tip od PN
RAND Corp. netřeba představovat. Na Kose určitě ne. Kdyby mi někdo položil jednoduchou otázku – který že ze západní think thanků považuji za nejvýznamnější a nejreprezentativnější, bez mrknutí oka bych ukázal na RANDy. Mám je na svém listu prioritně sledovaných zdrojů, jenže ten se stal v mezičase už tak dlouhým, že je potřeba jej objíždět na délku nejméně na koloběžce… Takže v nějakého letmého mrknutí se aspoň 1x za měsíc, se stalo mrknutí 1x za uherský měsíc a ten jak známo nezná žádné časové hranice. Nicméně kosíři to jistí – naštěstí. Takže dorazil mailík od PN s linkem na RANDy a jejich novou studii o americko čínských vztazích. Nejde jen o jejich hodnocení, nýbrž i o doporučení této prestižní organizace pro samo první patro americké politické elity, jak vztahy hodnotit a chápat, ale především jak je konstruovat a rozvíjet v blízké i vzdálenější budoucnosti. Samotná studie je obsáhlá – asi 105 stránek textu, grafů a tabulek.
Takže pro Kosu neuchopitelná. Naštěstí RANDi, věrní svému dobrému a zavedenému zvyku, vydávají v podobných případech vždycky na svém hlavním webu anotaci – kompendum takové studie, kde shrnují to skutečně úplně nejzákladnější ze svých zjištění a doporučení. Učinili tak i tentokrát. Kompendum se jmenuje stejně jako studie
Stabilizing the U.S.-China Rivalry
podle překladače
Stabilizace rivality mezi USA a Čínou
a na odkaze vedle anotace, případní zájemci naleznou i plný text studie. Pro účely Kosy ovšem bohatě postačí onen základní výtah.
Geopolitická rivalita mezi Spojenými státy a Čínou s sebou nese rizika otevřeného vojenského konfliktu, ekonomické války a politické subverze, stejně jako nebezpečí, že napětí mezi dvěma předními světovými mocnostmi zničí potenciál pro dosažení globálního konsensu v otázkách, jako je klima a umělá inteligence. Zmírnění této rivality se proto jeví jako klíčový cíl jak pro Spojené státy a Čínu, tak pro celý svět.
Autoři této zprávy naznačují, že i v kontextu intenzivní konkurence by mohlo být možné nalézt omezené mechanismy stabilizace v několika specifických problémových oblastech. Nabízejí konkrétní doporučení jak pro obecnou stabilizaci rivality, tak pro tři problémové oblasti: Tchaj-wan, Jihočínské moře a konkurenci ve vědě a technice.
Klíčová zjištění
Snahy o stabilizaci intenzivní rivality mohou být vodítkem pro několik obecných principů
- Každá strana akceptuje, že určitá míra modus vivendi musí být nutně součástí vztahu.
- Každá strana akceptuje základní politickou legitimitu té druhé.
- V konkrétních oblastech, zejména v těch, v nichž panuje spor, každá strana pracuje na vývoji souborů sdílených pravidel, norem, institucí a dalších nástrojů, které vytvářejí trvalé podmínky stabilního modus vivendi v dané oblasti po určitou dobu (například tři až pět let).
- Každá strana praktikuje zdrženlivost ve vývoji schopností, které jsou výslovně navrženy tak, aby podkopávaly odstrašující a obranné schopnosti druhé strany způsobem, který by vytvořil existenční riziko pro její vlast.
- Každá strana akceptuje určitý základní seznam charakteristik sdílené vize organizačních principů světové politiky, které mohou poskytnout alespoň základ pro dohodnutý status quo.
- Existují mechanismy a instituce – od dlouhodobých osobních vazeb přes fyzické komunikační spojení až po dohodnuté normy a pravidla pro zapojení v krizových a rizikových situacích – které pomáhají plnit moderační funkci nebo funkci návratu ke stabilní rovnováze.
