Nemávejte lejstry před muži s meči – Konzervativní noviny

Americký ministr zahraničí pronesl minulý týden projev, který je hozenou rukavicí všem nadnárodním organizacím a nepřehlédnutelným signálem, že Spojené státy hodlají pokračovat v prosazování svých národních zájmů. A také o tom, že k obratu je někdy dlouhá cesta. Aktuální zprávy z Ameriky nabízejí kolegové ze Sýru zdarma. Pokud padne Amerika, nebude kam utéct, varují.

Marco Rubio hovořil na půdě „Federalist Society“. Ta byla založena v roce 1982 několika studenty práv s cílem hájit a propagovat konzervativní principy uspořádání státu. To jest, v prvé řadě chránit osobní svobody jednotlivce. Ve svém projevu hovořil ministr mimo jiné o dvou aspektech současné situace v USA a na mezinárodní scéně (výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor):

O porážkách

Necelé dva roky po začátku prvního funkčního období Ronalda Reagana to vypadalo, že se všechno ubírá špatným směrem. Ronald Reagan v prvních volbách drtivě zvítězil. (Pozn. autora: Vyhrál ve 44 z 50 států.) Nastoupil do úřadu s ambiciózním politickým mandátem, přežil pokus o atentát a okamžitě splnil svůj klíčový volební slib, jímž bylo historické snížení daní.

Na počátku roku 1982 však vítězné pocity ustoupily rostoucímu pocitu skleslosti. Reaganova administrativa čelila své první velké politické krizi. Prezident Reagan byl o čtyři procenta ještě méně oblíbený než prezident Carter ve stejné fázi funkčního období.

Ekonomika se střemhlavě propadla. Nezaměstnanost se blížila dvouciferným číslům, byla nejhorší za posledních 40 let a mnoho lidí z toho nesprávně vinilo prezidenta. Dokonce jeho zahraničně politické ambice začaly ztrácet půdu pod nohama, protože rostoucí obavy z jaderné války s Ruskem přerostly v lidové povstání proti jeho snahám bojovat proti sovětskému komunismu po celém světě. Situace následně vyústila v drtivé republikánské ztráty v Kongresu. (Pozn. autora: Demokraté získali 26 křesel a upevnili si velkou většinu v dolní komoře parlamentu.)

Počátek změny

V té době zorganizovali čtyři studenti práv sympózium na téma konzervatismu. Přišlo 200 lidí. Jedním z mluvčích byl profesor práv Antonin Scalia z Chicaga, který posluchačům odhalil hlavní problém. Konzervativní síly byly v USA na federální úrovni půl století v defenzívě. (Pozn. autora: Antonin Scalia se následně stal soudcem Nejvyššího soudu a jednou z ikon konzervativního výkladu Ústavy.)

Politika vyžaduje více než jen vítězství ve volbách, protože vláda není jediným zdrojem politické moci. Moc se nachází na univerzitách. Média jsou zdrojem moci. Moc se nachází v mnoha koutech občanské společnosti, ve všech institucích, které utvářejí naše chápání nás samých jako národa a lidu.

To je něco, co levice v posledních šedesáti letech chápala často lépe než pravice. Volby rozhodují o tom, kdo bude po určenou dobu zastávat daný úřad. Ale volby samy o sobě nerozhodují o tom, co učí naše instituce nebo v co věří právníci, které myšlenky jsou považovány za hodné respektu či normální a které jsou již za hranou. Vláda může hrát klíčovou roli při formování těchto záležitostí, ale nemůže je zásadně proměnit za pouhé dva, čtyři nebo osm let. Takovou změnu je možné uskutečnit v průběhu jedné generace či déle.

O mezinárodním právu

Pro globální elity není mezinárodní právo neutrálním souborem pravidel. Je nástrojem a prostředkem k prosazování jejich zájmů pod záminkou univerzálních principů. Jsou například horlivými obhájci demokracie, dokud jejich zájmy neohrozí konkrétní volby. Kážou nám o důležitosti suverenity, a přitom požadují, aby státy odevzdaly kontrolu nad svými hranicemi a přenechaly rozhodování o imigračních zákonech nevoleným mezinárodním soudům. Tvrdí, že se staví proti všem formám imperialismu, dobývání a nadvlády, ale sami se snaží uplatňovat autoritu nad každou zemí a každou vládou.

