Bojová vozidla pěchoty, jako je např. švédský typ CV90 zaváděný v současnosti do výzbroje české armády, představují svébytný fenomén vojenské techniky. Bojová vozidla pěchoty se navíc osvědčila v celé řadě válečných konfliktů, a proto mnohé armády včetně České republiky navyšují početní stav svých BVP, a někdy si je dokonce pořizují i ty státy, které BVP ve výzbroji dosud nikdy neměly.
Foto: Turecké bojové vozidlo pěchoty KAPLAN-20 | FNSS Defence Systems
Moderní bojová vozidla pěchoty máme nejčastěji spojeny s takovými typy, jako jsou již zmíněný CV90, německé typy Puma a Lynx, rakousko-španělské ASCOD či jihokorejské AS-21. Jde o bezesporu vyspělá a moderní BVP, disponující mohutnou výzbrojí tvořenou kanonem 30-40 mm a PTŘS. Určitou nevýhodou těchto moderních BVP je ale jejich vysoká hmotnost, která se běžně pohybuje kolem 40 tun, a v případě jihokorejského AS-21 dokonce dosahuje 48 tun (pro srovnání – tank T-72 má v základní podobě hmotnost 41 tun, a jeho modernizované verze mají hmotnost 46-49 tun). Tato vysoká hmotnost moderních BVP ale komplikuje jejich nasazení v určitém terénu, a problematický je také jejich transport.
Vedle těchto moderních západních typ BVP existují i lehčí BVP, zastoupená především „východními“ typy. Jedná se primárně o ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3, jehož výroba pokračuje i dnes, a které má hmotnost 18,7 tuny (u modernizovaných variant BMP-3 je hmotnost o něco vyšší). Velkou nevýhodou silně vyzbrojeného BMP-3 je ale jeho nešťastně vyřešený prostor pro výsadek, kdy motor je umístěn v jeho zádi, a posádka se tak musí dostávat do svého prostoru přes dva tunely. Nevhodnost tohoto řešení se plně prokázala i v současném konfliktu na Ukrajině, kde vedla ke zbytečným ztrátám jak na životech, tak i na technice. Určitou výjimkou mezi těmito dvěma skupinami BVP je poněkud opomíjené turecké bojové vozidlo pěchoty Kaplan-20.
Turecké bojové vozidlo pěchoty Kaplan-20
Bojové vozidlo Kaplan-20 zkonstruovala známá turecká zbrojní společnost FNSS Savunma Sistemleri. Ta má přitom rozsáhlé zkušenosti s obrněnou technikou, a to jak s opravami techniky americké provenience, tak i s výrobou vlastních obrněných vozidel, jako jsou např. bojová vozidla pěchoty ACV-15/19 či kolové obrněné transportéry řady PARS.
BVP Kaplan-20 je pozoruhodnou konstrukci. Po stránce technické a koncepční představuje Kaplan-20 klasickou koncepci západního BVP. Typické je pro něj především ergonomicky dobře řešený prostor pro výsadek, který je umístěn v samotné zádi vozidla. Výsadek se do tohoto prostoru pohodlně dostává jednodílnými, rozměrnými dveřmi. Ve standardní verzi má BVP Kaplan-20 prostor pro šest členů výsadku, vedle něj má klasickou tříčlennou osádku (řidič, velitel, operátor zbraňového systému).
Zajímavě je řešená korba tohoto BVP, která je uspořádána stupňovitě. Podle dostupných zpráv bylo právě toto uspořádání během zkoušek vysoce hodnoceno. Výkon motoru BVP Kaplan-20 dosahuje hodnot až 18,5 kW/t. To BVP Kaplan-20 umožňuje držet krok i s moderními tanky. Co se týče rozměrů tohoto BVP, typ Kaplan má délku 6,5 m, šířku 3,15 m a výšku po strop korby 2 m. Jde tedy o poměrně malé BVP, jehož menší rozměry vynikají např. ve srovnání s nejmodernějším evropským BVP Lynx, které má délku 7,73 m, šířku 3,6 m a výška včetně zbraňové věže Lance činí 3,3 m. U BVP Kaplan-20 je pozoruhodná i jeho nízká hmotnost, která v případně základní verze činí cca 20 tun a která může dosahovat až 24 tun.
BVP Kaplan -20 se obdobně jako další moderní západní BVP vyznačuje i modularitou výzbroje, kdy jde na něj osadit hned několik typů věží. V základní verzi BVP je Kaplan-20 vyzbrojen věží Teber-30 se známým americkým kanonem ATK Mk.44 Bushmaster ráže 30×173 mm. Tato věž je nabízena jak v klasické dvojmístné, tak i v bezosádkové verzi. Na podvozek BVP Kaplan-20 lze ale osadit i věže firmy Cockerill vybavené kanony 90 či 105 mm.
