Před pár dny uplynulo 80 let ode dne, kdy britské bombardéry Avro Lancaster definitivně skoncovaly s chloubou Kriegsmarine a nebezpečným soupeřem plavidel Royal Navy, bitevní lodí Tirpitz.
Foto: Rozpoznávací kresba Tirpitze připravená americkým námořnictvem | U.S Navy
Kýl Tirpitzu byl položen v říjnu 1936 pod označením Schlachtschiff G. Dne 1. dubna 1939 byla loď spuštěna na vodu a koncem února 1941 zahájila zkušební plavby. Byla takřka po všech stránkách shodná se sesterskou bitevní lodí Bismarck, až na drobná vylepšení, jako doplnění dvou čtyřhlavňových torpédometů a zdokonalený systém manipulace s průzkumnými letouny Arado Ar 196.
Po zdlouhavých zkouškách na Baltském moři byl Tirpitz koncem září 1941 připraven k bojovému nasazení. Jeho první akcí bylo křižování ve Finském zálivu, kde měl zabránit vyplutí sovětského Baltského loďstva. Poté byl odeslán do norského Trondheimu k narušování spojeneckých konvojů plujících do Murmanska a Archandělska, ale při prvním výpadu nedokázal nalézt nepřátelský konvoj a 9. března 1942 jen těsně unikl poškození torpédonosnými bombardéry Fairey Albacore z britské letadlové lodi HMS Victorious.
Jeho následující pohyb byl mnohem úspěšnější, byť ne záměrně, protože přesun na kotviště považovali Britové za známku připravovaného vyplutí na moře. To vedlo k rozpuštění konvoje PQ.17, což umožnilo ponorkám a bombardérům potopit 24 spojeneckých obchodních lodí a defacto tento konvoj zmasakrovat.
Přestože Tirpitz už žádný další výpad nepodnikl, nešlo nebrat ohled na jeho přítomnost v severních vodách. Britské Královské námořnictvo muselo udržovat v domácích vodách dvě bitevní a jednu velkou letadlovou loď pro případ jeho vyplutí na moře.
První z dlouhé řady pokusů o jeho vyřazení byl podniknut prostřednictvím živých torpéd Chariot v říjnu 1942, ale Charioty byly ztraceny při nehodě a nedosáhly ničeho. V září 1943 se Tirpitz ještě jednou vydal na moře, ale jenom k bombardování Špicberek. Později v témže měsíci pronikly dvě britské miniponorky X zábranami v Altenfjordu a položily pod kýl Tirpitze dvoutunové nálože, které způsobily poškození 380 mm věží a hlavní strojovny.
Oprava trvala do jara 1944, ale právě když se loď 3. dubna vydala na moře, zaútočilo na ní 40 střemhlavých palubních bombardérů Fairey Barracuda z britských letadlových lodí. Tento útok leteckých sil britského námořnictva způsobil vážné škody, ale další dva nálety v červenci a srpnu již mnoho škod nezpůsobily, protože strmé stěny fjordu takřka znemožňovaly přesné bombardování. Nakonec se 15. září podařilo bombardérům RAF Avro Lancaster zasáhnout Tirpitz pumami ráže 5 443 kg, které ji těžce poškodily. Tirpitz musel být přesunut k opravě na jih do Trondheimu, kde další dva nálety Lancasterů přeci jen vedly k jeho zničení.
Poslední a definitivní úder na Tirpitze byl proveden 12. listopadu 1944. Toho dne se na německé plavidlo vrhlo celkem 32 britských čtyřmotoráků Lancaster ze stavu 9. a 617. speciální perutě RAF. Ty se nad kotvištěm objevily v 9:35 ráno, a přestože dělostřelci na Tirpitzu zahájili proti bombardovacímu svazu palbu i z hlavních děl ráže 380 mm a podařilo se jim svaz rozptýlit, útoku zabránit nedokázali.
Bitevní loď byla zasažena třemi 5 443 kg pumami Tallboy, z nichž ovšem první po dopadu mezi dělové věže A a B neexplodovala. Další Tallboy ovšem účel splnil, když po dopadu do středu lodi vybuchl a způsobil těžké škody. Třetí puma vybuchla poblíž dělové věže C. Několik dalších pum zničilo pískové valy, které měly zabránit převržení plavidla. Právě Tallboy jenž zasáhl loď prakticky do středu, způsobil krom silné devastace paluby a nástaveb také velké nabrání mořské vody, které vedlo k postupnému převracení lodi. Když už se zdálo, že se náklon podařilo zastavit, krátce před 10. hodinou explodovalo střelivo v dělostřelecké věži C. Ta vylétla do výšky zhruba 25 metrů a za ohlušující detonace dopadla do vody. To byl poslední hřebíček do „rakve“ Tirpitzu, jenž se následně převrátil. Během záchranných prací se z převráceného plavidla podařilo zachránit 82 přeživších. Údaje o počtu mrtvých se liší, ale většinou se uvádí, že z osádky více než 2 500 mužů, zahynulo 1 000 – 1 204 námořníků.
Na závěr několik technických údajů: plný výtlak 52 600 t, rozměry: celková délka 251 m, šířka 36 m, ponor 8,7 m, pohon: parní turbíny o výkonu 138 000 shp (102 907 kW), tři hřídele, rychlost: 29 uzlů, pancéřování: pás 320 mm, paluba 50 – 120 mm, věže a barbety 230 – 355 mm, výzbroj: osm 380 mm děl, dvanáct 150 mm děl, šestnáct 105 mm protiletadlových děl, šestnáct 37 mm protiletadlových děl a sedmdesát 20 mm protiletadlových děl, osm 533 mm torpédometů, letadla: čtyři plovákové letouny Arado Ar 196, posádka 2 530 důstojníků a mužů.
Zdroj: britannica
