Novináři z České televize a Respektu se osypali z toho, že najednou dostávají výhrůžné emaily od občanů za svoji práci a padlo i trestní oznámení. Policie ovšem konstatovala, že jde o kritiku novinářské práce. Novináři z Respektu mají strach o život a přitom se diví, že redakce Aeronetu chce zůstat v anonymitě. Takových výhrůžek dostává naše redakce tisíce a nikdo nezjistí, která z nich je míněna vážně, dokud se něco nestane!
Jak sdělují Parlamentní listy.cz, podle obsahu článku [1] ,,Fridrichová, ty svině…”, se zdá, že novinářům začíná dělat prdelka puti, puti. Novináři v Česku, kterým je prý údajně vyhrožováno, jsou podle policie podrobováni veřejné kritice, a proto prý nejde o trestný čin. Novináři soudí, že např. podle vyjádření se na sociální síti slovy „Zmetek od pohledu. Zastřelit zmrda,“ se jedná o trestný čin. Policie však odpověděla, že jde o veřejnou kritiku a případem se zabývat nebude. „Někdo si plete pojmy,“ zareagoval na to šéfredaktor publicistiky České televize Marek Wollner. „Kritika je jedna věc, výhrůžka je druhá věc,“ dodal Wollner. Mohlo by se zdát, že pan Wollner má pravdu, kdyby v tom ovšem nebyl háček.
Ve skutečnosti totiž jde o virtuální vyjádření názoru, skutková podstata trestného činu by musela obsahovat přímý, dokazatelný úmysl rozhodnutí toho, kdo by měl v úmyslu řečené realizovat. Vyřčené, jak výše uvedeno, je spíše o tom, že dotyčný má na osobu, které jsou slova určena, přirozený vztek a jen se zcela běžně, tedy typicky lidsky vyjádřil jako člověk, který má hodně vymezený názory na dotyčného. Je to stejné, jako když se člověk v jisté situaci neubrání vyřčení věty: „Já ho snad zabiju“! nebo : „Zabít málo“! Kolikrát v životě tato slova a věty vyřkneme, aniž si to vůbec uvědomujeme natož abychom vůbec uvažovali o naplnění svých slov.
Výhrůžka není trestným činem, pokud jde o kritiku novináře, šokovala česká policie redaktory Respektu. Který email s výhrůžkami je myšlen vážně, a který je pouze vzteklou a neškodnou reakcí čtenáře nebo diváka?
Vrátíme-li se k výše uvedenému případu, že někdo řekl něco o zastřelení, pak je třeba přemýšlet o jiném způsobu páchání trestného činu, který nebo které nejsou stíhány. Jestliže se novináři pohoršují nad expresionisticky znějícími slovy vysloveného názoru, které jaksi z principu či ješitnosti považují za nebezpečné a dokonce za trestný čin, je to spíše záležitost politická, kdy odpůrce slovy reaguje na jinou osobu, se kterou se názorově politicky totálně neztotožňuje. Novináři však takového člověka považují za nebezpečného ani ne tak z fyzického pohledu, jako spíše z pohledu ideologického, nicméně se vyslovují, že je ohrožuje fyzicky (usiluje o život). Tím se dostáváme k jádru pudla, neboť tím, že by autor „nebezpečného vyhrožování“ ve smyslu trestného činu byl eventuálně perzekuován, resp. souzen a odsouzen, pro novináře by to znamenalo zbavení se ne nebezpečného člověka ve smyslu fyzického ohrožení, ale nebezpečného ve smyslu politického oportunisty.
Pokud pan Wollner poukazuje na to, že si „Někdo si plete pojmy,“ respektive že „Kritika je jedna věc, výhrůžka je druhá věc,“ pak by musel také tyto výhrůžku a úmysly dokázat. To by se mu fakt dokazovalo těžko, zda-li vůbec. Ale je tu také jiná věc, stejně společensky a politicky závažná, i když podstatně méně nebezpečná. Jestliže novináři poukazují na to, že je jim vyhrožováno a požadují opatření ze strany policie, sami nijak nereagují, nepoukazují a nekritizují jiný nešvar, který jde mimo jiné i z jejich řad.