Doporučení
Šest široce založené iniciativy může pomoci zmírnit intenzitu rivality mezi USA a Čínou
- Vyjasnit cíle USA v rivalitě pomocí jazyka, který explicitně odmítá absolutní verze jednostranného vítězství a akceptuje legitimitu Komunistické strany Číny.
- Obnovit několik důvěryhodných komunikačních linek mezi vyššími úředníky.
- Zlepšit postupy krizového řízení, vazby a dohody mezi oběma stranami.
- Usilovat o uzavření konkrétních nových dohod – kombinace formálních veřejných dohod a soukromých ujednání – s cílem omezit kybernetickou konkurenci mezi USA a Čínou.
- Prohlásit vzájemné přijetí strategického jaderného odstrašování a ochotu vzdát se technologií a doktrín, které by ohrozily jaderný odstrašující potenciál druhé strany.
- Usilujte o skromné kooperativní projekty v otázkách společného zájmu nebo humanitárních záležitostí.
Konkrétnější strategie by měly vést úsilí o stabilizaci otázek Tchaj-wanu, Jihočínského moře a konkurence ve vědě a technologii.
- Stabilizace tchajwanské otázky by se měla zaměřit na vytvoření maximální motivace pro Peking k postupnému sjednocení.
- V Jihočínském moři kombinovat odstrašování vojenské eskalace s intenzivnější multilaterální a bilaterální diplomacií s cílem vytvořit střednědobou cestu k mírovému řešení jako výchozí mezinárodní proces a očekávání.
- V rámci vědeckotechnické rivality mezi USA a Čínou je třeba zvládat nejhorší aspekty nově vznikajících technologií pro vzájemnou bezpečnost a zachování stavu rivality a ustoupit od nejextrémnějších forem snah o podkopání pokroku druhé strany.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Přiznám se, že považuji za svou chybu, že nehodlám investovat čas do přečtení, pokud možno pozorného, té studie v celku. Byť s pomocí překladače. Rád bych znal detaily. Například by mne moc zajímalo, jak si RANDi představují řešení otázky Tchajwanu. USA uznaly už za Nixona teorii jedné Číny. Což v jednoduché češtině znamená, že ostrov je nedílnou součástí ČLR, nicméně v politické praxi tvrdí, že musí bránit jeho samostatnost. A podobně to nastavil celý kolektivní Západ. Přirozeně, že politický kolektivně západní politický plankton typu Vystrčil, Pekarová Adamová, a podobní, vykřikují, že jsou Tchajwanci. Plankton je mi lhostejný. Postoj USA nikoliv. Ze stejného důvodu, jako cítili u RANDů potřebu vypracovat zmíněnou studii a seznam doporučení pro americké vedení, jak vůči Číně postupovat. A vyšlo jim to na nějakou hodně hodně umírněnou konfrontaci. S akcentem spíše na tu umírněnost než na konfrontaci.
Problém je ovšem jinde. Jaká pravidla mohou asi tak regulovat vztah slábnoucího hegemona a toho nastupujícího? Za mne žádná. Ostatně – právě končí měsíc jménem říjen. Který dostal své jméno podle přírodního procesu jménem říje. Kdy prostě dominující jelení samec je vyzýván vyzyvateli, co se cítí být povoláni zaujmout jeho místo jako budoucího šéfa stáda a genetického zachovatele rodu. On se snaží všemi prostředky uchovat svou superioritu, ti druzí naopak ji hodlají ukončit stůj co stůj. Takhle to funguje mezi jeleny. A vztahy mezi velmocemi se obávám, od těch zvířecích nijak neliší…
Prostě problém současného hlavního vůdce stáda jeho vyzyvatele. Se vším všudy! V době Donalda Trumpa to není o diplomacii, nýbrž a bohužel , jen o testosteronu. Kdyby tak byl Donie jelenem a ne prezidentem. Pak by RANDi možní došly sluchu v Bílém domě.
