Právě jsem dočetl básnickou sbírku Jany Zwyrtek Hamplové „Život na čtyři řádky II“, u jejíhož křtu v Galerii Kateřiny Dostálové v Olomouci jsem měl tu čest také osobně být.
David Gruber | foto: wikipedia.org
Janu zná naše země – od prezidenta po starostu či starostku té nejmenší vísky – hlavně jako špičkovou advokátku vášnivě hájící práva starostů a místní samosprávy vůbec proti byrokratickému státu.
Člověk, který žije svůj život naplno, však mívá kromě pracovní prózy i poetickou stánku své duše. Jana, dříve též novinářka, vládne vedle prózy též poetickým umem. Neváhá dát své pocity velmi otevřeně na papír – veršem souhlasným i střídavým. Takto to učinila ve výše uvedené básnické sbírce stodvaasedmdesátkrát, takže to dohromady vyšlo již na solidní útlou knihu.
V uplynulých letech prožila Jana jedno ze svých nejhorších období – musela se vyrovnat se smrtí svého milovaného manžela Františka Zwyrtka V průběhu řady konferencí Forum Municipal, které Jana každoročně pořádá pro stovky starostů, radních a zastupitelů z celé země, jsem v zákulisí konferenčního sálu vedl s Frantou mnoho zajímavých rozhovorů. Jeho bodrost, životní moudrost, politické názory i činy jsem si velmi oblíbil.
Snad se tedy dovedu vcítit do období, kdy Jana Zwyrtek Hamplová byla totálně na dně z jeho ztráty.
Ale život jde dál. Jednou jsme dole, jindy nahoře, jak složili a s úspěchem zpívali Voskovec s Werichem (na hudbu J. Ježka). Jana je teď nahoře, očividně ožívá novou láskou, a prýští z ní radost o to větší, oč více si každý člověk dovede vážit intenzivního citu ve věku, kdy je mu už poněkud nad osmnáct…
Nad Janinými verši by se měl zahloubat každý, s kým život drsně zamával; aby věděl, že slunce vychází i po té nejtemnější noci, a může zářit o to intenzivněji, oč více byla ta noc černá.
Takže – vřele doporučuji bolavým duším Janin Život na čtyři řádky II.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
