Proč mají některé rodiny šest dětí a jiné sotva jedno, přestože žijí ve stejných ekonomických podmínkách? Nový výzkum přináší průlomový pohled na demografické trendy a rozplétá dosud neprobádané kulturní vlivy na porodnost.
V letech 2010 až 2026 se v metropolitní oblasti New Yorku u ultraortodoxních Židů narodilo v průměru 7,5 dítěte na jednu ženu. Ve stejném období a ve stejné metropolitní oblasti měly bílé ženy nehispánského původu, narozené v USA a s vysokoškolským vzděláním, v průměru 1,58 dítěte na jednu ženu. V Ohiu mají amišské komunity v průměru kolem 6 dětí na ženu – zatímco v samotném Ohiu se porodnost již mnoho let pohybuje pod hranicí 2 dětí na ženu.
Tyto protichůdné trendy poukazují na to, jak lidé žijící v podobných ekonomických podmínkách nakonec vytvářejí radikálně odlišné rodiny. Ačkoli nikdo nezpochybňuje, že ekonomické a materiální faktory mohou ovlivňovat porodnost, existují pádné důvody se domnívat, že za tím stojí mnohem více. Je zřejmé, že důležitou roli hraje kultura. Rozdíly v porodnosti mezi různými skupinami lidí nejsou pouze důsledkem rozdílů v dostupnosti péče o děti, příjmech domácností nebo oportunitních nákladech rodičů; jsou alespoň částečně důsledkem rozdílů v kulturních normách a hodnotách – a tyto normy a hodnoty se mohou měnit.
Překvapivě málo dosavadních studií se pokusilo přesně rozplést, které hodnoty a postoje mají největší vliv na utváření rodinného života. To neznamená, že by se vědci nezabývali „nemateriálními“ faktory ovlivňujícími plodnost. Ve skutečnosti vědci již dlouho poukazují na silný vliv norem plodnosti v rámci sociálních skupin. Pokud má člen vaší rodiny, přítel nebo kolega dítě, je pravděpodobnější, že ho budete mít také. Tento efekt se neomezuje pouze na přátele v reálném životě: televizní pořady, které zobrazují menší rodiny, rovněž předpovídaly pokles porodnosti. Negativní zobrazení dospívajících matek může také snížit porodnost. Zároveň však ucelený obraz toho, jak „kultura“ ovlivňuje porodnost, musí zahrnovat více než jen „nakažlivost“ chování; jinak by se normy nikdy neměnily.
I v tomto ohledu se vědci nezdráhali zkoumat, jak papežské projevy ovlivňují porodnost katolíků, jak prestižní příležitosti k kmotrovství ovlivňují velikost rodiny mezi gruzínskými pravoslavnými a jak může ovlivňovat porodnost pocit historické irské národní identity. Nicméně kromě nákazy, vzorů chování a náboženství se odkazy na kulturu a porodnost často používají spíše k vysvětlení mezer ve výzkumu a reziduí v modelech než jako pádné důkazy. Víme, že plodnost je nakažlivá, ale nevíme, co přesně se „přenáší“. Víme, že náboženské vedení může někdy ovlivnit plodnost, ale nemáme tušení, co přesně na tomto vedení má takový vliv. V nové zprávě IFS a Wheatley Institute zahajujeme práci na odhalení tajemství kultury plodnosti. Zkoumáme konkrétní faktory napříč společnostmi i v rámci jednotlivých společností, které vedou některé lidi k tomu, že mají mnohem více dětí než ostatní.
Průzkum napříč společností
Využili jsme průzkum mezi téměř 10 000 lidmi z více než tuctu zemí, od USA přes Izrael až po Koreu. Průzkum se ptal na širokou škálu rodinných postojů, abychom prozkoumali, jak jednotlivci, kteří jsou někdy nazýváni „kulturními elitami“ (tj. celebrity a jiné veřejně známé osobnosti s vysokou společenskou viditelností), formují touhu po dětech, jak se vrstevníci navzájem ovlivňují, jak rodiče a náboženští vůdci podporují porodnost a jaké jsou další specifické kulturní normy a zvyklosti. Většina našeho průzkumu se týkala otázek, které byly na mezistátní úrovni zkoumány jen zřídka, pokud vůbec, nebo nebyly zkoumány v rámci výzkumného programu, který se zabýval také plodností. Díky tomu můžeme předložit dosud jedinečné důkazy o tom, jaké konkrétní kulturní normy charakterizují kultury s úspěšnou porodností.
