Nic ohavnějšího jsem nečetl

ŠTĚPÁN CHÁB

Udělalo se mi doslova špatně. Z případu, který se stal v severočeském Rumburku, z verdiktu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z naší justice.

Muž v Rumburku, třicet let. Mezi lety 2022 a 2023 si kupoval sexuální služby dvou chlapců. Desetiletého a dvanáctiletého. Za číslo chlapci dostávali 300 až 1000 korun. To asi dle náročnosti. Muž byl chycen a Okresním soudem v Děčíně odsouzen na tři a půl roku. Odvolal se. Žádal jen „výchovnou“ podmínku, případně peněžitý trest. Odvolací soud v Ústí nad Labem jeho odvolání vyslyšel. Muž od něj dostal podmínku a povinnost zaplatit chlapcům odškodné.

„Odvolací soud shledal uložený trest nepřiměřeně přísným,“ píše iRozhlas.

Jak argumentoval odvolací soud? Podle něho první verdikt opomenul polehčující okolnosti. Mezi nimi je, že muž vedl řádný život, že se za něj zaručil zaměstnavatel. To je jistě polehčující. Navíc odvolací soud zdůraznil špatnou sociální situaci chlapců, kteří se z nouze muži k sexuálním hrátkám sami nabízeli. „Tito nezletilí se obžalovanému sami za účelem získání finančního zisku opakovaně nabízeli a opakovaně ho přemlouvali i prosili k formám pohlavního styku,“ zaznělo ve verdiktu soudu. Přičemž policie sama zkoumala a prokázala instagramovou komunikaci mezi mužem a oběťmi, že je k pohlavnímu styku sám vybízel a vynucoval si rychlejší servis stran příchodu chlapců. Dvanáctiletého si „užíval“ po celý půlrok opakovaně, desetiletého měl dvakrát.

„Nelze vinit dvanáctileté a desetileté děti, že si tímto způsobem přilepšují, a přičítat to k dobru pachateli trestné činnosti, který je zneužívá. Ty děti jsou pořád jenom oběti,“ řekl děčínský státní zástupce Lukáš Otipka.

Máme u nás na severu neutěšené podmínky k životu. To, že si tady pedofil udělá velmi jednoduše ze dvou dětí děvky, vlastně nepřekvapí. Překvapí česká justice, která to ve své podstatě kryje.

Je až perverzní, jaký stupeň rakoviny spravedlnosti takový rozsudek ukazuje. Třicetiletý muž ojížděl půl roku dvě děti, zneužíval jejich sociálního postavení, jejich chudoby, ba přímo bídy, pro vlastní potěšení. Křivil jejich už dost zkřivenou duši. Systém severočeské bídy mu takové oběti přihrává přímo na jeho ztopořené ego a křičí – víc, víc, ještě víc, přitlač. Polehčující okolnosti, děti byly ubité svou nefunkční rodinou a pedofil jim vlastně jen altruisticky pomáhal. Prý dvanáctiletého kluka někdy vzal i na hamburger. Asi měl hlad. Altruista v tom našem severočeském, ale vlastně celočeském ghettu.

Soudci v Ústí fakticky popřeli smysl ochrany dětí v trestním zákoníku. Pokud desetileté dítě z chudoby „přemluví“ dospělého k sexu za pár stovek a za hamburger, není to polehčující okolnost pro dospělého, ale důkaz nejodpornějšího zneužití tísně a bezbrannosti. Má tak malé dítě vůbec v legislativě usazenou volní svéprávnost dát informovaný souhlas se zneužitím za úplatu?

Chudé lze využívat pro vlastní potěšení. Nemají hodnotu. Chráněný status dítěte? Neexistuje. Soud v Ústí tak rozhodl. Dítě není dítětem, když se vinou prostředí nechá dojít až k prostituci. Ten muž věděl, že o jeho ztopořené ego pečuje desetileté dítě. Věděl to. Věděl, že si platí sex s dítětem. S malým dítětem, které, ať vychází z jakýchkoliv poměrů, si zaslouží ochranu.

Predátoři vědí, kde lovit. Děti z rozpadlých rodin na ubytovnách jsou pro ně snadnou a levnou kořistí. A soud svým verdiktem v podstatě vzkázal: Pokud zneužijete dítě ze středostavovské rodiny v Praze, půjdete sedět; pokud si koupíte dítě v rumburském ghettu za tři stovky, je to jen drobná sociální výpomoc s podmínkou. Rovnost před zákonem. Česká spravedlnost je hluboce nemocná.

Ale je nám to jedno. Oni ti chudí vlastně ani nejsou lidé. Odvolací soud rozhodl. Je to tak. Status chudoby, status děvky. Není na tom nic nemravného.

Dostat se do stavu, kdy občan nevěří spravedlnosti ve své zemi.

Promiňte, nevěřím jí. Něco tak černého a zvráceného, co do prostoru vyzvracel soud v Ústí, se jen tak nevidí.

Souložil s desetiletým dítětem. Protože to dítě chtělo peníze, v rodině je nemělo. Ne, neřekl klukovi – víš co, tak mi posekej zahradu a dostaneš tři stovky. Nic takového. Zavedl si ho do ložnice a užil si. A zase o kus víc zmrzačil jednu mladou duši, které v dospělosti možná dojde, že něco velmi vážného v jeho životě nebylo v pořádku. A že justice jeho vlastní země se postavila za viníka, nikoliv za oběť. Někdy je tak odporné tady žít.

The post Nic ohavnějšího jsem nečetl first appeared on Pravý prostor.