Jindy neoblomná justice měkne jak máslo na slunci – vidí-li peníze…
A především o penězích od soudců slyšíme pořád dokola. O ničem jiném. O stavu spravedlnosti, o jejím výkonu, zlepšení tohoto výkonu, úctě k občanům – účastníkům, i neúčastníkům řízení – nikdy nic.
Bezesporu je s nemalým podivem, jakým záhadným zdravotním potížím náhle propadají všichni movití trestně stíhaní, jen co se za nimi zaklapne cela.
A ještě mnohem záhadnější bezesporu je, jak jindy naprosto neoblomná justice, která by soudila i mrtvého, s tím, že to jen rafinovaně simuluje, najednou na tyhle „potíže“ slyší, uznává je, může se přetrhnout stran předčasného propuštění či zastavení stíhání – třeba pro nepříčetnost, apod.
Vysvětlení pochopitelně není těžké si domyslet.
Na těchto stránkách už byl nejeden článek o ubohé úrovni soudních znalců, často usvědčených prostými laiky z nekvalifikovanosti a účelovosti svých posudků. A tragických důsledcích těchto „posudků“.
Ubohá odborná úroveň se obvykle snoubí i s ubohou úrovní mravní – čili takovíto znalci jsou „levně k mání“, protože za peníze udělají cokoliv. Profesní čest a důstojnost jsou pro ně neznámé a naprosto vyčpělé pojmy.
Plně chápu, že někdo, kdo má být souzen za korupci, a to korupci obrovských rozměrů, v desítkách či stovkách milionů korun, umí zacinkat měšcem.
Na nic jiného tyto justiční přílepky nečekají a nic jiného neslyší raději – nežli cinkot zlaťáků… To pak dokáží i mrtvého obživnout.
Mafián, pardon, „lobbista“, co bohatě vydělával na zprostředkování kontaktů mafiánů s politikou, případně je do té politiky dostal a uvedl, denně s nimi jednal, a to s velkým počtem lidí – je najednou „psychicky nemocný“ ? A to to ti všichni ostatní neviděli, když s ním jednali ? Nebo jsou taky psychicky nemocní ?
Takhle okatě – a snadno – se vyhýbat trestnímu stíhání – to jde jen u nás a pak ještě možná v několika banánovkách, kde si můžete koupit jak soudce, tak celou justici. Taky to šlo dobře na Slovensku. Kupodivu to EU nijak neznepokojovalo, ani Slovensko nebylo veřejně propíráno a ostrakizováno pro nefunkčnost justice – na rozdíl od Polska, které, sáhnouc na soudce, bylo.
U nás je to v bleděmodrém to samé. Vzpomeňte na Pitra – ten výsměch, s jakým ho rychle propustili, když jim ho švýcarská policie dodala. Ani útěk nešel k tíži, naopak, během pár měsíců byl venku.
Kdo někdy zažil vězeňské prostředí a vězeňské doktory, dobře ví, že i když si nesete střeva na kolečkách před sebou, jste podle nich naprosto v pořádku a „schopný výkonu trestu“. Ovšem – pokud jste chudý, nebo neochotný se s nimi rozdělit.
Myslím, že pan premiér Fiala by měl značně přehodnotit svoje priority. Zdá se, že spolu s ukrajinskou válkou se jimi stala Ukrajina a mezinárodní politika, což mu nevyčítám, pokud by ovšem měl v pořádku politiku domácí – a to nemá.
Věřím, že i on brzy nebude moci přehlížet, že nemá důležitějšího úkolu nežli reformu justice, protože to, co je teď, je na ni poměrně úspěšně zvládnutá parodie. Divadelní režisér by si mohl jít pro Oskara, ministr spravedlnosti ovšem tak leda do vězení.
Za tentýž výkon…
A opět : Pokud budou spravedlnost vykonávat lidé, kterým jde o peníze až v první řadě, lepší to nikdy nebude, i kdyby na ně uvalil stovky kontrolních orgánů.
Spravedlnost je posláním a její výkon službou společnosti. A dokud se do justice nepodaří dostat takovéto lidi, spravedlnost bude u nás mřít denně na úbytě.
Nebo se prodávat na náměstích ve stáncích.
Jiří Fiala
The post Obměkčení něco stojí first appeared on .
