Uhry byly v minulosti svědkem mnoha krvavých střetů mezi Turky a Habsburky. V letech 1591-1606 probíhal vleklý konflikt známý jako Patnáctiletá válka (Dlouhá turecká válka nebo třetí turecká válka). Zajímavostí je, že v ní došlo k jediné významné bitvě a zároveň první od nechvalně proslulé bitvy u Moháče (1526) – bitvě u Mezőkeresztese (1596), která rovněž skončila nečekaným vítězstvím vyčerpaných Turků.
Ve válce se proslavil mimo jiné uherský šlechtic Ferenc Nádasdy (1555-1604), manžel Alžběty Báthoryové a věrný stoupenec Habsburků, neboť byl od svých 12 let vychován na královském dvoře společně s dětmi císaře Maximiliána II. V hodnosti hlavního velitele Zadunajských vojsk se Nádasdy v roce 1602 zúčastnil bitvy o Budín a Pešť proti Osmanské říši. Jeho vojska dobyla Pešť a úspěšně odrazila předvoj Osmanů při jejich útoku na Budín. V červnu 1603 se mu a plukovníku jezdectva Siegfriedu von Kollonitsch (1572-1624) podařilo rovněž obsadit hrady Bolondvár a Lak (Öreglak) na jižním břehu Balatonu. Oba hrady nejen, že střežily jezero a celou okolní oblast, tak i byly skvělým nástupním bodem pro vysílání nájezdníků do severní části jezera.
Tyto dva malé hrady byly během 15leté války čtyřikrát dobyty a znovu ztraceny. Již v listopadu 1599 byly dobity císařským vojskem, ale již příští rok je znovu obsadilo osmanské vojsko při tažení k hradu Kanizsa. V poledne 10. června dorazilo křesťanské vojsko k hradu Lak a místní posádka čítající 150 Turků se rozhodlo klást odpor – patrně si byli dobře vědomi, že prakticky jistě čekala poprava. Připomenu, že Nádasdy se již v minulosti choval k nepříteli velmi krutě a po boji přikazoval hromadné popravy zajatců (do útoku vyrážel s uťatými hlavami Turků). Siegfried von Kollonitsch nechal rozmístit hajduky vyzbrojené mušketami ve vesnických zahradách kolem pevnosti, aby zabránil případnému protiútoku obránců. Hajduci však tradičně neuposlechli jeho rozkazu a přesunuli se blíž k hradbám. Zde se střetli s obránci. Když nechal Kollonitsch vesnici zapálit, všichni Turci se raději rychle stáhli do pevnosti. Císařští zaútočili na hradby, ale byli odraženi hustou palbou z děl a mušket, navíc jejich žebříky byly příliš krátké.
Poté bylo rozmístěno šest děl, která střílela na hradby. Matthias Gattermayr, který se bitvy osobně zúčastnil, dokonce zmiňuje, že se útočníci dokonce pokusili prolomit bránu „petardou“. Třetí útok byl zahájen kolem páté hodiny odpoledne. Tentokrát již křesťané slavili úspěch a povraždili každého koho v pevnosti našli. Ušetřili životy pouze tří Aghasů (důstojníků) spolu s jejich ženami a dětmi. Kollonitsch zmiňuje, že jeho vojsko utrpělo ztráty v počtu 20 mrtvých a 50 zraněných vojáků. Hrad byl při obléhání těžce poškozen a k opravě opevnění tentokrát nedošlo. Nebyla zde ani držena žádná posádka. Zajímavostí je, že zde ukořistili čtyři děla, jedno z doby císaře Ferdinanda I. (1503-1564), které převezli do Körmendu.
Když obránci Bolondváru spatřili co se stalo posádce Öreglaku, rozhodli se vzít nohy na ramena a co nejrychleji uprchnout. Čtyřiceti jezdcům se to podařilo bez větších komplikací, ale pěšáci a jejich rodinní příslušníci se pokusili uprchnout na člunech (nebo spíše lehkých a rychlých galérách). Před útěkem však hrad nepoškodili a o tři hodiny později se jej zmocnila Kollonitschova armáda. U pevnosti našli čtyři prosakující čluny (sajka), rychle je opravili a 200 hajduků se chopilo vesel a vyrazilo za Osmany. Dostihli je po necelých pěti kilometrech (3 mílích) od břehu a rozpoutala se zuřivá bitva. Boj trval dvě hodiny, pravděpodobně šlo o největší bitvu tohoto druhu u Balatonu.
Foto: Boj trval dvě hodiny, pravděpodobně šlo o největší bitvu tohoto druhu u Balatonu. | Wikimedia Commons / Public domain
Celá patnáctiletá válka skončila v zásadě nerozhodně mírem v Žitavské Toroni 11. listopadu 1606, který vydržel dalších 60 let. Války se mimo jiné účastnily i české vojenské jednotky, kdy popis některých událostí zanechal ve svých memoárech Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575-1665).
Zdroj: hungarianottomanwars.com, Kabinet kuriozit
