Jeden z největších filosofů dvacátého století Ludvík Wittgenstein vyjádřil ve svém konceptu „jazykové hry“, že podstatné nejsou slovníkové definice, nýbrž to, jak jsou slova používána. Vyjádřil také, že používání slova může být v každé společnosti a bublině jiné. Jde o to, že v té které společnosti tím výrazem všichni myslí totéž, všichni rozumí totéž a dokážou se dobře domluvit. Když přijde někdo zvenčí, bude nejdříve zmatený, ale po nějaké době si osvojí stejné významy jako ostatní. Přestane se divit, proč se mluví o otočení nějaké věci, protože ve skutečnosti nejde o změnu směru, nýbrž o krádež.
Tohle bylo napsáno už před 100 lety. Jenže ve světě plném společenských bublin to působí nedorozumění a konflikty.
Třeba politický výraz „demokracie“. Ve slovníkovém významu jde o svrchovanost lidu, právo většiny přehlasovat menšinu apod. Pokud z toho původního slovníkového významu vycházíme, naivně předpokládám, že se vláda bude ohlížet na veřejné mínění. Dokonce můžeme mít pocit, že premiér a ministři jsou vlastně zaměstnanci prodavaček a šoférů, kteří je ze svých daní platí, aby spravovali zemi. Z té slovníkové definice by to opravdu vyplývalo.
Pokud z toho původního slovníkového významu „demokracie“ vycházíme, naivně předpokládám, že se vláda bude ohlížet na veřejné mínění.
Jenže když se pozorně podíváme, jak je slovo „demokracie“ používáno v jazykové hře velkých médií a politické a finanční elity, ukážeme se nám úplně jiný význam.
„Demokratické je všechno, co napomáhá udržet vládu demokratů. Nedemokratické je to, co vládu demokratů narušuje či ohrožuje.“
A kdo jsou ti demokrati? No přece vládnoucí liberální oligarchie.
- Demokratické je zrušit volby, pokud by hrozilo, že vyhrají demokraté budou poraženi.
- Demokratické je zakázat opoziční politické strany, pokud by hrozilo, že demokraty porazí.
- Demokratické je zabíjet významné představitele politické opozice.
- Demokratické je věznit politické odpůrce a zavírat opoziční tisk.
- Demokratické je trestat každý projev nesouhlasu s vládou demokratů.
Tohle je demokracie v Evropě roku 2025! Takhle tomu slovu rozumí redaktoři České televize, takhle mu rozumí redaktoři Respektu, takhle mu rozumí oligarcha Lukačovič, takhle mu rozumí premiér Fiala a prezident Pavel.
Podstatné přitom je, že nepotřebujeme úplně přesnou novou definici výrazu demokracie. Bylo by velice obtížné ji sestavit. Stačí znát nejčastější typické případy použití.
Pokud přijmeme Wittgensteinův koncept významu v rámci jazykových her, ušetříme si tím spoustu zbytečného rozčilování, a také spoustu nedorozumění. Ta nedorozumění mohou být velmi vážná až tragická. Když kupříkladu ředitel tajné policie prohlásí, že bude bránit demokracii všemi prostředky, je lepší pochopit rychleji než pomaleji.
Demokracie v roce 2025 znamená něco úplně jiného než demokracie v roce 1995.
Je také užitečné rozumět tomu, že jazykové hry se vyvíjejí, a s nimi i významy. Demokracie v roce 2025 znamená něco úplně jiného než demokracie v roce 1995.
Když tedy například čteme, že velká část obyvatelstva naší země nepokládá demokracii za významnou hodnotu, musíme k tomu přiřadit správný význam termínu demokracie.
To se samozřejmě týká i jiných slov. Je tu třeba spravedlivý mír, o který se usiluje nekonečnou válkou bez hranic a bez pravidel.