Jako doplněk k tomuto průzkumu jsme také vytvořili a analyzovali databázi rodinných vzorců chování u osob, které jsou v několika zemích považovány za současné i historické elity (tj. společensky viditelné osoby s profily na Wikidatech nebo Wikipedii), a zkoumali jsme tak roli sociálních a kulturních elit při utváření rodinné kultury. Tato zpráva představuje odvážný experiment: můžeme pomocí dotazníkového nástroje v široké škále zemí studovat zřídka zkoumané aspekty sociálních a kulturních vlivů na rodinnou kulturu a představy o plodnosti? Odpověď zní: ano.
Náš průzkum přinesl celou řadu zajímavých postřehů:
(1) Přátelé a rodina mají význam pro úmysly ohledně plodnosti
Když se lidé cítí podporováni přáteli, touží po více dětech, mají v úmyslu je mít a skutečně jich mají více. Stejně tak, když se lidé cítí povzbuzováni svými rodiči k tomu, aby měli děti, také touží po více dětech a mají v úmyslu je mít. Přesvědčení, že přátelé by přivítali narození nového dítěte, je spojeno s 10% nárůstem požadovaného počtu dětí a 20% nárůstem pravděpodobnosti záměru mít další dítě, zatímco povzbuzování ze strany rodičů k tomu, aby měli děti, je spojeno s 11% nárůstem požadovaného počtu dětí a 30% nárůstem pravděpodobnosti záměru mít další dítě.
(2) Rodinný život celebrit a viditelnost jejich rodin ovlivňují rodinný život fanoušků
Obdivování veřejně známé osobnosti, která má větší rodinu než člověk sám, je spojeno s 14% nárůstem pravděpodobnosti, že si člověk bude přát další dítě, a změny v plodnosti kulturních elit či jejich viditelné plodnosti v minulosti předpovídaly změny v plodnosti obyvatelstva. Když si větší pozornost získávají veřejně známé osobnosti s nízkou plodností, plodnost často klesá.
(3) Účinné pronatální přesvědčení zahrnují pozitivní postoje k rodinnému životu, ale ne nutně nějaký konkrétní pocit povinnosti
Přesvědčení, že většina lidí má morální povinnost mít děti, významně nepředpovídá záměr mít dítě, ale přesvědčení, že děti jsou největší radostí nebo představují budoucnost dané komunity, ano.
(4) Rozdělení domácích prací nemá na plodnost velký vliv
Na rozdíl od teorií, podle nichž by nízká porodnost mohla být způsobena nerovnoměrným rozdělením domácích prací, ani skutečné rozdělení domácích prací, ani vnímání jejich spravedlnosti významně nepředpovídají žádné podstatné rozdíly v ideálech či záměrech týkajících se porodnosti.
(5) Aktivní víra má vliv na touhu po dětech a na výslednou porodnost
Nejpilnější návštěvníci bohoslužeb si nejen přejí více dětí, ale také jich skutečně mají více – a mají větší pravděpodobnost, že si přejí mít další děti. Tato souvislost však není dána četností prohlášení náboženských vůdců podporujících rodinu, ale spíše větší podporou a povzbuzováním ze strany rodiny a ostatních členů náboženské komunity.
(6) Ochota podstupovat rizika a optimismus ohledně budoucnosti předurčují jak záměr mít děti, tak počet dětí, které respondent již má
Vysoká míra „bezpečnostního myšlení“, obecná úzkost a pesimismus ohledně budoucnosti jsou všechny silnými kandidáty na kulturní změny, které dnes vedou k poklesu porodnosti, jelikož jiné výzkumy ukázaly, že tyto jevy mohou v průběhu času narůstat.
Tento článek vychází ze shrnutí nové zprávy IFS/Wheatley s názvem Baby Nudges. Celou zprávu v angličtině si můžete přečíst nebo stáhnout zde.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
