Východopruský rodák Gerhard „Gerd“ Barkhorn, narozený 20. května 1919 v Königsbergu, je dnes znám jako historicky druhý nejúspěšnější stíhač všech dob, kterému se připisuje sestřelení 301 nepřátelských letounů. Nebýt toho, že byl v roce 1944 zraněn a dlouho nemohl bojově létat, možná by se stal i tím nejúspěšnějším a překonal by tak svého přítele Ericha Hartmanna. Možná. A nebo se také konce války vůbec nemusel dožít a zranění ho tak paradoxně zachránilo. Kdo ví.
Buď jak buď, Barkhorn se z kadeta Luftwaffe, do které vstoupil v roce 1937, postupně proměnil v „mašinu“ na sestřely. První bojové lety si 21mladík připsal během západního tažení v „barvách“ stíhací eskadry JG 2. V bitvě o Británii byl sestřelen hned dvakrát, pokaždé však měl štěstí.
Foto: Gerhard „Gerd“ Barkhorn | Wikimedia Commons / Public domain
Od léta 1941 se pak již jako příslušník Jagdgeschwader 52 zúčastnil východního tažení. V listopadu téhož roku byl povýšen na nadporučíka. Nic však stále moc nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane tak úspěšný stíhač. Gerhard Barkhorn však postupně přidával další a další sestřely a když se psal 19. prosinec 42. roku, dosáhl magické hranice 100 vzdušných vítězství. O měsíc později byl dekorován Rytířským křížem.
Nyní již kapitán Barkhorn a velitel II. skupiny JG 52 přidal ke svým stům sestřelům za necelý rok služby další stovku a k 19. listopadu 1943 mu tedy byly uznány dvě stovky sestřelených nepřátelských strojů. Na jaře 1944 byl vyznamenán Rytířským křížem s Dubovými listy a meči, to již byl na směrovce jeho Messerschmittu Bf 109G namalován symbol 250 vítězství. Na konci května byl však těžce raněn do nohy a ruky poté, co si v leteckém boji nevšiml sovětské Airacobry, která jeho „Messer“ těžce poškodila. Barkhorn byl „mimo hru“ po následující čtyři měsíce.
Foto: Barkhorn v kokpitu Bf 109, podzim 1943 | Wikimedia Commons / Public domain
V polovině ledna 1945 následovalo přeložení k JG 6 a tedy i k útvaru patřícímu k obraně nebe nad Říší. Tou dobou již Barkhorn překonal hranici 300 sestřelů. Jako velitel JG 6 se do vzduchu již moc nedostával, což mu zřejmě opět zachránilo život tváří tvář obrovské spojenecké převaze. Barkhorn si uvědomoval blížící se porážku. Měl války dost. Také stále hůře nesl těžké ztráty mezi nezkušenými nováčky a po nervovém zhroucení byl nakonec z čela Jagdgeschwader 6 odvolán. Přesto se ještě do kokpitu bojového letounu vrátil a to poté, co mu Adolf Galland nabídl místo u jeho elitní Jagdverband 44 létající na proudových Messerschmittech Me 262. Za jeho řízením si však již žádný další sestřel nepřipsal, ba co hůř, právě na „Vlaštovce“ 21. dubna 1945 musel po požáru motorů nouzově přistát, aby se ještě stal terčem dvojice pilotů amerických Mustangů, kteří ho lehce zranili. Gerhard Barkhorn byl ze zajetí propuštěn v září 1945.
V roce 1956 se vrátil do služby u západoněmeckého letectva. Do důchodu odešel přesně po 20 letech v roce 1976. Užíval si ho následujících 7 let, než měl spolu s manželkou Christl 6. ledna 1983 na zasněžené dálnici u Kolína nad Rýnem těžkou autonehodu. Zatímco jeho milovaná žena zemřela na místě, Gerhard Barkhorn o svůj život bojoval až do 8. ledna, kdy i on podlehl zranění. Bylo mu 63 let.
Zdroj: Museum of Flight, War History Online