Je tím myšlena skutečnost, že na adresu hlavy státu, tedy na prezidenta republiky M. Zemana jsou používána taková slova, hesla a projevy, které by všude jinde ve světě, včetně těch demokratických států jako např. ve Velké Británii, byla naprosto nemožná. Nebo si snad někdo umí představit, že by v anglických médiích bylo publikováno, že jejich královna Alžběta je stará kráva, fuchtle, ochechule, apod.? I kdyby to snad v některých státech bylo možné (a takové státy skutečně existují), nesvědčí to ani o kulturní úrovní lidí, kteří se takto vyjadřují, ale také to nesvědčí o právní úrovni Ústavy a zákonů takového státu, když nejsou schopny takové projevy postihovat. Bohužel mezi tyto státy se řadí i Česká republika.
Novináři nejsou zvyklí na drsnou zpětnou vazbu ve společnosti, kterou svojí presstituční žurnalistikou sami pomohli za několik posledních let zfašizovat a obrátit proti sobě. Teď sklízí trpké plody své práce
A novináři? Ne že tomu nějak brání, že to morálně odsuzují, oni si ještě rádi přisadí, pokud nejsou zrovna těmi, kteří se se tak vymezeně k hlavě státu sami vyjadřují . A že jich není zrovna málo. I v tomto případě platí Wollnerovo „Někdo si plete pojmy!“, stejně jako že „Kritika je jedna věc, výhrůžka je druhá věc,“. Pravda, nejde zrovna i výhrůžku, ale kolik chybí tomu, aby vzhledem k významu některých „kritických“ slov a projevů ta vyhrůžka tam jednou byla? Jak na to zareagují novináři? Sotva se budou domáhat „ochrany“ hlavy státu před slovnímu útoky, urážkami a jinými nepřístojnými projevy a požadovat, aby policie vůči těmto lidem zakročila. Nebo to je také právo na „svobodu slova“, na svobodné vyjádření či vyslovení názoru? A kde je lidská morálka, etika, slušnost, vážnost, celková kulturní úroveň společnosti, pokud není schopna takovým projevům zabránit?
Pravda, byla snaha prosadit do zákonů paragraf o trestném činu pomluvy a urážky hlavy státu, ale iniciátoři se zlou pochodili. Pravicoví zastánci demokracie to považovali za omezování demokracie, porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod atd. Je to celkem pochopitelné, to by si už totiž pánové Kalousek či Schwarzenerg a řada jiných nemohli „pustit hubu na špacír“ a dehonestovat vše, co se jim nelíbilo. Nemluvě o tom, že významnou podporu v zamítnutí tohoto návrhu měli tito politici i ze strany novinářů. Vždyť i jim by tímto opatřením byla přistřihnuta křidélka v možnosti se otřít nebo dokonce si kopnout do prezidenta Zemana.
Kromě toho je zde fakt, že takto vyhrocené a negativistické vztahy a projevy vůči prezidentu Zemanovi jsou dočasné, protože mají základ v jeho samotné osobě. Je totiž skutečností, že taková antipatie vůči prezidentu republiky nebyla za Havla, Klause, ani za chlapa s gulama Topolánka. Ti všichni, snad s výjimkou V. Klause, zcela jednoznačně inklinovali na Západ a k USA, západním politikům lezli do zádele, aby na druhé straně hodně zřetelně dávali najevo neochotu se politicky angažovat i směrem na Východ, tedy k Rusku, Číně apod. Nezdá se, že by zrovna novináři měli důvod volat po nějakých opatřeních na jejich ochranu, spíše by se měli zamyslet nad tím, čím občany provokují, resp. se.ou, když se pak ohrazují způsobem, jako že je kdosi „Zmetek od pohledu“ a že by bylo dobré jej „Zastřelit, zmrda!“ Jinými slovy: „Co nechceš, aby tobě jiní činili, nečiň ty jim“!
Jiří B a ť a , 13. května 2018