Síla pancéřování BVP Kaplan-20 není známa. Je však zřejmé, že nebude dosahovat úrovně pancéřování běžných těžkých BVP o hmotnosti 35-45 tun, které mají stupeň odolnosti podle normy STANAG 4569 na úrovni 5 až 6 a jsou tak schopna odolávat kanonům 30 mm. Na druhou stranu stejně tak je zřejmé, že úroveň pancéřování u BVP Kaplan-20 bude vyšší než v případě známých sovětských vozidel BMP-2. Důležité je i to, že BVP Kaplan-20 má dnes poměrně unikátní schopnost plavat. I to jim dává velkou výhodu oproti běžným BVP, která už vzhledem ke své vysoké hmotnosti tuto schopnost nemají.
Nenaplněný osud vozidla Kaplan-20
BVP Kaplan-20 se bohužel nedostalo do sériové výroby. Není to ale ani tak kvůli koncepci
a technickým parametrům tohoto BVP, ale spíše z politických důvodů. Do osudu BVP Kaplan-20 totiž významně zasáhlo zhoršení vztahů Turecka se Západem po potlačení vojenského převratu v roce 2016. Právě tehdy Německo coby strategický partner Turecka výrazně omezilo spolupráci s tureckým zbrojním průmyslem. Dotklo se to i výroby BVP Kaplan-20, v jehož konstrukci se uplatňovala celá řada komponentů německé provenience. Německo dokonce dodávalo celé díly korby. Právě toto přerušení spolupráce do značné míry zhatilo celý program, který byl přitom ve fázi ukončení vývoje.
Na to pochopitelně reagovala firma FNSS faktickým ukončením programu. Firmu FNSS k této změně politiky ale inspirovaly i změněné požadavky turecké armády, která tehdy usilovala o nákup většího množství BVP. Turecká armáda mající velké množství relativně nových BVP řady ACV-15 totiž hledala spíše standardní, těžké BVP. Takové, jakým je např. BVP Tulpar o hmotnosti 42 tun od konkurenční turecké firmy Otokar. Firma FNSS na tuto situaci reagovala přepracováním BVP Kaplan-20 na výrazně těžší Kaplan-30 s hmotností cca 30 tun. Ani toto BVP se ale nedostalo do sériové výroby (Turecko si ostatně nový typ BVP dosud nevybralo). Zato se ale BVP Kaplan-30 stalo základem celé rodiny zbraňových systémů včetně středního tanku Kaplan MT, který již dosáhl úspěchu v podobě velké zakázky od Indonésie, přičemž zájem o tyto střední tanky mají i další státy. Právě na tento program se společnost FNSS nejvíc soustřeďuje, a plně zaměstnává její kapacity. I z toho důvodu byl program BV Kaplan-20 uložen k ledu, což je možná škoda.
BVP Kaplan-20 v retrospektivě
BVP Kaplan-20 přitom má pořád co říci. Jeho největší výhodou je totiž především jeho nízká hmotnost 20 tun. Proč Tím nejzásadnějším důvodem pro hmotnost právě cca 20 tun je schopnost letecké přepravy. Vysoká hmotnost moderních BVP dosahující 40-48 tun totiž do značné míry znemožňuje jejich leteckou přepravu. Respektive – jen málo letounů je schopno transportovat takto těžkou techniku, a to na velké vzdálenosti. Tuto schopnost mají jen letouny C-17 Globemaster či C-5 Galaxy, případně IL-76 či ukrajinský AN-124 Ruslan. Ani letoun A-400, nejtěžší dopravní letoun Evropy, není schopen transportovat některá moderní západní (evropská) BVP. Těchto výkonných letounů schopných transportu pásových BVP je navíc málo, protože si je vzhledem k jejich vysoké ceně mohou pořídit pouze některé státy.
Oproti tomu mnohem rozšířenější je kategorie letounů s nosností cca 20 tun. Důkazem může být třeba pokračující výroba legendárního amerického letounu C-130. Dominanci letounů s únosností cca 20 tun a zájem o ně ale dokumentuje i zcela nový letoun KC-390 brazilské firmy Embraer, který také má obdobnou únosnost (max. 26 tun, obvykle ale menší). Tento letoun si rychle získal popularitu, zájem o něj má hned celá řada armád, a to včetně Armády České republiky. A je to celkem logické, právě takovéto letouny představují jakýsi rozumný kompromis. Zatímco lehké letouny, jako jsou CASA C-295 či C-27 Spartan jsou malé a mohou unést maximálně lehký automobil, a na druhou stranu letouny C-17 Globemaster, ale i třeba A-400 jsou až příliš drahé, letouny jako je C-130 nejmodernějších verzí či C-390 s nosností něco přes 20 tun nabízejí poměrně značné možnosti.
Komplikace při transportu pásových BVP západní, ale i jiné armády řeší tím, že do různých zahraničních misí místo nich nasazují spíše lehkou kolovou techniku, primárně obrněné automobily (kolové obrněné transportéry také výrazně ztěžkly). Jenže pro mnohé bojové úkoly je kolová technika nepostačující, a mnohem vhodnější jsou pro ně pásová BVP. Jakýmsi řešením tohoto dilematu může být – pouze BVP s hmotností cca 20 tun.
