo ke svržení, přičemž oba tyto výsledky zvyšují šanci, že se Izrael podřídí roli vazala USA v nové studené válce, místo aby dál pokračoval ve své trajektorii nezávislého hráče. Pokud se ale vojenská (tvrdá bezpečnostní) dynamika ztíží, například v případě intifády, kterou USA tiše schválily, pak by jeho odstranění mohlo být hotovou věcí, pokud se mu nepodaří nastolit vojenskou diktaturu.
Aby nedošlo k nedorozumění, předchozí scénář zdaleka neznamená, že palestinská věc je nelegitimní, ale pouze to, že ji USA mohou využít jako všechny ostatní v rámci svých širších zájmů. V každém případě je situace mimořádně hořlavá a je těžké předvídat, co se bude dít dál. Nic podobného se v Izraeli ještě nestalo, ani na domácí scéně, ani z hlediska jeho vazeb na USA. Je to doslova bezprecedentní, zejména pokud jde o vysvětlovaný dopad na mezinárodní vztahy.
*****
Andrew Korybko, je americký politický analytik působící v Moskvě, který se specializuje na problematiku vztahů mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Nové hedvábné stezky (One Belt One Road) a hybridní válkou.
Originál článku a úvodního obrázku: Andrew Korybko’s Newsletter
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