Američané nikdy nesouhlasili s podřízením se Mezinárodnímu trestnímu soudu, ale tento soud a jeho spojenci v globální byrokracii se sami pasovali za soudce, porotu i kata mezinárodního řádu. Myslí si, že mají právo vládnout všem, ale nikomu se nezodpovídají.

Lejstra versus meče

Určitě to mohou zkusit. Ale pokud budou natolik pošetilí, že se pokusí vnutit Američanům svá papírová nařízení, naše odpověď bude pravděpodobně stejná jako odpověď generála Pompeia: Přestaňte citovat zákony lidem s meči. Není politicky korektní to říkat, ale přesně tohle řekl.

Zneužívání mezinárodního práva se nijak výrazně neliší od toho, co vidíme v Americe. Aktivistické soudy, které se snaží vládnout za pomoci soudních zákazů, nebo jejich spojenci v akademické sféře, médiích a ve třídě profesionálních aktivistů. Jsou to ti samí lidé, kteří ještě před několika lety označovali Ústavu za rasistický a zpátečnický dokument, který sepsali otrokáři a jehož jediným účelem bylo chránit zájmy bohatých bílých mužů.

Smysl práva

Tito lidé dnes s velkým patosem hovoří o obraně principů vlády a plnění svých ústavních povinnosti. Pro ně je základním smyslem práva, ať už amerického nebo mezinárodního, oslabit Spojené státy. Chtějí podkopat naši schopnost jednat jako suverénní národ. Říkají nám, že podle svatých principů musíme odevzdat naši suverenitu, vítat každého cizince z jakéhokoli konce světa, který bez povolení zaklepe na dveře, a proměnit naše města v uprchlické tábory pro celou planetu. Přesvědčují nás, že máme dovolit našim zahraničním rivalům, aby zaplavili naši zemi drogami a zločinem, a že naší reakcí má být zdvořilá stížnost. V naší historii ani v historii žádného jiného velkého národa není absolutně nic, co by od nás vyžadovalo, abychom uznali legitimitu jakékoli z těchto směšných myšlenek.

Marxův duch

Dnes nám někteří tvrdí, že si musíme zvyknout na pohodlný a tichý úpadek. Říkají nám, že naše odhodlání jednat ve vlastním zájmu je útokem na univerzální „řád založený na pravidlech”. Podle této teorie nemůže ani samotný prezident USA omezovat obchod či imigraci nebo zjišťovat, jakým způsobem utrácíme dolary daňových poplatníků v zahraničí. Ihned čelí zuřivé reakci mezinárodních právníků, nevládních organizací a byrokratů v OSN, kteří odsuzují ohrožení jejich globálních hodnot.

To vše, doma i v zahraničí, je výsledkem rovnostářského a pesimistického ducha naší doby. Svádí nás to k tomu, abychom se zřekli odpovědnosti za svůj vlastní osud a hledali útočiště v nablýskaných obecných frázích mezinárodního práva. I když jsme porazili sovětský komunismus, nad duchem Marxe jsme nezvítězili. Marxův duch stále žije. Žije v těchto nových formách a doktrínách, které podřídily národní vůli služebnickému světovému konsenzu. Marxismus se snažil smazat rozdíly mezi lidmi. Radikálové současnosti usilují o zrušení rozdílů mezi samotnými národy.

Co by řekl George Washington?

Na závěr zmínil Marco Rubio příběh George Washingtona, který během války o americkou nezávislost čelil v roce 1776 mimořádně nepříznivým podmínkám. Zbývalo mu méně než tři tisíce bojeschopných mužů, kteří neměli pořádné vybavení a trpěli hladem a zimou. Revoluční náboj zmizel. Tisíce Američanů akceptovaly nabídku amnestie a uznaly svoji podřízenost britské koruně. V dopise svému bratrovi napsal George Washington, že „pokud se něco brzy nestane, hra se blíží svému konci”.

Dopis ale uzavřel slovy: „Hluboce přesvědčen o správnosti našeho boje, nemohu jinak než si myslet, že se vyhlídky zlepší, ačkoliv jsou z dobrých důvodů momentálně skryty za mraky.” O pět let později obklíčila jeho vojska za pomoci Francouzů britské jednotky u Yorktownu. Bitva u Yorktownu znamenala konec britské nadvlády v Americe.

Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!