Co z téhle rovnice vychází? Petr Pavel už pro mě dávno není žádné Pépéčko. Je to regulérní Jájínek. Samé „já, já, já, jenom já“. Z Hradu se stala továrna na velikášství, aroganci, pokrytectví a prázdné moralizování.
Atmosféra mezi Hradem a Strakovou akademií by se v posledních dnech dala krájet. Petr Pavel o víkendu vyrazil na festival Colours of Ostrava, ale místo hudebních zážitků tam servíroval politické pohrůžky. Premiérovi a jeho kabinetu poslal jasný vzkaz: mám v rukou nástroje, kterými vám dokážu pořádně znepříjemnit život.
A co že se našemu panu prezidentovi vlastně nelíbí? Andrej Babiš má prý na všechno jiný názor a neustále hází vládě klacky pod nohy. Pavel se na festivalu neváhal pochlubit, jak strašně moc se snaží hledat kompromisy – na rozdíl od toho zlého Babiše, kvůli kterému prý trpí celá země. Národu nezapomněl svěřit srdceryvný příběh o tom, jak v posledních měsících navrhl předsedovi vlády několik jednání, poslal mu dva dopisy a nabídl kompromis, který byl pro Hrad prý obrovským ústupkem. Reakce? Údajně žádná.
Prezident sice jedním dechem tvrdí, že nechce vést s vládou žádné žabomyší války, protože to prý „není jeho styl“, hned vzápětí ale vytáhl těžký kalibr. Připomněl, že hlava státu má dost pák na to, aby exekutivě zavařila. Užívat je prý nechce jako nátlak nebo pomstu, ale čistě tam, kde to bude „opodstatněné“. Třeba u schvalování zákonů. Když se zákon Hradu nebude líbit, jednoduše neprojde. A pokud by to nestačilo, může vládu skřípnout při jmenování velvyslanců. Bez prezidentského podpisu si zkrátka žádný diplomat v zahraničí ani neškrtne.
Když se na tyhle vznešené řeči podíváme střízlivýma očima, vidíme jen čistokrevné vydírání a zvednutý ukazováček. Udělám tohle, když vláda neposlechne! A že se s ním premiér nechce bavit? Ruku na srdce – kdo by se chtěl bavit s někým, kdo vás neustále žene před soud, vydupává si další a další kousky pravomocí a běda, když není po jeho?
Z celé té hradní rétoriky nakonec zbývá jen jedno jediné, ohlušující echo:
Já vám neschválím zákon, když se mi nebude líbit!
Já vám nepodepíšu velvyslance, když mi nepůjdete na ruku!
Já mám nástroje, jak vám znepříjemnit život!
Já chci jednat!
Já chci na summit!
Já chci apanáž pro manželku!
Já chci vylézt na katedrálu!
Já chci jezdit na motorce bez helmy!
Já chci zbraně pro Ukrajinu!
Já chci zavést euro!
Já chci Spojené státy evropské!
Co z téhle rovnice vychází? Petr Pavel už pro mě dávno není žádné Pépéčko. Je to regulérní Jájínek. Samé „já, já, já, jenom já“. Z Hradu se stala továrna na velikášství, aroganci, pokrytectví a prázdné moralizování.
Měli bychom Jájínkovi připomenout, že jsme parlamentní demokracie, kde zemi řídí vláda odpovědná sněmovně, ne osvícený monarcha z festivalového pódia. Jájínek by měl zkrátka začít dělat to, co má v popisu práce, držet se ústavy a přestat se montovat do vedení země. České poddanství jsme zrušili už v roce 1781, tak proč ho v roce 2026 trpět na Hradě?
Autor: Milena Doušková
