Je to sice k nevíře, ale zatímco inteligentní prokrastinaci někdy umí i dvouleté dítě, tak inteligentní reakci na ni často neumí ani dospělák s maturitou ve věku před důchodem. A jak se to projevuje? Například tak, že když batoleti při krmení polívčička nechutná, tak otočí hlavu stranou a ukáže prstíkem na prázdnou zeď a řekne „bubu“. Maminka hned pochopí, že tam asi zase leze pavouk, odloží misku s krmením a pavouka jde hledat. A děťátko má klid a pohodu.
Nuže, a jak je to v politice? Například takhle: Když pro držitele nějaké sociální moci nastane nepříjemný problém, který on vyřešit nechce, tak nejprve ten problém odignoruje. Pokud ignorace ani bagatelizace nezabírá a věc se stane dlouhodobě přítomná, tak si držitel moci vymyslí problém jiný, umělý a docela nový – náhradní. Problém k pochopení spolehlivě jednoduchý a jednoduše řešitelný. K němu se pak vynasnaží – v politice obvykle mediální propagandou – dlouhodobě odvádět pozornost.
Příklad obecný: Jednoduše uvažující nespokojenci z davu občanů (např. v jejich nevyřešené pracovně právní či osobní situaci) na tuto jednoduchou psychologickou návnadu téměř vždycky spolehlivě naskočí a svůj vztek si pak vyb(l)ijí na úplně někom či něčem jiném, například na politickém subjektu, do té doby ve věci nezúčastněném. No a původní problém je zas na určitý čas úspěšně odložen ad acta do šanonu zapomění.
Příklad personální: Arogantní majitel firmy a soustavný sexuální chmaták sáhne své sekretářce na zadek či na koleno a ona to se zaťatými zuby strpí, aby nepřišla o práci. Proč? Inu proto, že o tom, kdo bude na dlažbě, rozhodují šéfové a vlastníci firem a kapitalismus bez nezaměstnaných přece prosperovat nemůže. Takže, co pak udělá sociálně ponížená sekretářka? Navštíví politicko feministický spolek, ten zkontaktuje píár agenturu a rozjedou mediální akci typu MeToo.
Aktivistky MeToo dostanou novou dobře placenou práci, sekretářky v celé zemi jsou spokojeny z pocitu zadostiučinění a majitelé firem jsou spokojeni rovněž(!), protože vláček problému sociálního vydírání zaměstnanců kapitalismem právě projel výhybku na zástupnou slepou kolej sexuálního obtěžování VŠECH žen od VŠECH chlípných alfa-samců. Perspektivní důsledek? Lidi v tuzemsku se po čase přestanou rozmnožovat a kapitalisti budou konečně moci do svých montoven v Česku začít dovážet další super-levnou pracovní sílu z Ukrajiny nebo z Mongolska. A na jejich mzdách ještě ušetří.
Pro občana tuzemce z toho plyne poučení souhrnné: Jsi snad nespokojen s tuzemskou demokracií a přitom pořád ještě nevíš, že každý stát je jen a jen právě takový, jaké má společenské normy, zákony práva a mezinárodní smlouvy? Pořád ještě nevíš, že ty zákony a smlouvy vždycky definitivně vymýšlí a tvoří hlasující politikové většin v parlamentech? Pořád ještě nevíš, že všechny Unie jsou zakládány jen kvůli penězům kapitálu a vůbec ne kvůli obyčejným občanům? Nuže, tak si to tedy vyřiď sám pro sebe jednoduše: Převeď si ten problém na náhradní důsledky a nikoliv na příčiny u jejich původců.
Najdi si třebas nějaké známé exekutory, lichváře či sexuální obtěžovatele nebohých sekretářek, anebo raději už zcela obecně – nějaké neznámé židy, cikány, muslimy nebo černochy a nemysli na ty, kteří tě přímo v tvém domě, ve tvém městě a ve tvém státě nejen společensky řídí, ale i přímo šikanují a hmotně okrádají, přičemž si právě pomocí těch svých zákonů už předem pěkně politicky zařídili, aby to neřádstvo, co právě tebe pálí, nikdo nikdy neřešil, nestíhal, nevyšetřil a ani nesoudil.
Malá vsuvka – vysvětlení pojmů podle internetové Wikipedie: „Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví.“ (konec cintátu)
Otázkou jedinou tak teď už jenom je: Předchází skutečně a efektivně to naše mluvení a psaní slov před pochopením do mozků občanského davu a jeho zdravého rozumu? Čí zdraví je ohrožováno Inteligentní Politickou Prokrastinací, čili odváděním pozornosti od společenských problémů? Odváděním naší pozornosti nejen od neschopnosti, lenosti a nečinnosti politiků, ale naopak i od jejich záměrně špatně a škodlivě vymyšlených mezinárodních smluv a vnitrostátních zákonů? Od JEJICH smluv a od JEJICH zákonů, kterými se potom MY musíme řídit?
Jenže, teď mě napadá: Probůh, nerozděloval jsem snad právě tímto článkem – a už zas – tu naši báječně pohodovou sociální společnost? A nepopsal jsem snahu mocenských a mediálních (j)elit – o záchranu kapitalismu na účet jeho obětí – možná příliš složitě? No jen aby! Aby to nakonec pro ten kapitalismus nedopadlo tak, že by to byla snaha o dehostenaci prokrastinace jeho zániku? Tak to ale určitě ne, vždyť přece ten kapitalismus je tak úžasný a sociálně spravedlivý Systém, že?
Pozn.: Vysvětlivka od starého sklerotického „mentora“ před smrtí pro literárně méně zkušené mlaďochy a pro vztahovačné choleriky, kteří nerozumí humoru, (aby snad náhodou nepropadli „identitární panice“): Ten předchozí odstavec, to je prosím ironie.
