Je tajemství pastoračních pracovníků novinkou, kterou do našeho práva přináší smlouva se Svatým stolcem? Podle českých médií by se mohlo zdát, že ano..
Diskusi o dalším osudu smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem, kterou podepsal premiér Fiala a kardinál Parolin ve čtvrtek 24. října, dominuje téma vymezené čl. 4 odst. 2 smlouvy, který zní:
„Pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem.“
Text bezprostředně navazuje na větu týkající se zpovědního tajemství.
Hlavní námitka proti ustanovení spočívá v tom, že prý do našeho právního řádu zavádí nový druh tajemství a že Česká republika pozbude ratifikací smlouvy kontroly nad tím, kterým osobám zaručuje právo mlčenlivosti.
Tak tomu ovšem není a rád bych vysvětlil, proč.
Ustanovení nejde nad rámec již dnes účinné vnitrostátní úpravy. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona o církvích a náboženských společnostech, ale také § 368 odst. 3 trestního zákoníku užívají termín „zpovědní tajemství nebo právo obdobné zpovědnímu tajemství“ – přičemž toto právo náleží „duchovnímu“.[1]
O koho jde?
Kdo je oním duchovním? Jedná se o termín světského práva, který je univerzálně používán ve vztahu ke všem církvím a náboženským společnostem. Vymezení toho, které osoby je třeba chápat jako duchovní, náleží danému náboženskému společenství. To tak činí nezávisle na státu – a státu tuto skutečnost pouze sděluje formou tzv. základního dokumentu, který je registrován Ministerstvem kultury.
Pokud se Novinky.cz pohoršují nad tím, že „církve si samy určují osoby s právem mlčenlivosti“, stěžují si vlastně na to, že církve si samy určují, kdo je duchovním. Dobrá, dejme tomu, že se nám to nelíbí. Ale kdo jiný by to měl určovat? Zákonodárce? Ministerstvo kultury? Jak to skloubit se zásadou konfesní neutrality státu?
Když se v roce 2002 přijímal současný zákon o církvích, hledal se způsob, jak identifikovat, kdo zastává v náboženských společenstvích pozici duchovního, aniž by to přitom byl stát, kdo tuto otázku rozhoduje. Zvolila se metoda založená na neutrální proceduře – vyžaduje se pouze, aby tato kategorie osob byla jasně identifikovaná a aby byla státu náležitě komunikována základním dokumentem.
Kanonické právo – právní řád katolické církve – s pojmem duchovního nepracuje,[2] v tomto ohledu zná pouze pojem klerik a laik. Všichni klerici jsou duchovními ve smyslu českého práva. Ovšem také někteří laici! A právě na ně míří smlouva termínem „pastorační pracovník“.
V praxi s takovým chápáním duchovních problémy nemáme. Například dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví z roku 2019 uzavřená mezi Ministerstvem zdravotnictví, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví zavádí pozici (nemocničního) kaplana. Tím může být z hlediska kanonického práva také laik. A co o nich říká resortní dohoda? Že mají povinnost „zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a informacích, jež mají osobní, důvěrný či služební charakter“. Obdobný princip známe také u vězeňských kaplanů a vojenských duchovních.
Nic nového
Z hlediska obsahu tedy již „obdobné tajemství“ vztažené k „pastoračním pracovníkům“ v našem právním řádu máme.
Neplatí ale druhá část argumentu kritiků, že se smlouvou tato skutečnost může nevhodně zabetonovat? Nemyslím si. Ustanovení čl. 4 odst. 2 smlouvy jasně stanoví „za podmínek stanovených zákonem“. Jinak řečeno: smlouva uznává existenci tohoto právního institutu, jeho rozsah je ovšem záležitostí vnitrostátního práva. Ve vztahu k tomu článku smlouvy je to tedy Česká republika, kdo v konečném důsledku určí jednostranně jeho obsah.
Závěrem již „jen“ tři poznámky.
Za prvé, obdobné ustanovení bylo použito již v některých jiných mezinárodních smlouvách se Svatým stolcem. Srov. následující příklady ze střední Evropy:[3]
Čl. 2 smlouvy mezi Svatým stolcem a Svobodným státem Durynsko (1997):
Nedotčena zůstávají ta zákonná ustanovení, podle nichž duchovní, jejich pomocníci a osoby vykonávající v rámci přípravy na budoucí povolání činnosti odpovídající určitému povolání, jsou oprávněni zachovávat povinnost mlčenlivosti o tom, co jim bylo svěřeno jakožto pastoračním pracovníkům nebo co se jako takoví dozvěděli. Svobodný stát Durynsko se bude zasazovat o zachování této ochrany pastoračního a zpovědního tajemství.
Čl. 8 Základní smlouvy mezi Svatým stolcem a Slovenskou republikou (2000):
1. Spovedné tajomstvo je nedotknuteľné. Nedotknuteľnosť spovedného tajomstva zahŕňa právo odmietnuť vypovedať pred štátnymi orgánmi Slovenskej republiky.
2. Slovenská republika garantuje aj nedotknuteľnosť tajomstva informácie, ktorá bola ústne alebo písomne zverená pod podmienkou mlčanlivosti osobe poverenej pastoračnou starostlivosťou.
Čl. 9 smlouvy mezi Svatým stolcem a Spolkovou zemí Braniborsko (2003/2004):
Duchovní, jejich pomocníci a osoby vykonávající v rámci přípravy na povolání odbornou činnost jsou i v řízeních upravených zemským právem oprávněny odmítnout svědectví o tom, co jim bylo svěřeno nebo jinak sděleno jako osobám pověřeným pastorací.
Za druhé, pokud se vymezujeme k čl. 4 odst. 2 smlouvy, ohrožujeme tím právo mlčenlivosti duchovních nekatolických církví a nekřesťanských náboženských společenství, protože v jejich případech zpověď (až na výjimky) neexistuje.
A za třetí: kritika je často založena na zkratce, že církev bude chtít využít ustanovení k zametání sexuálních deliktů pod koberec. Proto neuškodí připomenout si, že existuje motu proprio papeže Františka Vos estis lux mundi, které naopak klerikům (mimo zpověď) a členům institutů zasvěceného života ve vztahu k těmto deliktům ukládá oznamovací povinnost, a to i vůči civilním autoritám.
[1] Jiná otázka je, že adresátem ochrany není duchovní, ale kajícník, tedy osoba, která se duchovnímu se svým hříchem svěří.
[2] Resp. v určitých překladech ano, ale jedná se o volbu českého překladatele, která se neosvědčila a od níž se v posledních letech upustilo – také s ohledem na to, aby nedocházelo k nedorozuměním, když jeden a tentýž výraz by měl různé obsahy v právu kanonickém a právu českém.
[3] Cituji podle publikace https://www.databazeknih.cz/knihy/konkordatni-smlouvy-svateho-stolce-s-postkomunistickymi-zememi-1990-2008-509996.
Autor je advokát, publikuje na na svém blogu Právo v dešti
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme