O pičulínech a jiné havěti – D-FENS

O pičulínech a jiné havěti – D-FENS

proxyLeave a comment

Henry Kissinger kdysi napsal, že válku pohlaví nelze nikdy vyhrát, protože obě se navzájem potřebují do té míry, že se jeden bez druhého neobejdou. Aby feministické soudružky ve svém nenávistném tažení proti bílému heterosexuálnímu muži úplně neselhaly, musí mít v řadách mužů své patřičně převychované pomocníky a příznivce.

Těmi příznivci jsou mužští feministé, kterým se v angličtině přezdívá „mangina“, což složenina ze slov „man“ a „vagina“. Když jsem přemýšlel, jak tuto složeninu co nejvěrněji přeložit do češtiny, napadlo mě, že nejpřiléhavější bude slovo pičulín. Tento výraz je původně geografickým pojmem pro návrší ve Ždárských vrších na hranici katastrů obcí Rovné a Divišov, který je zarostlý hustým porostem, jež dal lokalitě své příznačné jméno.

Nicméně existuje také pičulín s malým „p“, což představuje složeninu vulgarismu označujícího zevní ženský pohlavní orgán etymologicky přejatého z francouzštiny a moravského nářečního lexika pro penis. Slovo šulín je pak použito v přeneseném významu, neboť odkazuje na osobu mužského pohlaví, která vykazuje jisté deficitní známky chování odlišné od očekávané mravní normy, které je konzistentní s přirozenými sociobiologickými imperativy a už z užitého wordingu je zřejmé, že osobnostní charakteristiky pičulína nebudou právě pozitivní.

Klasifikace a etiopatogeneze

Pičulín je mužský feminista. S pičulíny se to má jako s komunisty; jsou jich v zásadě dva druhy, podle důvodu, který primárně k jejich pičulínství vede, nicméně v praxi se spíše setkáváme s mixem obou těchto důvodů a proto je tato psychopatologická klasifikace víceméně arbitrární.

Prvním, exemplářem je pičulín věřící. Je to slaboch, který zcela psychologicky internalizoval nenávistnou feministickou ideologii, muž, který je mužem jen shodou okolností biologicky ale nikoli mentálně, bezpáteřní osoba s nízkým sebevědomím, který se podvědomě nenávidí a slepě věří, že ženy jsou mu nadřazeny. Jde v podstatě o druh duševního masochismu a flagelace, jenž nemá primárně sexuální konotace jako například u pravých masochistů, neboť pičulína jeho postavení sexuálně nevzrušuje, nicméně je známo, že mnoho feministických soudců pičulínů jsou zároveň sexuálně úchylní masochisté a vyhledávají služby prodejných domin. Byl vychován obvykle svobodnou matkou, které opatrovnický soud přiřkl výhradní péči. Ta mu od narození vštěpovala myšlenkový stereotyp, že on i jeho maskulinita jsou ze své podstaty špatné – možná je to podle něj dokonce nějaká genetická, evoluční nebo sociální úchylka – a musí být napravena tím, že pičulín přijme za svůj ženský typ chování, až do té míry, že ztratí právě ty vlastnosti, které z něj dělají muže. Věří, že ženy jsou krásní, nevinní andělé a muži jsou naopak špinavá zákeřná přízemní zvířata (tedy všichni kromě něj), která je třeba vychovávat opakovanými drakonickými tresty. Pravý pičulín se vždy a ve všem bezpodmínečně staví na stranu žen. Byť by spáchaly ty nejodpornější zločiny, on vždy najde nějaké pozitivní vysvětlení, proč za tyto zločiny mohou vždy muži. Tak například: „jakej šel, takovou potkal“, „on ji určitě týral“, a podobně, ostatně dvojí až trojí metr na morální posouzení skutků je jeden ze základních atributů jejich rozbitého morálního kompasu.

Například Jaroslav Stodola byl typický extrémní příklad věřícího bezpáteřního pičulína, který byl výjimečný tím, že pro svoji svatou dominu dokázal i vraždit, což je až neobvyklý stupeň podřízenosti. U Stodoly se na vzniku syndromu jeho pičulínství, pravda, podílel i jeho otec alkoholik.

Své veškeré jednání přizpůsobuje tomu, že ženy mají ve všem přednost bez ohledu na to, zda si ji zaslouží, či zda pičulínovi cokoli reciprokují. V oblasti sexu je pravý pičulín v podstatě platonický s autoerotickými sklony, a pokud již dojde na sex, jeho timing i konkrétní podoba plně v rukou nějaké dominy, která si ho ulovila, která mu určuje doma jeho místo. To se týká nejen sexu ale de facto jakékoli jiné činnosti.

Druhým daleko rozšířenějším typem je pičulín oportunista. Na rozdíl od předchozího exempláře je pičulín oportunista přítomen v populaci řádově v desítkách procent. Pičulín pravý nemá páteř, a proto feminismu plně oddává a věří, že s feminismem brzy nastane ráj na Zemi, světový mír, kde jsou zakázány veškeré osobní automobily, oxid uhličitý, bílá barva kůže, zbraně a vůbec vše špatné, toxicky maskulinní a kapitalistické a kde vládnou pouze samé krásné samice jednorožce, které papají duhu a kakají čokoládu. Naproti němu pičulín oportunista (v odborné hantýrce též nazýván simp) v nic takového nevěří. Základním znakem psychologického profilu pičulína oportunisty je skutečnost, že nemá koule. Jádrovým přesvědčením pičulína oportunisty nehýbe ani tolik sebenenávist a bezpáteřnost, ale nízké sebevědomí a všudypřítomná sexuální frustrace a zbabělost, což způsobuje, že pičulín oportunista se snaží za každou cenu podlézat feministkám, protože je přesvědčen, že jinak jeho genetická informace nebude mít šanci na další propagaci směrem k filiálním generacím.

Je to vlastně taková psychopatie clusteru B, jenž má vazbu na patologickou expresi pohlavního pudu.

Sociální a sexuální život pičulínů

Poněvadž pičulíni nemají žádnou sebeúctu, vytváří se kolektivistické hnutí progresivních postmoderních pičulínů bez koulí a rozbitým morálním kompasem, kteří udělají doslova vše, aby byli pochváleni od velmi třetiřadých žen, jako je kupříkladu soudružka Nejedlová. Většina hodnotných žen na sociosexuálním trhu o ně nejeví zájem, protože když nemají ani páteř ani koule, tak ani jinak nemají ve vztahu co nabídnout: simp a pičulín bez koulí se bojí jakéhokoli rizika a je líný, proto v životě nikdy nic vlastními silami nezíská a už vůbec (ze stejného důvodu) žádnou ženu neochrání ani se o ni nepostará a ony to vidí. Musí se obvykle spokojit s nějakou brutální starou tlustou línou feministickou oškerou, se kterou před nimi souložily stovky jiných mužů druhé až třetí kategorie, dokud nezestárla a neztloustla. Ta jimi pohrdá, ale drží se jich, protože pičulín oportunista je jedním z mála chudáků, nad kterými má ona navrch, a potřeba mít nad chlapem navrch je pro blbou, škaredou a zamindrákovanou feministku přímo desperátní. Opozice ženské hypergamie a nenávistného feminismu, jakkoli deviantní, která by dříve či později u jiného chlapa vedla k rozvodovému Ragnaröku, tak v tomto případě vyváří jistou patologickou bizarní rovnováhu, která vede k udržení vztahu. To vede k ještě větší frustraci, která je pudí ještě k větší podlézavosti (vitious circle of simping), a tím k bludnému kruhu jejich zkurveného vystupování.

Symptomatologie a diagnostika

Psychologickou kompenzační reakcí na morální selhání těchto duševních chudáků obvykle je předvádění vlastního morálního exhibicionismu a pokrytectví místo toho, aby interpretovali a prezentovali svět takový, jaký ve skutečnosti je a byli schopni o tom věcně diskutovat. Objektivní realita a její pravdivý popis je jejich největším nepřítelem, neboť v takovém zrcadle by viděli jen svoje vlastní chudáctví a pokřivenou páteř, absenci koulí, lenost a zbabělost a z toho resultující podlézavost a tupý ksicht zelený závistí, což je neodbytně vede k neomarxistické ideologii, kde utlačovaný a líný chudák je automaticky bezzásluhově pánem nad úspěšnějšími a schopnějšími. Neomarxismus je pro pičulíny něco jako safe haven, protože tato ideologie je uvádí do zóny komfortu a utvrzuje je v jejich vlastních pokřivených náhledech na tento svět.

Proto nepřipustí žádnou kritiku žen, natož feministek a feminismu a své sprosté a morálně pokleslé lezení do análu (v jejich případě jen pomyslné, protože do toho skutečného by je žádná žena nikdy nepustila) obvykle interpretují jako „galantnost“ nebo „gentlemanství“ a „slušnost“ vůči ženám. Ve skutečnosti je ale tato slušnost jen virtue signalling, protože neexistuje jediná osoba, ke které má pičulín pozitivní vztah. Ten totiž nemá ani sám k sobě, tak jak by jej tedy mohl mít k jiným?

Druhým kořenem jejich předrážděného postoje vůči kritice feministických soudružek je závist. Pičulíni, zejména pičulíni oportunisté nesmírně závidí, neboť jejich vlastní životy nejsou úspěšné, a to se netýká pouze úspěchu u žen.

Na kritiku žen většinou tedy reagují předrážděně bez ohledu na to, zda je věcná nebo ne, protože jako každý posuzují vše svojí optikou, a tak nechápou, jak si tohle někdo může vůbec dovolit. Jejich logickým závěrem tedy je, že dotyčný vůbec nemůže souložit, když neleze do feministického análu a troufne si něco kritizovat. Jejich myšlenkový stereotyp se tak formou psychologické projekce odvíjí od vlastní sexuální frustrace. Tímto projektivním myšlením se pičulín také před ostatními demaskuje, když mu tohle zrcadlo nastavíte. Pičulíny v jejich projevu poznáte tak, že používají tzv. SIGN jazyk. Tento akronym je definován čtyřmi markanty, které poznáte na první pohled:

  • projev feministického zostuzování (Shaming),
  • projevy feministického urážení (Insults),
  • navozování pocitu viny (Guilt) a
  • patologickou hádavostí spojenou s potřebou vždy „mít pravdu“ a poslední slovo (Need to be right), přičemž vždy je prezentován opoziční názor.

Všimněte si dobře, jak pičulín argumentuje (což můžete rozpoznat velmi dobře i na diskusích tohoto webu), neboť tím lze provádět jak depistáž tak diagnostika této nebezpečné  psychopatologie. V prvé řadě napadá nositele opačného názoru („on/ona nenávidí ženy“ (shaming), „ubožák, co brečí, když nemůže souložit a obtěžuje tím své okolí“ (insults). Obvykle se rovněž projevuje projektivní myšlení, kdy pičulín zaměňuje své vlastní emoce, za argumenty protistrany.

Pičulíni se argumentačně zmohou pouze na to, aby nám vyprávěli příběhy o tom, jak jsou ctnostní, jak jsou nekompromisní vůči zločinům na ženách (ovšem když žena spáchá odporný pokus o vraždu, řeší to argumentem „určitě si to zasloužil“), vůči násilí (ze kterého je ovšem selektivně vyjmuto násilí státní a  bílý heterosexuální muž jako objekt násilí a vydírání), vůči sexismu (krom urážek heterosexuálních bělochů, křesťanů a lidí konzervativního smýšlení) nebo vůči jiným heslům, která zrovna tento týden neomarxistické propagandistické hlásné trouby prolhaných papalášů vyhlásily za hodny nenávisti.

S tím také souvisí jejich tendence papalíšství a zneužívání státního násilí vůči svým odpůrcům, protlačování nových drakoničtějších a gumovějších zákonů, jako je například nová definice trestného činu znásilnění. JAk jste si jistě všimli, poslanecká sněmovna schválila nový zákon jednohlasně, nikdo nad možným zneužitím, které se zde jednoznačně nabízí, nediskutoval. Čekoprasečák se tak normotvorbou přiblížil například Kanadě nebo Austrálii, kde falešná obvinění a tresty vězení za znásilnění a počet vězňů odsouzených za tyto trestné činy se od té doby zněkolikanásobily a můžeme jen spekulovat, kolik desítek procent jsou obvinění vykonstruovaná. Dalším logickým krokem budou už jen aplikace pro schválení souhlasného šukání, které posílají data kdovíkam.

Prognóza

Z psychologicko-vývojového hlediska je pochopitelně zrcadlení bolševicko-feministického SIGN jazyka vyvoláno vztahem s matkou, která obvykle k pičulínovi nechovala vřelé city. Pičulín byl v dětství obvykle považován nikoli za dítě s jeho potřebami, nýbrž pouze za nástroj, kterým se jeho patologická matka v kooperaci s všehoschopnou bolševicko-feministickou justiční chamradí po rozvodu mstila jeho otci, zatímco doma na něj v jednom kuse řvala a mlátila ho, neboť pičulín ještě coby dítě byl překážkou uspokojení jejích potřeb. Kvůli němu významně poklesla její cena na sociosexuálním trhu, a proto nemohla spát s mnoha muži a mít vysněného prince, jak by si bývala představovala. Zbabělost a obecnou neužitečnost pak pičulín získal kvůli chybějícímu či nekvalitnímu otci, který nebyl emocionálně přítomen v době, kdy pičulín pobíral svůj rozum.

Jejich pokleslé ego v kombinaci s duševním mrzáctvím, zbabělostí, závistí a rozbitým morálním kompasem se projevují v celém jejich životě. Nikdy nevyjdou ze své „komfortní zóny“ se svojí kůží na trh. Poslušně nenávidí vše, co podle názoru mocných má býti nenáviděno. Tvoří tmel každé patologické a totalitní společnosti. Kdyby se narodili na počátku minulého století, kdy ještě feminismus nebyl in, jsou z nich nacisté, či zapálení komunisté.

Jsou to prostě ubožáci a jejich prognóza quod sanationem je dubiózní.

Ať už je jejich cesta k obrazu pičulína jakákoli, navenek vypadají všichni stejně a chovají se stejně. Mají i svoji fyziognomii (taky se vám zdá, že všichni ti kokoti mají společné tělesné markanty?).

Terapie

Nad pičulíny by si ostatní muži mohli pouze povzdechnout v chápajícím blahosklonném opovržení a nebýt k nim příliš hustej, protože život si s nimi už pohrál dost. Problém ale je, když se takový mstivý pičulín stane fízlem, soudcem, popřípadě jiným státním úředníkem, novinářskou vonucí nebo třeba jen kantorem vašeho dítěte. Tam je třeba být nekompromisní a šlápnout jim na krk silou veškeré vaší zmrdobijné kapacity s maximum harm, protože jinak se počet případů úspěšných mužů nebo jejich dětí, kteří budou šikanováni či falešně a účelově obviňováni z různé trestné činnosti, především sexuálně motivované, bude hvězd dotýkat. Nikdo si v takovém případě nemůže být jist. Jenže takové zacházení pičulíny ve svém názoru pouze utvrdí. Mně osobně se osvědčily včasná depistáž a cordon sanitaire a pičulíny ostentativně ignoruji. Jediná terapie se jim může dostat od pohlaví, které tak vroucně chrání. Pičulíni by měli dostat ochutnat feministickou polívčičku, což se příkladmo v kauze Feri událo velmi úspěšně.

26. 12. 2024 Challenger

Související články:


701x přečteno