Marasmus v ODS, popotahování Maďarska unijními orgány, zákeřná Istanbulská úmluva – to byla témata, která Vás letos nejvíce zaujala. Dále byla často řeč o neblahém vývoji diskuse o budoucnosti EU.
Tomáš Břicháček | foto: parlamenntilisty.cz
Když se tak ohlížím za letošními články, největší ohlas u Vás měla jednoznačně tři témata:
- situace v ODS,
- popotahování Maďarska pod záminkou ochrany „právního státu“ a
- Istanbulská úmluva.
Marasmus v ODS
Sérii textů k občanským demokratům odstartoval článek ODS, vzpamatuj se!. V něm jsem kritizoval orientaci strany na program anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“) namísto zásadních hodnotových otázek a celkovou situaci jsem hodnotil takto: „ODS je dnes ideově dezorientovaná strana, která se ocitla mimo politický časoprostor v jakémsi ideovém autu. Bojuje se stíny minulosti a s falešnými strašáky, není schopná rozeznat skutečná nebezpečí a pojmenovat skutečné nepřátele, věnuje se náhražkovým tématům, uzavírá zvláštní spojenectví se subjekty programově vzdálenějšími proti subjektům programově bližším, vede žabomyší půtky ve Sněmovně, filosofuje o vysokých tématech a při tom všem má ze sebe dobrý pocit.“
Pro občanské demokraty jsem měl pět základních doporučení: 1) Zaměřte se na podstatné: na obhajobu normálního světa, národního státu a svobody. 2) Neveďte minulé války a nebojujte s virtuálními přízraky. 3) Přestaňte s planým moralizováním a vehementní obhajobou toho, na co nikdo neútočí. 4) Nepaktujte se s pravdoláskou a nesnažte se vtírat do její přízně. 5) Nebuďte tolik spokojení sami se sebou a pořádně zaberte.
Brzy následovaly články ODS, vzpamatuj se! – dověteka Institut Petra Fialy? Tak na ten jsme čekali.S delším odstupem jsem se k tématu vrátil s krátkou úvahou Statečný kněz vs. nažehlený vyčichlý rutinér, která souvisí i s Istanbulskou úmluvou.
Jsem rád, že tyto články našly příznivého přijetí mezi čtenáři. Zvláště mě potěšily reakce z řad současných či bývalých občanských demokratů. Netěší mě naopak, že vedení ODS se „nevzpamatovalo“ a své chyby jen prohlubovalo.
Šikanované Maďarsko
Zaujal Vás také článek Šikanované Maďarsko si zaslouží naši podporu, kde jsem kritizoval nedůstojnou hru, kterou rozehrály proti tomuto státu unijní orgány, zvláště pak Evropský parlament.
Psal jsem: „Maďarsko je na pranýři, ale je to právě ono, kdo si v této trapné šarádě zachovává důstojnost. S hrdostí a zásadovostí vzdoruje nehoráznému tlaku unijních orgánů a rudo-zeleného mainstreamu. Nenechá si líbit výhružky a osočování, neustupuje před zvůlí a arogancí bruselských a štrasburských ředitelů zeměkoule.(…) Maďarsko si zaslouží naši úctu a podporu. Nejen proto, že je v právu, ale i proto, že příště bychom mohli být na jeho místě i my.“
Istanbulské otrávené jablko
Istanbulskou úmluvu jsem rozebral v delší analýze Istanbulské úmluvě se vyhněme obloukem, která byla psaná pro Institut Václava Klause. Její kratší verze vyšla v listopadovém Newsletteru IVK.
Základní sdělení lze shrnout takto: „Istanbulská úmluva klame tělem. Ušlechtilé cíle, za něž se schovává, a jichž se na první pohled týká většina jejího obsahu, jsou utopeny ve všeprostupujících nebezpečných ideologických konceptech. Ve výsledku nejde ani tak o násilí na ženách a domácí násilí, jako o gender a antidiskriminaci. Je to jako s jablkem pro Sněhurku, které na povrchu třeba vypadá zdravě, je pěkně červené a blyští se, ale uvnitř je skrz naskrz nasáklé jedem. Na místě Sněhurky jsme tentokrát my všichni.“
Tohle téma bylo hodně nepříjemné. Abych analýzu dal dohromady, brodil jsem se spoustu dní po kolena v něčem, co se dá slušnými slovy těžko popsat. Když ale byla práce hotová, měl jsem z ní dobrý pocit. Myslím, že bylo potřeba, aby tato tvrdá kritika zazněla.
Diskuse o budoucnosti EU
Vedle uvedených tří oblastí jsem dále – a vlastně především – sledoval vývoj diskuse o budoucnosti EU, neboli tzv. „Cestu do Sibiu“. K tomuto tématu chystám v příštím roce knihu.
Unijní záležitosti Vás pořád zajímají poněkud méně, k čemuž dodávám: bohužel. Politickou reflexi zahájenou po britském referendu považuji za stěžejní politický proces dnešní doby.
Základní přehled jsem sepsal v článku Kam směřuje diskuse o budoucnosti EU?. Z jeho závěru bych zde uvedl: „Jisté je, že ke kýžené změně kurzu nedojde. Žádné reformy směrem k rozvolnění integračního celku nebudou, žádné pravomoci se z Bruselu nevrátí, arogance unijních mocipánů neustane, sny o evropském státu nevyprchají. Naopak, můžeme pozorovat, jak tyto negativní trendy mocně sílí.
Mašina integrace znovu uhání ve vyjetých kolejích a nabírá rychlost. Dvěma určujícími liniemi jsou posun směrem k ‚více Unie‘ (tzn. pokračování centralizace, expanze činnosti Unie do všech stran) a posun doleva.“
Čtenáře nejvíce zaujaly dva texty k dílčím okruhům problematiky: Brusel se ptá občanů: Chcete více Unie, nebo ještě více Unie?a Boj proti dezinformacím – další metla na nepohodlné názory.
Diskusi o budoucnosti EU jsem se také věnoval v trochu odlehčeném vystoupenína XXV. Hovorech na pravici.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
