Jedna z nejzajímavějších „rovných“ hranic světa, která má uprostřed náhlý říční zářez a následné odskočení o zhruba dva kilometry.
Původní koloniální hranice na Nové Guineji měla sledovat 141. poledník a směřovat přímo na jih. Úředníci si však později uvědomili, že tak došlo k nepříjemné situaci v oblasti řek Fly a Bensbach, kde by se přístup a navigace zbytečně zkomplikovaly. Britové potřebovali mít celou šířku toku řeky Fly pod svou kontrolou, aby ji mohli využívat jako splavnou cestu do vnitrozemí, aniž by neustále narušovali tehdejší nizozemské území. Pro zjednodušení se tedy Britové a Nizozemci dohodli, že část hranice bude vést podél říčního systému.
Zajímavé je, co se stalo potom: jakmile hranice přestala sledovat řeku a vrátila se k přímé severojižní linii, jižní část byla mírně posunuta východně od 141° východní délky, zhruba o 1 až 2 km. To bylo zřejmě provedeno jako druh územní „kompenzace“, takže ani jedna koloniální mocnost neztratila úpravou hranice podél řeky významnější část území. Výsledkem je, že část moderní hranice Papuy-Nové Guineje a Indonésie se ve skutečnosti vůbec nenachází na 141. poledníku. Toto uspořádání bylo formalizováno Haagskou smlouvou z 16. května 1895. Samotný text smlouvy výslovně uvádí, že jižně od řeky Fly hranice sleduje 141° 01′ 10″ východní délky, nikoli přesně 141° východní délky.
Zdroj obrázku Picryl