Stejně tak je ona nízká hmotnost cca 20 tun důležitá i z hlediska taktického, z pohledu nasazení BVP. Čím dál víc se totiž ukazuje, že moderní BVP s hmotností kolem 40 tun nejsou schopny plnit celé spektrum účelů, pro které byly vyvinuty. Důvodem je třeba právě jejich vysoká hmotnost – v určitém terénu takto těžká BVP nasadit prostě nelze. Stejně tak je komplikací i vysoká cena moderních vozidel, která brání tomu, aby si je státy pořídily v dostatečných počtech. Komplikací to je i pro bohaté a vyspělé státy, v případě menších států, jako je i Česká republika, je tento problém ještě větší.
I proto je čím dál víc zřejmé, že se kategorie BVP rozdělí. První, hlavní skupinu budou tvořit těžká BVP, jejichž hmotnost se čím dál častěji bude blížit úrovni 50 tun (tato kategorie tak bude do jisté míry splývat s těžkými obrněnými transportéry odvozenými od tanků, jako je izraelský Namer). Budou to tedy BVP se silným pancéřováním, schopným odolat i intenzivní palbě, BVP nasazovaná na těch nejexponovanějších místech. A vedle toho budou vznikat i výrazně lehčí, méně pancéřovaná a patrně i slaběji vyzbrojená lehká BVP s hmotností jen kolem 20 tun.
Taková BVP navíc mohou plnit celou širokou škálu úkolů, možná spíš pomocných, ale pro moderní armády neméně důležitých. Mohou sloužit pro krytí boků hlavních jednotek. Mohou být nasazována to míst, kam se jednotky vybavené BVP o hmotnosti přes 40 tun nedostanou. Především ale mohou plnit úlohy průzkumu. Průzkum přitom v moderních operacích hraje čím dál vyšší roli. Tato BVP navíc mohou sloužit i pro přepravu obsluh různých systémů, např. dronů. Bojové spektrum těchto lehkých BVP je tedy dostatečně široké. Vzhledem k těmto úkolům ani nevadí to, že takováto BVP, jako je Kaplan-20, mají nižší kapacitu jen 3+6 osob, zatímco u těžkých BVP je čím dál častější uspořádání 3+8 osob.
V současné době jsou pro tyto úkoly leckde nasazována vozidla BMP-2, která mají výhodu poměrně silné výzbroje, a přitom nízké hmotnosti. Jenže vozidla řady BMP mají známou nevýhodu v podobě nevhodné ergonomie, nedostatečného prostoru pro výsadek atd. Vozidla BMP jsou navíc již stará, a postupně jim končí životnost. Vznikají i nová BVP této kategorie – např. nedávno představené egyptské BVP SENA. Jenže BVP SENA stále až příliš vychází z řady BMP. Z určitého pohledu má až zbytečně nízkou hmotnost cca 14 tun. V lecčem obdobným příkladem byl i český typ Šakal, resp. MEXCA. Také toto vozidlo je pouhou hlubokou modernizací vozidla BMP-2, což byl ostatně důvod, proč se u tohoto vozidla objevily technické problémy, a proto se nakonec ani nedostalo do sériové výroby.
Oproti tomu turecké BVP Kaplan-20 bylo svou hmotností cca 20 tun ideální – bylo lehké, ale tak akorát, aby bylo možno je transportovat letouny C-130, resp. KC-390. BVP Kaplan-20 tak jedinečným způsobem spojovalo výhodu východního BVP, tedy nízkou hmotnost, a ergonomii moderního západního BVP, a to spolu s palebnou silou 30 mm kanonu. Ukázalo, že takto koncipované vozidlo zkonstruovat lze, byť za cenu nižšího pancéřování a částečného omezení počtu členů posádky. Přitom šlo o zcela nové BVP, tedy s dostatečnou technickou perspektivou.
Dalo by se říci, že BVP Kaplan-20 do jisté míry předběhlo svou dobu. Je totiž pravděpodobné, že v blízké době zájem o takto koncipovaná BVP poroste, a to i v návaznosti na postupné vyřazování vozidel řady BMP. Je proto možná škodou, že firma FNSS toto BVP dál nerozvíjela.
Přesto je turecké BVP Kaplan-20 velkým poučením. A to i pro Českou republiku. Je totiž možné, že právě takové BVP bude potřebovat i Armáda České republiky – už třeba proto, že pro některé úkoly budou její CV90 nevhodné, a navíc jich bude málo. Je přitom nepravděpodobné, že by AČR dokázala počty svých CV90 nějak výrazněji navýšit. Stejně tak může být BVP Kaplan-20 poučením i pro český zbrojní průmysl, který také má určité schopnosti ve výrobě BVP, jak ukazuje již zmíněné BVP Šakal/Mexca, ale také zvyšující se podíl na výrobě BVP CV90. Zdánlivě pozapomenuté, neúspěšné BVP Kaplan-20 tak má velkou vypovídací hodnotu, kterou bychom neměli opomíjet.
